Děj se odehrává za druhé světové války, v době, kdy se lidské vlastnosti projevují stejně jako v době hlubokého míru, jenom jsou v konfrontaci s válečným děním lépe vidět. Vypráví příběh mladičkého eléva Miloše Hrmy (Václav Neckář), který na malé železniční stanici přes své milostné problémy dospívá na práh mužství.
Ostře sledované vlaky jsou společně s Obchodem na korze a Koljou jediným českým filmem, který kdy získal Oscara za nejlepší zahraniční film, který po roce 1966 učinil Jiřího Menzela jedním z nejvyhlášenějších českých režisérů, jehož pověst ho bude provázet ještě hodně dlouho po jeho smrti. Menzelův víceméně režisérský celovečerní debut (předtím měl na kontě pouze spolurežie povídkových filmů a studentské krátké filmy) položil základy jeho dlouhodobému adaptování a především dlouhodobé spolupráci se spisovatelem Bohumilem Hrabalem, kteří si společně velmi výrazně sedli a Menzel do konce své režijní kariéry stihl zadaptovat celkem 5 Hrabalových knih. Tím startem, který vše odstartoval je ale právě adaptace Ostře sledovaných vlaků, která se povedla až tak moc, že autor předlohy Hrabal upřednostňoval film před knihou!
Menzel a Hrabal společně stáli za scénářem této adaptace a natočili něco skutečně působivého. Sám Menzel těsně po získání Oscara na otázku co americké diváky na filmu zaujalo odpověděl takto: ´´ Co je na něm zaujalo? O tom jsem také přemýšlel, protože to je film natočenej pro Čechy, pro český diváky. Ale jsem rád, že se jim to líbilo a hrozně rád bych kdyby jim ten film trochu přiblížil pana Hrabala, pan Hrabal si totiž zaslouží aby to byl takovej světovej autor´´. Už zde jde poznat, že si tihle dva velmi sedli ať už co se týče podobné poetiky či Menzelovy očividné fascinace díly Hrabala. Já sám jsem měl osobně většinou s poetikou Hrabalových děl, společně se Skřivánky na niti jsou ale Ostře sledované vlaky bezpochyby jeho nejlepším filmem, který je právem brán jako jeden z nejlegendárnějších českých filmů všech dob.
Ostře sledované vlaky vynikají svým velmi originálním pohledem na protektorátní Čechy za 2. světové války. Je to film odehrávající se na válečném pozadí, který zároveň má velmi bravurní humor a velmi dobře vyvažuje momenty odlehčené s momenty zcela vážnými.
Právě zde Jiří Menzel odstartoval svou dlouholetou spolupráci s kameramanem Jaromírem Šofrem, která následně přetrvala do většiny ostatních Menzelových celovečerních filmů (a všech ostatních Menzelových adaptací Hrabalových novel kromě Slavností sněženek). Už zde Jaromír Šofr velmi výrazně nakročil k tomu aby se stal jedním z nejpamětihodnějších českých kameramanů všech dob. Ostře sledované vlaky představují mnoho překrásných záběrů a jsou velmi pravděpodobně Menzelovým vizuálně nejkrásnějším filmem.
Film má zároveň naprosto bravurní obsazení- Václav Neckář je v hlavní roli sexuálně frustrovaného mladíka Miloše Hrmy přirozený a tahle role jako by byla již dopředu psána Hrabalem přímo na tělo, dále je tu opravdu parádní Josef Somr ve své první výrazné roli, která následně stala i jednou z jeho nejslavnějších, velmi dobrý Vladimír Valenta nebo přímo strhující Vladimír Brodský v roli kolaboranta Zedníčka, jehož přednes je prostě neskutečně strhující.
Ostře sledované vlaky jsou skutečně parádní tragikomedií kde jsou i vážnější motivy brány tak lehce a přesto bravurně, že se tohle dodnes daří jen málo tvůrcům. Zároveň je tu kopec parádních hlášek a především památných scén jako scéna orazítkování zadnice, která dodnes neztratila nic na svém kouzlu, ale to vlastně stejně jako celý film.
U Ostře sledovaných vlaků je zcela diskutabilní zda se na nich tak trochu nepodepsal zub času. Já ale rovnou říkám nikoliv a stojím si za tím, že ještě za několik let půjde bez problémů o tak velkou a především výraznou klasiku a i díky tomu se na Jiřího Menzela bude vzpomínat i po letech. Především i kvůli nečekanému a silnému závěru při kterém skončí inspektorská zahrádka v prdeli a hlavní hrdina na konci své poutě udělá definitivně něco záslužného i přesto, že ho předtím víceméně zajímali jenom jeho osobní problémy. Možná se sice stane hrdinou tak trochu náhodou, přesto si ale stihne Miloš Hrma projít nějakým vývojem a menším zocelením.
Film, který položil spolupráci Jiřího Menzela s Bohumilem Hrabalem a spolupráci Jiřího Menzela s Jaromírem Šofrem je skutečně výborný český klenot, který je i právem umisťován i na světové seznamy nejlepších filmů všech dob a z Jiřího Menzela ve své době udělal filmaře, který by se nejenom neztratil i ve zbytku Evropy ale dost možná by se zvládl stát výrazným filmařem i v Americe. Menzel ale nakonec zůstal českým filmařem duší i tělem a i když za mně vrchol jeho mistrovství v éře po Skřiváncích na niti lehce upadl a jeho a s tím spojená Hrabalova poetika už na mně v jejich dalších filmech nepůsobí tak výrazně dobře, Jiří Menzel pro mně pořád byl, je a bude jedním z největších českých filmařů, který se sice ve své kariéře neobešel bez omylů, které vrhají tak trochu stín na jeho předchozí klasiky (Obsluhoval jsem anglického krále, Donšajni), přesto ale zůstává českou filmovou legendou, kterou se stihl stát už právě Ostře sledovanými vlaky……
Trailer:
Verdikt: 5 z 5
Photo © Filmové studio Barrandov