Vzácná starožitnost, která patřila carskému rodu Romanovců zmizí z Moskvy. Agent tajné služby ji získá, ale pronásledovatelé ho smrtelně poraní. James Bond (Roger Moore) díky dražbě okamžitě poznává, kdo ji chce za každou cenu dostat zpět. Dostává se tak do hry kde jde kromě diamantů i o mnohem nebezpečnější věc. Vstupuje do ní totiž šílený generál Orlov (Steven Berkoff). Chce útočit na Německo, ale jeho nadřízení jsou proti. To však neznamená, že by se Orlov vzdal. Bond by mohl získat potřebné informace v nepřístupném sídle ženy s tetováním chobotničky jménem Octavia (Maud Adams). Tato žena je ale stejně krásná, jako nebezpečná…
Po Jen pro tvé oči se i další bondovky jako režisér ujmul John Glen. Ten tak po předchozí (velice průměrné bondovce) dostal šanci na vykoupení. A to se nakonec Glenovi překvapivě podařilo, protože Chobotnička byl po předchozí bondovce návrat k velmi povedené formě, kde navíc Roger Moore i ve věku 56 let překvapivě dokázal pořád udržet slušnou formu (i když bylo jasné, že Bondem nezůstane navždy, protože chvílemi už bylo skutečně úsměvné Moorea v tomhle věku ve fyzické akci sledovat) a Glen si touhle bondovkou obhájil fakt, že právě on točil bondovky až do roku 1989.
Už úvodní stylovou akční sekvenci se najede na parádní akční vlnu. Chobotnička vrátila do série o Bondovi nápaditost a její záporák generál Orlov v podání Stevena Berkoffa jeden z nejvýraznějších padouchů v historii série. Opět sice u Chobotničky platí, že se víceméně kráčí v kolejích, které nastavil kdysi dávno Goldfinger, zrovna Chobotnička ale veškerá víceméně zavedená klišé v rámci série tak trochu obměňuje. Nevadí tak, že se to opět celé točí kolem atomové bomby, opět má hlavní záporák výrazné poskoky a že je další Bond girl víceméně plochou postavou. Zrovna v rámci Chobotnička totiž s těmito faktory pracuje trochu zajímavějším způsobem a je to vyložená potěcha pro radost.
Zasazení do Indie byl zajímavý nápad a prostředí Indie ve spojení s Bondem a typickými atributy jeho dobrodružství je naprosto ideální. Pak je tu samo sebou problém s Moorem- Ten se pořád snaží, co to jde a celkem se mu to daří. To očividné a to tedy to, že Moore už na tuhle roli úplně nestačí se utajit nedaří. Očividně si to uvědomují i tvůrci, kteří na tento fakt chvílemi poukazují a většinou to v divákovi vyvolá menší pocit lítosti vůči Mooreovi. Pořád to ale není vyložená bída a Moore většinu akčních scén (samo sebou i díky výborným kaskadérům) uhraje naprosto bezproblémově.
Robert Brown je jako nový M v pohodě, Q v podání Desmonda Llewelyna je pořád neskutečně cool i přesto, že se u série drží už od Srdečných pozdravů z Ruska. Maud Adams jako Bond girl není vůbec špatná, v rámci konkurenčních Bond girl ale nepatří mezi nejpohlednější ani nejvýraznější. Právě Steven Borkoff je ale jako sovětský generál Orlov fenomenální. I druhý záporák jménem Kamal Khan v podání Louise Jourdana je poměrně výrazný
Především si ale Chobotnička ponechává zavedený styl Mooreovy éry a některé její humorné pasáže a nápady jsou do jisté míry přitažené za vlasy. Zrovna u Chobotničky ale fungují a tyhle pasáže dokazují, že jsou Mooreovy bondovky těžko zaškatulkovatelné a minimálně v tom ohledu skutečně jedinečné. A dost možná by mi nevadilo, kdyby se další éra s novým představitelem Bonda po vážné Craigově éře trochu po vzoru Mooreovek (a později Brosnanovek) vrátila právě sem.
Předposlední bondovka s Moorem byla prostě super. Už tehdy ovšem bylo jasné, že Moore moc dalších bondovek neutáhne, což potvrdil i fakt, že následující bondovka s názvem Vyhlídka na vraždu byla bondovka, kde se Bond s tváří Moorea potvrdil naposledy. I před šedesátkou se ovšem Mooreovi podařilo si udržet důstojnost a akční scény dát s parádou. Minimálně tedy právě v Chobotničce, která patří mezi nejlepší Mooreovy bondovky (společně s Špion, který mě miloval a Moonraker určitě patří do TOP 3) a jako jedna z mála Mooreových bondovek zdárně funguje i po letech……
Trailer:
Verdikt: 4 z 5
Photo © United Artists