Pár z Manhattanu – Catherine (Amanda Seyfried) a George (James Norton) – se odstěhuje do starobylé osady v Hudson Valley, kde zjistí, že jejich manželství obestírá zlověstné tajemství, které si nezadá se záhadami prastaré vesnice…
Filmů o strašidelných domech vzniklo mnoho. Dalším z nich je poté snímek Things Heard & Seen AKA Co jsme viděli, co jsme slyšeli, který vzniká dle knihy All Things Cease to Appear od Elizabeth Brundage. Adaptace se poté chopila režijní a scenáristická dvojice Shari Springer Berman/Robert Pulcini. Ve finále poté vzniká netradiční film o strašidelném domě, který je o poznání ambicióznější než většina podobných snímků. I proto, že jde kromě hororu do velké míry i o drama. Funguje ale Co jsme viděli, co jsme slyšeli alespoň v jedné rovině?
V mnoha momentech je velmi zajímavé sledovat, jakým způsobem vlastně Berman a Pulcini pracují s atmosférou. I proto, že se jim do jisté míry daří budovat atmosféru naprosto ideálním způsobem, háček je ovšem v tom, že když dojde na lámání chleba. Příležitostná sázka na lekačky nebo vyhrocení situace se míjí účinkem. Ten film do velké míry nefunguje jako horor, přičemž silnější je v osobní rovině, kdy se snaží pracovat s postavami. A to funguje do velké míry díky hercům.
Amanda Seyfried je v hlavní roli skvělá a táhne film nahoru. Jako herečka je Seyfried čím dál tím lepší a film jí naštěstí dal velkou příležitost předvést její talent, který Seyfried náležitě využila. Vynikající je i F. Murray Abraham, který působí tak, že si svou roli užívá. Po delší době se ve filmu objeví Karen Allen, která ve své menší roli dokáže, že bylo její pauzy možná tak trochu škoda. Dost fajn jsou i Alex Neustaedte, Michael O’Keefe, Rhea Seehorn.Jen James Norton je jako jedna z hlavních postav tak trochu nevýrazný a to především ve společnosti svých výraznějších hereckých kolegů.
Vizuálně vypadá Co jsme viděli, co jsme slyšeli solidně, přesto neobsahuje kdovíjak výrazné vizuální momenty. Přesto si pár pěkných záběrů divák zapamatuje velmi snadno. Především je ale skutečně vidět, že se tvůrci snaží o to, aby atmosféra fungovala a aby skutečně vznikla výrazná hororová podívaná. Jenže ona snaha nikam nevede v momentě, kdy nemá žádný výsledek.
Film trvá skoro 2 hodiny a je z něho cítit lehká utahanost. Budování atmosféry sice funguje, ve finále ovšem většinou nikam nevede. Teprve po hodině vlastně začne dojde na ty nejzajímavější momenty a to především díky tomu, že se ukáže, že tu krom strašení v domě půjde i o něco tak trochu jiného. A některé momenty skutečně dobře fungují a to především díky zmíněnému skvělému výkonu Seyfried. Jenomže ve finále spousta momentů zase nevede nikam a pak….. to skončí.
Teprve až závěr působí tak trochu skutečně nečekaným dojmem a to především díky tomu, že divák skutečně nemusí úplně čekat, že děj vyvrcholí tímto způsobem. Šok v tomhle ohledu funguje dostatečně a finále vyvolá ten správný mrazivý dojem. Jen je škoda, že divák musel čekat na posledních pár minut filmu a podobně intenzivním a zajímavým způsobem ten film nefungoval celou dobu.
V součtu je Co jsme viděli, co jsme slyšeli v podstatě nevýrazná a jednoduše zapomenutelná hororová záležitost. Přesto jde v jistých ohledech o zajímavý svěží vítr a jen zamrzí, že toho svěžího větru není v Co jsme, viděli, co jsme slyšeli cítit víc. Snaha o výraznost nikam nevede v momentě, kdy je tenhle horor v podstatě snadno zaměnitelný s většinou podobných filmů. Not great, not terrible podívaná.
Trailer:
Verdikt: 3 z 5
Photo © Netflix
