Čarodějnice vypráví příběh mladého osiřelého chlapce (Jahzir Bruno), který na konci roku 1967 žije se svou milující babičkou (Octavia Spencer), ve venkovském městě Alabama v Demopolis. Když chlapec a jeho babička narazí na klamně okouzlující, ale velmi ďábelské čarodějnice, babička moudře odvede našeho mladého hrdinu do bohatého přímořského letoviska. Bohužel dorazí přesně ve stejnou dobu, kdy Nejvyšší čarodějnice (Anne Hathaway) shromáždila své přátele z celého světa – v utajení – aby uskutečnila své hanebné plány…
Spisovatel Roald Dahl a režisér a scenárista Robert Zemeckis- To jsou u nové verze Čarodějnic nejdůležitější jména. Dle Dahlovy knihy (který jinak stojí i za knihami jako Karlík a továrna na čokoládu, Fantastický pan Lišák nebo Matilda) už v roce 1990 vznikla jedna filmová adaptace, ve které si nejzlejší čarodějnici tehdy zahrála Angelija Huston, režíroval to Nicolas Roeg, který předtím natočil legendární film Muž, který spadl na Zemi s Davidem Bowiem v hlavní roli a já tuto verzi neviděl a neměl jsem nikdy čest, ani přečíst si Dahlovu předlohu. Jestli mě tedy něco na Čarodějnicích zajímalo tak to byl právě Robert Zemeckis.
Roberta Zemeckise bych ještě nějakých pár let nazpátek považoval za jednoho z nejlepších vizuálně stylizovaných filmových vypravěčů a to díky trilogii Návrat do budoucnosti, Forrestu Gumpovi, Trosečníkovi nebo jeho digitálně animovaným klenotům jako Polární expres či Vánoční koleda. Začátkem nové dekády ale Zemeckis pro mně osobně jaksi ztratil svoje kouzlo a ať už se bavíme o Letu, Muži na laně, Spojencích nebo (především velkému zklamání) Vítejte v Marwenu tak už to skutečně vypadalo jako by byl ten starý dobrý Zemeckis mrtvý. Lehký náznak naděje, že ten starý Zemeckis pořád mrtvý není ale Čarodějnice vzbuzují.
Ne, Čarodějnice nejsou jasným návratem Zemeckise k jeho staré formě a ne, Čarodějnice vlastně nejsou kdovíjak velmi dobrým filmem a mají pořád blíže k Zemeckisovým filmům z uplynulé dekády. Jenže…… po dlouhé době jsem měl konečně pocit, že Zemeckis zase funguje jako zdařilý filmový vypravěč využívající vizuální podání ne jako frajeřinu, ale jako nástroj k doprovodnému vyprávění.
Na scénáři se krom Roberta Zemeckise a Kenye Barris částečně podílel i Guillermo del Toro, kterému by zrovna tahle šílená pohádka mohla jako režisérovi možná sednout ještě víc. Osobně tipuji, že většinou celkem funkční hororové prvky jsou právě výtvorem del Tora z pozice spoluscenáristy, samo sebou tu ale pro ně zase tolik prostoru není, protože by pořád mělo jít především o pohádku. Zemeckis ale pořád dokáže, že má ten správný vypravěčský styl a navíc si povolal své známé spolupracovníky kameramana Dona Burgesse a skladatel Alan Silvestriho. Díky Burgessovi to celé opravdu krásně vypadá a Silvestri i přesto, že zrovna vytvořil jeden ze svých méně památných soundtracků tak rozhodně vytvořil padnoucí a správně využitý soundtrack.
Octavia Spencer je zase jednou velmi dobrá a chvilku mi vlastně vrtalo v hlavě, proč zrovna ona (ve věku pouze 50 let) má hrát babičku, ve finále na roli milující babičky padne opravdu výborně. Především je tu ale Anne Hathaway, která si tuto roli vyloženě užívá. Má v té roli neskutečnou energii, roztomile směšný německý přízvuk a skutečně se jí daří, aby z ní občas šel strach. A také je tu Stanley Tucci, který ale kdovíjak výraznou roli nedostává, přesto je velmi fajn ho zase někde vidět. Debutující Jahzir Bruno je jinak fajn volba do hlavní role a především společně se Spencer k sobě nečekaně padnou.
Čarodějnice jsou strašně zábavná a energií nasáklá temnější pohádka, která sice někdy vypadá částečně jako od Tima Burtona, Zemeckis v ní ale pořád má šanci ukázat svůj režisérský otisk a dokázat, že pořád je jedinečným filmovým vypravěčem. V případě Dahlovy knihy, kde jsou pravidla daná a Zemeckis se knižní předlohu údajně kdovíjak změnit nepokusil vlastně poté těžko soudit, zda je to zásluhou samotného Dahla nebo právě Zemeckise, pořád se ale musí nechat, že jsou Čarodějnice dost draze vypadající pohádka, která se skutečně nebojí zasunout do temnějších kořenů a má očividné velké production values, paradoxně ale může jít o bolestivý film pro fanoušky původního filmu, kteří zatím vyčítají, že jde téměř o víceméně kopií původního filmu. Já se v tomhle ohledu na žádnou stranu přidat nemůžu, přesto ale musím říct, že jsem si Zemeckisovy Čarodějnice prostě celkem užil. Pořád ale k dokonalosti chybí daleko a ten černý humor (jenž má dokonce pocházet už z Dahlovy předlohy) mně osobně nesedl vůbec. Přesto jsem se ale bavil tím, že to Zemeckis pořád má v sobě, jenom doufám, že u jeho hraného Pinnocchia bude podstatně spokojenější. Čarodějnice jsou fajn, ale kdovíjak povedené zase v klasickém slova smyslu nejsou…
Trailer:
Verdikt: 3 z 5
Photo © HBO Max
