V Itálii 30. let 20. století, kde železnou rukou vládne fašistický diktátor Benito Mussolini, ovládá život truhláře Geppetta smutek nad ztrátou desetiletého syna Carla. Útěchu nachází ve vyřezávání dřevěné loutky, kterou nečekaně oživí modrý dřevěný duch. Geppetto ji pojmenuje Pinocchio. Navzdory mnoha vadám a nedokonalostem je tento malý kluk ze dřeva svým náhradním otcem bezvýhradně milován. Ale i přes moudré rady Sebastiana J. Cvrčka a zjištění, že má dar věčného života, jsou Pinocchiovy činy nadále neuvážené. Neustále se nechává ovlivňovat bezohlednými lidmi, včetně samotného „Il Duceho“….
Guillermo del Toro je filmový nadšenec, který uplatňuje tvorbu svých vysněných projektů. Již delší dobu poté chystal stop-motion animovanou adaptaci Pinocchia. Dřevěný panáček vytvořený Carlo Collodim má v srdci mexického filmaře speciální místo, kdy Toro mezi Pinnochiem a jím samým objevil jisté spojení, stejně tak na del Tora udělala dojem adaptace Pinocchia od studia Disney z roku 1940, kterou díky několika intenzivním momentům v dětském věku vnímal jako horor. Pinocchio byl poté jeho vysněným projektem po několik dekád, kdy se rozhodl známý příběh o dřevěném panáčkovi krapet pozměnit, především zasazením do období fašistické Itálie. Již delší dobu šlo poté zpozorovat, že se na diváky chystá jeden z nejvýraznějších animovaných filmů roku, výsledek poté zvládá očekáváním dostát a rázem se představuje jeden z nejsilnějších filmových zážitků roku.
Del Torova vize příběhu o Pinocchiovi si skutečně jde svou cestou, kdy dřevěný chlapec pátrá po smyslu existence, jeho oživení ve finále vyznívá krapet tragičtěji a jde přesně o tu adaptaci, kdy její existence dává smysl. Adaptací Pinocchia vzniklo už mnoho, kdy se dá velmi snadno uvažovat nad tím, zda všeho někdy není dost. Jenže tento Pinocchio skutečně zvládne působit svěže. Nejen výraznou vizuální stylizací, která není prvoplánově očím lahodící, je ovšem velmi snadné jí po pár minut propadnout. Pinocchio de Tora naplno využívá potenciál stop-motion animace, kdy del Torovi pomohl zkušený stop-motion animátor Mark Gustafson, který je s del Torem uváděn jako spolurežisér filmu. Dle očekávání se nebojí temných výjevů, a též jde o záležitost, kterou docení spíše starší diváci, kdy Pinocchio del Tora není prvoplánovou zábavou pro dětské publikum. Pinocchio totiž pracuje i s motivy, které se budou dětskému divákovi krapet těžším způsobem vysvětlovat. Přesně jak del Toro vnímal Pinocchia od studia Disney jako horor, stejně tak je pravděpodobné, že na Pinocchia del Tora budou mít dětští diváci velmi zkreslený pohled.
Z Pinocchia je cítit známá zapálenost del Tora v nadpřirozenu i momentech na hraně, které můžou servírovat různorodé pocity. I přes stop-motion formu se poté del Toro nadále jeví jako velmi schopný vypravěč, který se i v rámci Pinocchia může krapet vrátit ke svým hororovým kořenům, především se poté může nadále jevit jako filmový vypravěč na vrcholu svých sil, kdy jeho filmy nadále patří na velké plátno a i proto zamrzí, že většina lidí má příležitost Pinocchia Guillerma del Tora vidět maximálně v rámci katalogu Netflixu. Skloubení pohádkového příběhu i dospělejších motivů dohromady funguje, skladatel Alexandre Desplat poté zvládá nezklamat a servírovat hudební motivy, které posilují emocionální pocity, kdy zároveň stojí i za muzikálovými čísly, které jsou do velké míry chytlavé.
Jádro původního příběhu Carla Collodiho tkví do velké míry v morálních poučeních. Poučení o tom, že dřevěná loutka toužící po statusu člověka se nejdřív musí naučit, co to vlastně je lidství, naučit se rozeznávat dobro od zla a i skrze natahovací nos pochopitelné poselství o tom, že se s poctivostí někam dojde. Dle očekávání poté del Toro do známého příběhu vkládá něco svěžího, především poté stojí především na temnějších motivech původní předlohy. Své pochopitelně dává i zasazení Pinocchia do období fašistické Itálie a vlády Il Duceho, do velké míry se tu pracuje i s plusy i mínusy existence i zmíněném smyslu života. Pinocchio del Tora se skutečně vydává svou vlastní cestou, přitom všem ovšem paradoxně zvládá pochopit smyslnost původní předlohy a to i přes fakt, že pamětníci původního příběhu mohou být v jistých dějových obratech sami překvapení vývojem příběhu.
V tomto Pinocchiovi tak lze nalézt motivy o zpracovávání zármutku, svěžím startu i kritice diktátorských režimů, přes fantastické prvky poté zvládne Pinocchio del Tora působit dojmem, že se odehrává ve skutečném světě. Postavám pomáhají i jejich dabéři, kdy Ewan McGregor do role Sebastiana J. Cvrčka dává neskutečnou energii, David Bradley zvládne prodat zahořklého Geppetta, Christoph Waltz opět potvrdí, že umí prodat zápornou roli i za mikrofonem a procítěné působí i výkon Gregoryho Manna v titulní roli. Mnoho postav z původního příběhu je skutečně pojato svěžím způsobem, kdy nejvíce trčí místní pojetí Víly s hlasem Tildy Swinton (která dostává příležitost i skrze druhou výraznou roli), tragicky poté do velké míry vyznívá i existence Pinocchia, který je do velké míry vnímán jako náhradník, který de Geppetta musí být úplně stejný jako jeho zesnulý syn. Při sledování je rázem jasné, že má del Toro k původní látce skutečně cit, kdy se zároveň na známý příběh podíval z krapet jiného úhlu a výsledek v součtu kombinuje hned několik emocí naráz. O to silnějším zážitkem ovšem ve výsledku del Torův Pinocchio je.
Pinocchio Guillerma del Tora je speciální podívanou. Obdivuhodná stop-motion animace, temnější pojetí známého pohádkového příběhu i práce s komplexními motivy, která zvládne překvapit i takové lidi, kteří na původní příběh Carla Collodiho nedají dopustit. V rámci práce s emocemi sice tento projekt del Tora v součtu nedokáže dostát svého potenciálu (i proto, že lehké poskakování v přístupu tomuto Pinocchiovi dvakrát neprospívá), přesto jde o silný zážitek, který dokazuje um vypravěčského talentu Guillerma del Tora….
