Nájemný zabiják Beruška (Brad Pitt) je odhodlán vykonávat svou práci mírumilovně, jelikož se mu spousta předchozích kšeftů vymkla z rukou a smůla se mu lepí na paty. Osud má nicméně jiné plány, protože Beruška se při své nejnovější misi v nejrychlejším vlaku světa dostane do křížku se smrtícími protivníky. Jejich cíle jsou vzájemně propojené, a zároveň protichůdné. Konec trati je pouze začátkem nepřetržité divoké a vzrušující jízdy napříč moderním Japonskem…..
David Leitch a Chad Stahelski delší dobu působili jako kaskadéři (podíleli se i na druhém a třetím díle Matrixu), později se občas chopili režie druhého štábu a nakonec v roce 2014 došlo na jejich společný režijní debut s názvem John Wick. Kvůli přísným pravidlům Amerického cechu režisérů byl ovšem ve finále jako režisér uveden pouze Stahelski, kdy se následně duo vydalo svou vlastní režijní cestou. Stahelski prozatím zůstal věrný sérii John Wick, kdy už příští rok dorazí čtvrtý film ze série (poté by se měl Stahelski chopit režie Highlandera), Leitch se poté chopil režie větších blockbusterů Deadpoola 2 a Rychle a zběsile: Hobbs a Shaw. Právě po Deadpoolovi 2, kde se v nezanedbatelné roli objevil Brad Pitt, se poté Leitch opět sešel s hereckou hvězdu, které dříve dělal několikrát kaskadéra (ať už v rámci Klubu rváčů či Tróji), kdy má nejnovější Leitchův film snad prozatím nejblíž k prvnímu Johnu Wickovi. Adaptace románu Kōtarō Isakiho totiž též představuje svět nájemných zabijáků, čekat ovšem vyloženou kopii Johna Wicka by byla chyba.
I když se před počátkem natáčení uvažovalo o změně lokality, po vzoru knižní předlohy je děj zasazen do Japonska, kdy se většina děje odehrává v titulním typu vlaku. Těžení z japonské kultury a výpravy ve finále není tolik, důležité ovšem je, že má Bullet Train vtahující stylizaci, kdy se v průběhu více a více projevuje tvůrčí Leitchova hyperaktivita, která chvílemi připomíná to nejlepší od Guye Ritchieho, víceméně detektivní zápletkou poté i díky zasazení evokuje Vraždu v Orient Expresu a především je na filmu poznat ruka zkušeného akčního režiséra, který dokazuje, že Chad Stahelski a David Leitch byli tím svěžím větrem, který akční žánr potřeboval. Je tak velmi snadné zapomenout na nedávného The Gray Mana od Netflixu a užít si konečně akční film, do kterého někdo dává jasnou tvůrčí iniciativu, snaží se akci pořád v rámci možností posouvat a především Bullet Train nepůsobí jako pračka na peníze, ale přesně ten typ filmu, ve kterém je investovaných 90 milionů dolarů vidět do posledního centu.
Bez znalosti knižní předlohy je pochopitelně těžké odhadovat, jak o moc vydařenou adaptaci jde a jak moc se jen scenárista Zak Olkewicz svezl na kvalitách knižní předlohy. Tak či onak je Bullet Train zábavnou akční komedií, která ovšem dokáže být v jistých momentech správně vážná a stát na postavách, kdy to celé funguje především díky skvělému obsazení. Kdekdo by mohl označit prohlášení o tom, že Brad Pitt herecky zraje za zvláštní, na odchod chystající se herecká legenda je ovšem skutečně každým filmem lepší a lepší, kdy se pořád snaží předvádět v tak trochu jiné formě a to i v tomto případě, kdy se nejen prokazuje, že by Pitt s klidným srdcem mohl být ideální akční hvězda (i proto, že si 95% kaskadérských kousků obstaral sám), ale především se prokazuje, že má Pitt solidní a nedoceněné komediální nadání. Tom Cruise je delší dobu pokládán za amerického nástupce tvorby Jackieho Chana, Pitt má ovšem v jistých momentech Bullet Train k Chanovi ještě o kousek blíž. Ne v rámci akce, protože akční sekvence, které by se rovnali šílenosti akčních kousků Toma Cruise ve filmu víceméně absentují, ale právě skrze ono komediální nadání, skrz něj se poté představuje svěží akční hrdina.
