Zámožný pan Hidetora (Tatsuya Nakadai) se na oslavě svých 70. narozenin rozhodne rozdělit panství mezi tři syny. Nejmladší Saburo (Daisuke Ryu) se ho pokouší odradit od ukvapeného rozhodnutí, ale pyšný a tvrdohlavý vládce se ho zřekne. Když se starší synové Taro (Akira Terao) a Jiro (Jinpachi Nezu) ujmou vlády, rychle se obrátí proti svému vlastnímu otci a začnou usilovat o úplnou kontrolu nad celým územím. Hidetora musí nakonec v krvavé bitvě opustit své v…lastní království a vyrovnat se s důsledky násilné a kruté minulosti.
Japonský režisér a scenárista Akira Kurosawa se právem zapsal do celosvětového filmového hledáčku, protože šlo o filmaře velmi výrazného, ve své práci naprosto přesného a především skutečně talentovaného. Kurosawa byl silný puntičkář, který točil jen když bylo to nejideálnější počasí a celkově se řádí mezi takzvané režiséry perfekcionisty. Jeho nejznámějším filmem je asi přece jen Sedm samurajů, tenhle japonský velikán toho má ale na kontě mnohem více a v jeho kariéře najdeme 32 filmů pod kterými je podepsaný jako režisér. Krom Sedmi statečných poté mezi jedny z jeho nejslavnějších bijáků patří právě Ran.
Samotná myšlenka na film u Kurosawy vznikla při čtení článku o válečném lordu Mori Motonarim, který díky svým třem synům, kteří k němu byli loajální ovládl mnoha území a právě díky jeho synům se stal válečným lordem. Kurosawa poté přišel se svým scénářem, který pracoval s myšlenkou co by se stalo kdyby jeho tři synové zase tak loajální nebyli. Velmi výrazně poté Ran ovlivnil Král Lear od Williama Shakespeara, z jehož Kurosawa hodně čerpal a stejně jako v Ranovi tak i Král Lear pojednává o stárnoucím válečném lordovi, který předává moc svým dětem, s tím rozdílem, že ve hře Williama Shakespeara má Lear tři dcery. Ran si nicméně z Krále Leara bere důležité elementy a proto se dá skutečně považovat za adaptaci Williama Shakespeara. Především se ale sluší dodat, že Run je skutečná ukázka tvůrčí kreativnosti Kurosawy a důkaz toho jak výrazný tvůrce byl.
Ran je především film, který těží ze svého vizuálního podání proti kterému prostě nejde vytknout vůbec ale vůbec nic. Ran má naprosto překrásnou kameru a naprosto skvěle pracuje s barvami. S tím má spojené překrásné kostýmy na kterých se skutečně nešetřilo a film byl za ně právem oceněn Oscarem. S tím je zase spojená naprosto překrásný výběr lokací pro výpravu. A též má film bravurní bitevní sekvence, ta první (ze dvou) je vyloženě neskutečně silná a Kurosawa v ní předvádí naprosto brutální jatka. Dopomáhá tomu i výborná hudba Tórua Takemicueho.
Akiro Kurosawa zde především funguje jako opravdu silný vypravěč. U Rana sice přece jen trvá prvních pár minut než vás vlastně donutí se do vyprávění ponořit, skutečně se mu to ale po pár minutách povede a i přesto, že je Ran přece jen možná trošku přetažený a mohl být kratší po celou dobu funguje. Jenom je tohle přece jen možná film u něhož vizuální stránka převládá nad stránkou příběhu a vyprávění.
Opět je nutné připomenout, že Ran není film s nezajímavým příběhem nebo, že by neměl totálně silné pasáže. Naopak jsou v něm najít třeba silné metafory nebo zajímavé podtexty. O stárnoucím pánovi Hidetorovi se například postupem čím dál tím více dozvídáme, že opravdu nebyl žádný svatoušek a možná si tak vše co se děje okolo jeho synů zaslouží. Všechny postavy tu vlastně mají nějaký smysl motivace, někteří se chtějí Hidetorovi pomstít, někteří mají trochu prostější motivaci- Chtějí prostě moc! Je tu nicméně problém, že ve finále tu skutečně není postava ke které by se dal vytvořit nějaký silnější vztah. Nepodaří se tu vybudovat ani u nejmladšího z Hidetorových synů ani u moudrého rádce. A je to ve finále sice škoda, zároveň mi ale tenhle fakt už dlouho nevadil u žádného filmu méně než právě u Ran.
I přes vážný příběh tu nechybí jisté pokusy o humor, ten mě ale třeba právě na rozdíl od Kurosawových Sedmi samurajů nechával většinu času chladným a více jsem si užíval pokusy o černý humor, kterého ve filmu není zase tak moc, jakmile ale dorazí tak stojí za to. Pořád jde především ale o opravdu tragický příběh ze kterého je ona inspirace z Krále Leara cítit opravdu velmi a i díky skvělým hereckým výkonům se dá ta napjatá atmosféra všude kolem uvěřit. A to je u takového silného příběhu potřeba, především ale potěší, že veškeré menší podzápletky nebo charakterní vývoje někam vedou a mají smysl, což bohužel taky není pravidlo vytesané do kamene. Ve finále se dokonce objeví i jistá forma lítosti i přesto, že ještě pár minut nazpátek byste dotyčné postavě přesně takový osud přáli. I to je ale ukázka celkem silně vystavěného budování, které se tu Kurosawovi a spoluscenáristům povedlo. I když je pravda, že tu pořád měli kliku v silné předloze samotného Shakespeara. Sluší se ale dodat, že je Ran ve finále přece jen spíše volnější a Kurosawa tu přišel i s novými prvky. A právě kombinací Shakespearovské předlohy a Kurosawova vtisku vzniklo něco tak výjimečného a právem dodnes ceněného.
Ran je spíše ,, jen´´ silné vizuální veledílo než dokonalá filmařina po všech stránkách. Je ale ukázkou skvělého tvůrčího týmu, který krom Kurosawova perfekcionizmu stojí také na výborné kameře, výborné výpravě, bravurním kostýmům nebo také silně funkční hudbě a celkově bezchybné vizuální stránce. K dokonalosti tomu přece jen něco malinko chybí a něco z filmu mohlo jít ven úplně nebo do něj jít alespoň v trochu pozměněné formě, přesto všechno ale přece silný filmový zážitek, který dokazuje, že Kurosawa nebyl veleben omylem.
Trailer:
Verdikt: 4 z 5
Foto: StudioCanal Limited UK