Impérium se snaží vylákat Obi-Wan Kenobiho (Ewan McGregor)…
Jedním z častých zkratkovitých rozhodnutí bývá moment, kdy v průběhu seriálu začne divák vytýkat díry v ději a nejasnosti, kdy je přitom jasné, že seriálu zbývá ještě nějaký čas a všechny ty nejasnosti a záhady se mohou časem smysluplně vysvětlit. U předposlední epizody Obi-Wana Kenobiho tak tomu v pár bodech je, semifinále ovšem přitom nepůsobí čistě jako damage control.
Jedno skvělé rozhodnutí za všechny v rámci této epizody? Vsadit hned na začátku na zásadní flashback, rozsekat ho na několik pasáží a následně ho celý dovést do smysluplné pointy, který navíc dokáže zalepit jednu údajnou nedotaženost, která pramení už z původních Star Wars. Háček pochopitelně spočívá v tom, že ne všem fanouškům bude výsledek vyhovovat, finální rozuzlení této jedné stěžejní záhady ovšem více vypovídá o duchovním směru Jediů. A i díky tomu se dá v průběhu více a více pochybovat nad tím, co vlastně definuje pravého fanouška Star Wars.
Mnoho elementů zůstává při starém. Z Dartha Vadera jde nadále ten pravý respekt, který by z něj jít měl (především ve dvou stěžejních momentech), Ewan McGregor dokáže charakter Obi-Wana Kenobiho prodat i při mlčení skrz pouhá gesta v obličeji a v režii Deborah Chow je tam pořád cítit ta pravá esence Star Wars. Akce je v případě 5. epizody ještě o poznání zajímavější a solidnější, klíčové je ovšem vyvrcholení s charakterním obloukem Revy.
S novým odhalením ohledně Revy se rázem objevuje tak trochu jiný pohled na Rozkaz 66, především se na ní dokládá, že si Obi-Wan Kenobi očividně vyčítá existenci Dartha Vadera, přitom sám v duši bojuje s tím, že by měl být Vader zavražděn. Přesně takové drama se dalo od seriálu očekávat a díky skvělému McGregorovi se to zoufalé rozpoložení skutečně dokáže naplno předvést.
Dva stěžejní souboje se světelným mečem mají prozatím nejlepší choreografii v rámci celé minisérie. Satisfakci dodává už jen Darth Vader, pro kterého je další souboj jen denním chlebem, zatímco jeho protivník se s ním utkává s pocitem toho největšího hněvu a touze po odplatě. Vader díky tomu pořád dokáže působit jako nezastavitelné zlo, největší sílu má ovšem moment, kdy si Vader uvědomí v čem pořád dělá tu zásadní chybu. Jedna stěžejní věta ve Star Wars: Nová naděje rázem dává naprostý smysl.
V rámci páté epizody je výrazná poměrně hravá kamera, která v mnoha momentech nestojí na místě. Záběry z bitevní scény díky tomu působí věrohodně chaoticky, hodně tomu všemu napomáhá i nadále solidní soundtrack šikovné Natalie Holt. Stěžejní jsou ovšem jednotlivosti, které dokazují, že o Star Wars skutečně pořád pečují lidé, kteří je mají rádi. Platí to i o režisérce minisérie Deborah Chow, v jejich rukách minisérie Obi-Wan působí nadále povedeným způsobem, kdy jen stačí doufat, že finále nebude obřím zklamáním. Negativisti 1. kategorie si ovšem určitě něco najdou…