Radost je poté snadné mít především z Aarona Taylora-Johnsona, který od prvního Kick-Asse ušel poměrně dlouhý kus cesty a i on se projevuje jako nadanější a nadanější herec, kdy při sledování jeho výkonu jasně dává smysl, proč se právě studio Sony rozhodlo pro Johnsona, aby se stal představitelem Lovce Kravena v jeho chystaném filmu (na druhou stranu výrazně propagovaný Bad Bunny si své obsazení do hlavní roli v El Muertovy bude muset ještě brutálně obhájit), protože má Johnson jako herec pořád neskutečné charisma. A stejně tak se dá chválit v roli Johnsonova bratra i Brian Tyree Henry, který dokáže divákovi předat informaci o tom, že je jeden nedoceněný dětský seriál klíčem ke klíčovým životním otázkám. A díky němu se již nikdy na tento seriál nebudete dívat stejně.
Chválit samotný casting by šlo ostatně ještě hodně dlouho. Joey King dostala po trilogii Stánek s polibky konečně šanci prokázat svůj výrazný herecký talent, kdy si několik momentů dle dřívějších slibů krade prakticky pro sebe. Velmi fajn je pořád herecky nedoceněný Andrew Koji, známý japonský herec Hiroyuki Sanada dle očekávání nezklame a Michael Shannon dokáže předvést, že se pro role záporáků snad narodil. Rozebírat casting a chválit ho by šlo ještě hodně dlouhou dobu, jeho jediný brutálnější nedostatek tkví v tom, že sice platí staré známé není ,,malých rolí, ale pouze malých herců´´ a po těch v Bullet Train není vidu ani slechu, postav je ovšem ve finále jednoduše moct a ne každá díky tomu dostane výraznější prostor. Pokud se tedy někdo na Bullet Train vydává čistě a pouze kvůli svému potencionálnímu oblíbencovi, čeká ho ve finále dost možná nemilé překvapení.
Film sice trvá 127 minut, dokáže si ovšem většinu času bez problémů udržet pozornost a to především proto, že pořád dokáže šokovat postupem děje, přijít s nějakou hezky zchoreografovanou a následně hezky sestříhanou fyzickou akční sekvencí, soundtrack Dominica Lewise následně solidně přispívá celé atmosféře na plátně a je to jednoduše pořád divoká, zábavná a očividně poctivě uchopená akční podívaná, která dokáže obstát i jako záplata na všechny ty Gray Many z uplynulé doby. Jak první John Wick nutně nevybízel ke kdovíjakému nadšení, pozdější tvorba Stahelskiho a Leitche napovídá, jsou to skutečně pánové, kteří byli k renesanci akčního žánru tak trochu potřeba.
Což pochopitelně neznamená, že je Bullet Train film bez vad na kráse. Film se totiž v poslední třetině přetaví v tak trochu jinou podívanou, která trochu přitlačí na dramatu, osudovosti i přítomnosti CGI, které především v jeden stěžejní moment obnaží své nemalé mouchy. Celou dobu je jasné, že film spěje ke své katarzi, právě ta poté dodá tu největší atrakci filmu, která ovšem samotný film okrade o jeho největší kouzlo. Rázem se tak může Bullet Train skutečně jevit jako film, ve kterém se perou dva zcela odlišné filmy. Ve svém finiši se totiž Bullet Train tak trochu více blíží ke stylu Johna Wicka, kdy ovšem bylo celou dobu sympatické, že na to Leitch jde tak trochu jinak. Rozuzlení toho, jak jsou všechny postavy propojené ve finále není tak oslnivé, oslnivost ovšem pořád dokáže udržet právě onen solidní vizuál i pořád dostatečně kreativní a ve finále i správně brutální akce.
V součtu je tak Bullet Train velmi příjemná akční extáze, u které by se ovšem nejspíš na rozdíl od Johna Wicka (i díky vyhrožování Brada Pitta s hereckým důchodem) těžce budoval nějaký zajímavý svět, který by dokázal utáhnout celou novou franšízu. Bullet Train je jasnou povinností pro všechny fandy akčního žánru. Nejen díky faktu, že navzdory přítomnosti CGI a modernímu stylu jde v jádru pořád o poctu staré akční škole. Vyplatí se tak vykašlat se na zaměnitelný katalog akčních fláků od Netflixu a zajít si konečně do kina na akční film, který má srdíčko. A dá se navíc i snadno uvěřit, že by se Bullet Train jednou mohl stát kultovní akční podívanou…..
