Film Až na krev se odehrává v Kalifornii na přelomu století, v období ropného boomu. Příběh dokumentuje vzestup Daniela Plainviewa (Daniel Day-Lewis), osamělého otce, který se z živořícího horníka ve stříbrném dole vypracuje na pozici ropného magnáta. Když Plainview dostane záhadný tip, že směrem na západ leží městečko, ve kterém prýští ze země oceán nafty, vydá se se svým synem H.W. (Dillon Freasier/Russell Harvard) zkusit štěstí v zaprášených ulicíc…h města Little Boston. Plainview a H.W. se v tomto nuzném městě, jehož hlavní atrakcí je kostel s charismatickým kazatelem Elim Sundayem (Paul Dano), pokoušejí prolomit dosavadní smůlu. Ale i když se jim začíná dařit, nedokáží uniknout konfliktům, ve kterých jsou veškeré základní hodnoty – láska, naděje, pospolitost, víra, ambice a dokonce i pouto mezi otcem a synem – ohrožovány korupcí, podvody a proudy ropy.
Osobně dělím prozatímní filmografii Paula Thomase Andersona na dvě etapy- Ta první startuje Gamblerem a končí Opilí láskou, ta druhá poté (zatím) končí Nití z přízraků a začíná snímkem Až na krev. Proč jí vlastně takto dělím? Paul Thomas Anderson je totiž pro mně filmař ke kterému jsem si musel dlouho hledat cestu a už jsem asi pochopil proč. Paula Thomase Andersona totiž vnímám jako režiséra, který krom Skryté vady vyloženě nenatočil špatný film a zjistil jsem, že mám téměř vždy Andersonův rukopis a především scénář rád. Krom Gamblera, který je za mně jen slušným režijním debutem ale vnímám první etapu jako veskrze úspěšnou, protože v ní vznikli pro mně totální filmové klenoty jako Hříšné noci, Magnolia nebo Opilí láskou. Po Opilí láskou ale pro mně začíná druhá etapa filmografie PTA o které se nedá říct, že by PTA najednou začal točit špatné filmy, přesto ale já osobně vnímám menší úpadek. Nutno ale zmínit, že se pořád bavíme o úpadku z pětikvaltu na čtverec.
Až na krev za mně prostě nedosahuje mistrovských kvalit předchozích Andersonových pecek a dodnes vlastně kroutím nad názory či články, kteří Až na krev dokonce označují za prozatím nejlepší film 21. století (které je už teď za mně naplněné výraznějšími a důležitějšími snímky). V tomhle ohledu jsme si s filmem Až na krev nesedli a nemyslím si, že se na tom něco změní. Zároveň jde ale o film, který je pořád na vrcholné možné filmařské úrovni a když už se neshodnu na názoru, že jde o jeden z nejlepších filmů 21. století, můžu říct aspoň, že jde o jeden z nejlépe vypadajících filmů prozatímního století.
Tenhle film především stojí a padá na hlavním hereckém výkonu Daniela Day-Lewise, který se na roli Daniela Plainviewa připravoval rok. Velmi výrazně piloval práci se svým hlasem a doslova se převtělil v jednom z nejlepších hereckých výkonů všech dob.
Osobně mám s filmy jako Až na krev problém takový, že se mi těžko sympatizuje s totálními parchanti i přesto jak dokonale zahraní jsou a i přesto jak skvěle napsaní jsou. I v tomhle ohledu mám v rámci filmů mnoha výjimek, ohledně Dana Plainviewa ale tato výjimka neplatí. Andersonovi se ale postupně prodává postavu Plainviewa prodávat více a více skrz dialogy. Od začátku je jasné, že je s tímhle charakterem něco v nepořádku a že nepůjde o pohádkového hrdinu. To čeho je ale Plainview schopný diváka nemůže napadnout v žádném případě a začne mít postupně z Day-Lewisova výkonu vyložený strach. Až tak výborný je a právem si za tento výkon došel pro Oscara a dokázal, že v současnosti kdy už Day-Lewis tráví nějaký ten pátek v hereckém důchodu tu prostě jeden herecký velikán chybí.
Do role Plainviewova protivníka byl skvěle zvolen Paul Dano, který se až 4 dny před začátkem natáčení dozvěděl, že se z jeho Paula Sundaye role stala role dvojčat a on tak v roli druhého dvojčata Eliho Sundaye dostane výrazně větší prostor. I přesto, že měl na přípravu druhé a větší role Dano pouhé čtyři dny tak je proti Day-Lewisovi velmi dobrým hereckým společníkem a v roli tohoto fanatického a tak trochu podvodného pastora je jednoduše parádní.
Až na krev sice značnou část svých nominací neproměnilo a za rok 2007 se stal v rámci Oscarovek vítězem Tahle země není pro starý bratrů Coenů (pro mně je z těchto dvou vítězem Až na krev), Oscara ale alespoň dostal Robert Elswit, dvorní kameraman PTA, který opravdu udělal z Až na krev jeden z vizuálně nejzajímavějších zážitků posledních let.
Až na krev je stejně jako většina Andersonových filmů depresivní zážitek, který si opět zvolil zajímavé a těžce uchopitelné téma, která má v sobě více podtextových vrstev než by se mohlo zdát a předvádí několik silných momentů, které ukazují, že hlavní ´´ hrdina´´ v sobě možná něco má. Přesto mě to ale nikdy nedonutilo si k němu skutečně najít cestu. Ze samotného závěru snímku poté sice mrazí a Day-Lewis zde jen utvrdil svůj totálně mistrovský herecký koncert, přesto mě ale možná v lehkém ohledu zklamal. Na druhou stranu si ale vlastně ani lepší zakončení něčeho jako Až na krev nemůžu představit.
Na rozdíl od lepších Andersonovek má podle mě Až na krev občas možná přece jen lehká dramaturgicky bolavé chvíle a jedná se pokles v Andersonově tvorbě, přesto je ale Až na krev silný filmový zážitek, který se vlastně ve finále přece jen popisuje až velmi těžko. Je to intenzivní, velkolepé, děsivé a skutečně pochmurné. Zároveň ale dost možná na můj vkus až příliš chladné. Přes všechny výtky ale rozhodně doporučená záležitost, která geniality Andersonových pecek vlastně nedosahuje jen velmi těsně. A i kdyby se Paul Thomas Anderson po zbytek své filmové kariéry držel jen úrovně Až na krev, tak vlastně budu pořád velmi spokojen……
Trailer:
Verdikt: 4 z 5
Photo © Miramax Films