Dvě atomové ponorky zmizely beze stopy a svědectví na mikrofilmu nasvědčuje, že jejich přísně utajené trasy byly narušeny tepelně naváděcím systémem. James Bond (Roger Moore), který dostal rozkaz aby se spojil se sovětskou agentkou Anjou Amasovou (Barbara Bach), se potýká s mocí posedlým Karlem Strombergem (Curd Jürgens). Ten má v úmyslu odpálit rakety na Moskvu a New York, aby mohl ovládnout svět z jeho nové říše Atlantis, situované pod hladinou oceánu. Ve snaze vyprovokovat III. světovou válku a celosvětovou destrukci Stromberg nasadí na agenta 007 svého nejvýkonnějšího kata – Jawse (Richard Kiel). Jeho kovový chrup je smrtící zbraní schopnou prokousat se ocelí… i masem!
Třetí bondovka s Rogerem Moorem v hlavní roli dorazila 3 roky po té předchozí a po promarněné příležitosti jménem Muž se zlatou zbraní dorazila ideální bondovka, která definitivně předvedla, že ve faktu, že Moore není Connery tkví to pravé kouzlo, které Bonda definitivně vydává tak trochu jiným směrem, který ale zároveň není vyloženě urážející.
Mooreovi už je sice v době premiéry této bondovky 50 let, přesto ale ze sebe dostává všechno a celkově se čím dál tím blíží tomu ideálnímu ztělesnění Bonda a přesto nadále využívá svůj komediální talent, který definitivně Bonda odvádí na odlehčenější kolej. A dělá to s takovou grácií, že je to fakt zábava.
Režisér Lewis Gilbert, který už předtím točil bondovku Žiješ jenom dvakrát se vrátil a Bonda představil v bondovce, která se definitivně z ještě pořád komorních bondovek přetavila do bondovek velkolepých. Záporákovo sídlo, přehnaní záporáci (nejen šílený hlavní záporák Stromberg v podání Curt Jürgense, ale především Jaws v podání Richarda Kiela, který to jako jeden z mála záporáků dotáhl do dalšího filmu a je jedním z těch příkladů co je na téhle éře Bonda strašně sympatické). Mooreův Bond se prostě ve své 3. bondovce dostal do situací, které si Conneryho inkarnace ještě o dekádu dříve nedokázala představit. A právě ve faktu, že se tvůrci rozhodli jít ještě o kus dál a přitom si pořád nechali zapnutou brzdu na prahu snesitelnosti tkví jedno ze základních kouzel Mooreovo éry. Špión, který mě miloval přitom není v rámci Mooreovy éry nejpřehnanější (To až ten Moonraker všemu nasadil korunu), přesto ale definitivně po Žít a nechat zemřít a Muži se zlatou zbrani vytvořil směr, kterým se bondovky v dalších pár letech vydali. Ne vždycky to poté bylo ideální, většinou to ale stálo za to.
Tahle bondovka je jinak v době svého vydání jedna z vizuálně nejkrásnějších a po vzoru bondovky Thunderball se vydáváme pod vodu a podvodní záběry se vyrovnají právě záběrům z Thunderballu. Bond girl Anja Amas v podání Barbary Bach je jedna z nejlepších v celé historii série, akční sekvence parádní a celkově téhle bondovce v zásadě k dokonalosti moc nechybí. Finální dojem jí kazí jen už některé skutečně za vlasy přitažené momenty, fakt spočívající v tom, že se i přes jistou snahu nedaří Agent, který mě miloval úplně prodat jako romantický film a ty hlášky jsou na můj vkus v Mooreově éře pořád celkem suché. Přesto všechno je ale Agent, který mě miloval druhá nejlepší bondovka s Moorem v jeho éře. Jaká, že je ta první? Jasně, že Moonraker!
Trailer:
Verdikt: 4 z 5
Photo © United Artists