Beze mě: Šest tváří Boba Dylana

Film Todda Haynese o životě a tvorbě Boba Dylana je velmi experimentální. Šest hlavních představitelů v něm ztvárňuje různé dekády a žánry tohoto oblíbeného folkového zpěváka. Boba Dylana nám tak odprezentuje Woody (Marcus Carl Franklin), černošský kluk posedlý folkem, zpěvák a rebel v jedné osobě, Jack Rollins (Christian Bale), lyrický poeta Arthur (Ben Whishaw), Robbie (Heath Ledger), populární herec, jehož soukromý život se ocitne díky slávě v troskách, Billy (Richard Gere), milovník starého folklóru a nakonec i Jude (Cate Blanchett), ztvárňující bouřlivá šedesátá léta plná drog a improvizace……

Bob Dylan patří mezi nejslavnější hudebníky světa o kterém se dá říct, že bylo velmi těžké víceméně v rychlosti vysvětlit jeho veřejnou image a hudební styl, protože jich Dylan dodnes vystřídal několik a už proto bylo jasné, že pokud se Bob Dylan dočká filmové biografie tak bude před tím daným filmařem hodně zásadní oříšek. A tím scenáristou a režisérem, který se rozhodl příběh Boba Dylana odvyprávět se rozhodl být Todd Haynes.

Beze mně: Šest tváří Boba Dylana ovšem není životopisem v tom pravém slova smyslu. Film obsahuje Dylanovu hudbu a víceméně zásadní momenty Dylanova života, které jsou zde trošku upraveny k obrazu svému, Todd Haynes zde ale pracuje s faktem, že není Dylanovy kariéry černobílý a v každém odvětví jeho ranného života a kariéry je ztvárňován Bob Dylan různými šesti herci a krom Christiana Balea, Heatha Ledgera či Richarda Gerea dokonce také Cate Blanchett! Už tento fakt dělá z Šesti tváří Boba Dylana něco velmi neobvyklého a po lineární stránce dosud dost možná dříve neviděný filmový zážitek, který se ale naštěstí Toddu Haynesovi nerozpadl pod rukami a servíruje jeden nejzvláštnějších a zároveň nejlepších hudebních biopiců všech dob.

Je jedno zda zrovna trávíte čas s Bobem Dylanem jakožto básníkem Arthurem Rimbaudem, Bobem Dylanem jakožto pastorem Jackem Rollinsem nebo Bobem Dylanem jakožto psancem Billy McCartym. Je jedno zda je film zrovna černobílý nebo normálně barevný. Je jedno zda film zrovna představuje Dylanovi názory a pohledy na svět nebo se jen na pozadí obrazu poslouchají parádní písně. Je to jednoduše silný zážitek ve kterém vlastně téměř jméno Bob Dylan nezazní a přesto je zcela naprosto očividné, že pořád sleduje film, který je právě o Bobu Dylanovi.

Beze mně není na první pohled divácký vděčný film a po stránce vyprávění je to díky častému přeskakování z jedné etapy Dylanova života na druhou občas vlastně tak trochu zmatečné a možná je škoda, že se každá libovolná etapa neodehraje do konce aby byla následně nahrazena další. Zároveň ale skutečně platí, že je každá z šesti možných kapitol funkční sama o sobě a i když jsou za mně některé pasáže (Bob Dylan jako Jude Quinn v podání Cate Blanchett, Bob Dylan jako Robbie Clark v podání Heatha Ledgera) záživnější a zábavnější než ty druhé (Bob Dylan jako Billy the Kid v podání Richarda Gerea) výrazně záživnější a pocitově silnější, vyloženě slaběji zpracovaná etapa Boba Dylana tu vlastně vyloženě není. Funguje to i díky faktu, že je všech šest představitelů Boba Dylana jsou naprosto parádních a výkon takové Cate Blanchett a následné porovnávání s reálným Bobem Dylanem je něco neuvěřitelného, což ale platí i třeba o Christianu Baleovi nebo Heathu Ledgerovi. Už Dylanovo mládí ztvárněné Marcusem Carlem Franklinem je naprostá castingová trefa a ještě lépe se v tomhle ohledu Beze mně chválí v tom případě pokud si o kariéře Boba Dylana a jeho různých etapách divák udělá menší rešerše. A pak už se tenhle zcela originální projekt chválí v podstatě sám.

Jedna etapa zrcadlí Dylanovo bouřlivé období spojené s rozvodem, druhá zase například Dylanovu existenciální krizi, která se u něj objevila v 60. letech. V rámci Beze mně se člověk dostane do Dylanovi duše velmi výrazně a to především když se objeví Ben Whishaw, který jakožto Arthur Rimbauld zase ztělesňuje Dylanovi odpovědi, kterými reagoval při rozhovorech. Už v rámci tohoto je s Beze mně spojen strašně potencionálně zajímavý rozbor jedné tvůrčí duše, který je ve finále dost možná ještě komplexnější než se mohlo zdát. A je tak ve finále vlastně jedno jestli Boba Dylana obdivujete nebo je vám lhostejný. Zajímavý zážitek je z toho v každém ohledu.

Jak to v případě experimentálních filmů bývá tak nemusí Beze mně: Šest tváří Boba Dylana vonět každému. Každému filmovému divákovi se ale naskýtá možnost vidět něco nevšedního a i proto stojí volný Dylanův biopic rozhodně za doporučení. Něco takového se totiž jen tak nevidí a i přes to, že nejsem z I´m Not There nadšený jsem minimálně okouzlen jeho formální stránkou, která má na to aby se časem z filmu stal menší zásadní filmařský milník. A potencionálně dostal nové generace k Bobu Dylanovi. Těžký úkol, už díky kouzlu tohoto filmu ale rozhodně není nemožný…..

Trailer:

Verdikt: 4 z 5


Photo © The Weinstein Company

Related Posts

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *