Mladík Cherry (Tom Holland) se přihlásí do armády, zde slouží jako zdravotník. Návrat do běžného života mu však výrazně komplikuje posttraumatická stresová porucha a počínající závislost na opioidech, které ho přivedou až k bankovním loupežím…
Když natočíte největší film všech dob, pochopitelně se od vás čekají velké věci. To moc dobře ví režijní bratrské duo Anthony a Joe Russoovi. Po 4 filmech u Marvel Studios, kde se (prozatím) rozloučili s Avengers: Endgame to Russoovi tentokrát zkusili jinde. Konkrétně se pod zaštítěním Apple TV+ chopili adaptace knihy Cherry. K adaptaci této knihy sami koupili v roce 2018 práva jen pár dní po jejím vydání a do hlavní role obsadili Toma Hollanda. Román Cherry od Nica Walkera, který román založil na vlastních zážitcích a jedná se o v podstatě o vyloženě nepřiznanou autografii pojednává o životě jednoho mladého muže, který se přidá do armády a po konci služby ho následné PTSD dostane na dno, které je plné drog a bankovních loupeží. Po čtyřech velkých blockbusterech tak na toto duo čekala výzva, že zvládnou i natočit film, který nesází na velkolepou akci a mnohasetmilionový rozpočet.
Jde o velký zátěžový test jejich řemeslných schopností, přičemž si už režií jedněch z nejlepších marvelovek získali spousty obdivovatelů, především i díky tomu, že natočit komiksové týmovky s takovým množstvím postav rozhodně nebyla lehká úloha a kdekomu se to mohlo snadno rozpadnout pod rukami. A i proto se dalo čekat, že tak obtížně strukturovaný příběh Walkera též dokážou převést do úctyhodné filmové podoby. Je tomu ale tak?
Cherry rozhodně není taková katastrofa, jak tvrdí většina zahraničních recenzí. K dokonalosti ale vlastně chybí opravdu hodně. Přesto se ale musí nechat filmu jedno- Je ambiciózní. Cherry působí jako komorní drama, který se Russoovi snaží natočit tak, aby působil jako velkolepý film. Do jisté míry to celé působí jako neuhlazený a nedopečený pokus o pokus přiblížit se některým filmům Martina Scorseseho (a jen jsem si říkal, že by mě zajímalo co by z téhle látky Marty vymlátil) jako Mafiáni, Casino nebo Vlk z Wall Street. Vypravěč, který sem tam probourá čtvrtou zeď, hudební dramaturgie, která doplňuje některé momenty filmu a snaha o převyprávění dlouhého příběhu jednoho takového antihrdiny. Jenomže je tu problém se scénářem. Ten sepsala víceméně nezkušená sestra Russoových Angela Russo-Otstot společně s víceméně nezkušenou Jessicou Goldberg.
Cherry se celkem skládá z 5 kapitol (+ prolog, + epilog) a dá se v podstatě rozdělit na takové tři třetiny. Jedna třetina (kapitola 1) je v podstatě romantické teenage drama, druhá je (kapitola 2+ 3) nejdříve výcvikové a následně válečné drama a třetí (kapitola 4+5) poté drama o závislosti na drogách, které je říznuté nějakými těmi bankovními loupeži. Právě scénář se poté snaží pokrýt všechny tyto tři pasáže Walkerova života a snaží se, aby dohromady fungovali jako celek. Jenomže je to ošemetné a tempově poté vyloženě vražedné. Tak moc, že kdyby mnoho momentů z filmu zmizelo, filmu by to určitě prospělo. Nejde tak ani o to, že Hollandův vypravěč je ve filmu více, než by bylo ideální. Jde o to, že se nám v prvních třiceti minutách film snaží skutečně dokázat, že Hollandův hrdina miluje svou přítelkyní. Kolem téhle zápletky tak vznikne v podstatě natáhnutá dramatická linka, která je ale následně svou banalitou sama ukončena.
Do velké míry zbytečné detailně vykreslování vztahu mezi hlavním hrdinou a jeho vyvolenou má za následek to, že se nebere důraz na vztahy protagonisty s jinými postavami. Jeho rodiči, zajímavě naznačený vztah s jeho tchýní nebo prokreslenější vztah s jeho přáteli. První třetina filmu je zaručeně nejslabší, přičemž teprve až v druhé třetině dochází na to, co vede ke katarzi hlavního hrdiny a funguje jako slušná expozice toho pravého válečného pekla, které z mladého chlapce snadno udělá trosku. První třetina pochopitelně musí hlavního hrdinu někam navézt, přesto ale zůstává třetinou zcela určitě nejslabší.
Cherry zcela určitě zaujme jednou věcí. Ve spolupráci s kameramanem Newtonem Thomasem Siegelem Russoovi zkoušejí nejrůznější filmové techniky a kamerové techniky. Nadhledy, podhledy, rybí oko a tak dále. Jde tak svým způsobem o experimentální záležitost, která se skutečně snaží působit víceméně všechny kamerové a filmařské postupy? Nebo jde jen o tak trochu neuváženou snahu bratrů Russoovců o to, aby skutečně dokázali, že zvládnou velké a zajímavé věci? Kdyby mi dal člověk pistoli k hlavě, nejspíš vsadím na variantu B. Jenomže právě díky téhle práci s filmovými postupy Cherry cením a v mých očích jde skutečně o zajímavý (i když spíše neplánovaný) filmový experiment. Na ony různé kamerové hrátky sice většinou dohrává střih (který je ale zase v mnoha momentech fajn), určitě se ale nezapře, že stojí kamera Newtona Thomase Siegela za to a kreativita u tvoření tohohle filmu byla prostě neuvěřitelná. I když možná tak trochu neuvážená a přehnaná.
Výcviková pasáž je natočena ve formátu windowboxingu (16:9 ku 4:3 ku 16:9), pasáž ve válečném pekle naopak působí skutečně epicky a zároveň se skutečně dokáže nabudit to správné válečné peklo. Zároveň je vizuálně velmi zajímavě zpracován pocit drogového opojení, hned ten první poté v černobílém podání. Vizuálně ten film skutečně nemá chybu a film i celkem zajímavě pracuje s tím, že příběh Cherry pořád sledujeme z pohledu hlavního hrdiny a vnímáme jeho pohled na svět, který je následně i ovlivněn drogami. Samotný vizuál vlastně vyrovnává neduhy toho příběhového mišmaše, kde to skutečně chtělo kreativnějšího dramaturga nebo rovnou lepšího scenáristu.
Především to ale celé alespoň částečně funguje i díky skvělému výkonu Toma Hollanda. Ten nadále dokazuje, že nebude v nadcházejících letech zaškatulkován pouze jako Spider-Man. Jeho výkon v Cherry je naprosto odzbrojující a to i přesto, že jsem měl z jeho castingu tak trochu strach. Ovšem odzbrojil mě. Holland skvěle předvedl vývoj obyčejného chlapce na veteránskou trosku, které válečné peklo zásadně ovlivnilo vnímání světa. S jeho hrdinou (a technicky tam samotným Walkerem) můžete mít z morálních důvodů sebevětší problémy. Proti Hollandovu silnému výkonu se ale nedá říct absolutně nic.
Ciara Bravo se zde dočkává své první větší role a jako hrdina vyvolená Emily je velmi dobrá. Cherry je příběhem člověka, který dostane na dno nejen sebe, ale tak trochu i lidi kolem sebe. Ona zbytečně natahovaná první třetina je tak vynahrazena poslední třetinou, kde je vztah těchto dvou o poznání zajímavější. Hollandovi a Bravo díky bravurnímu hereckému ponoření ty feťácké trosky opravdu věříte. Cherry sice závislost neprodává s takovou silou jako takové Requiem za sen, přesto ale zanechá ty ideální pocity. Z herců možná ještě stojí za zmínku Jack Reynor v roli, která je víceméně ďáblem na Cherryho rameni a který je nadále herecky tak trochu nedoceněný.
Vizuálně velmi atraktivní a nevšední, scénářem tak trochu nezvládnuté. Slabost scénáře bohužel nezakryje ani to, že hudba Henryho Jackmana (+ zvolená hudební dramaturgie) probouzí ty správné emoce, která nejspíš probudit měla, Siegelova kamera je bravurní, je tam plno minimálně zajímavých nápadů a má to toho bravurního Hollanda. Svezli se snad Russoovci u svých marvelovek na scénářích Christophera Markuse a Stephena McFeelyho? Tomu sám nevěřím, především i proto, že by se skutečně scénář s mnoha postavami u těch marvelovek mohl nezkušenému packalovi rozpadnout velmi snadno. V rámci Cherry je totiž vidět, že Russoovci na to řemeslně mají, se scénářem, který se ale nefunkčně snaží spojit tři odlišná období jednoho člověka ale nic lepšího svézt nemohli. Přesto ale osobně žiju v tom, že se ten film mohl rozpadnout Russoovcům pod rukami ještě o poznání víc. A věřím, že mnoho momentů tolik funguje právě díky jejich talentů tyhle momenty alespoň částečně utáhnout. Ale Martin Scorsese ve vrcholné formě to prostě není.
To střídání různých typů záběrů jinak kvituji právě díky tomu, že tento film minimálně i díky tomuhle snadno utkví v hlavě. Ano, po chvilku z toho tak trochu začne bolet hlava a střih je díky neschopnosti adekvátně navázat někdy opravdu šílený. Ale minimálně těmi ambicemi o to skutečně natočit komorní příběh jednoho člověka, který by měl působit jako velkolepá podívaná se Cherry skutečně vymyká čemukoliv, co jsme mohli v poslední době vidět. A i když to vyloženě neznamená, že by dorazila nová klasika (a ani nehrozí, že jde o film, který bude časem doceněn), i ta snaha se musí minimálně částečně ocenit.
Cherry není dokonalý film. Ale najde se mnoho důvodů, proč ho cenit. Tak trochu nefunkční spojení romance, válečného filmu a drogového dramatu ani zdaleka nevyužívá svůj potenciál. Jenomže Russoovci to minimálně zkoušejí jinak a i to se musí ocenit. Dost možná mnoho pozitiv, které si člověk na tomto filmu najde vzniklo náhodou. Dost možná roli hraje jen subjektivní úhel pohledu. V různých očích bude Cherry nedopečeným filmovým peklem, filmařskou promarněnou příležitosti nebo potencionálně definičním filmem pro nové generace filmových diváků. To ostatně může nastat u mnoha filmů. Jenomže vždy u nějakého filmu jistá část převažuje a zrovna u Cherry si zatím nejsem jistý, který úhel pohledu bude ten převažující. Bratři Russoové možná nedodali naprostou pecku, osobně se ale nadále těším na jejich další projekty. Cherry totiž minimálně dokázalo, že ambice a kreativitu oni v rukách skutečně mají. A člověk jim tak přece jen tenhle lehký přešlap snadno odpustí……
Trailer:
Verdikt: 3 z 5
Photo © Apple TV+
