Tehdy byly poprvé promítány české snímky v nově otevřeném Pavilonu. Střihový dokument Olega Reifa z roku 1978 připomíná, jak šly české filmové dějiny němého filmu…
Historie kinematografie startuje 22. 3. 1895 a to prvním uvedením krátkých filmů francouzské dvojice bratrů Lumiérů. Samí bratři Lumiérové tehdy ve filmu neviděli nic víc než módní záležitost, která velmi brzy přejde (hehe), už tehdy ale bylo většině lidí jasné, že jsou ´´ pohyblivé obrázky´´ novým módním trendem, který se časem rozšíří napříč světem. Z Francie se tak skutečně filmová tvorba dostala do všech koutů světa a to i k nám. U nás film odstartoval v roce 1898 a tím prvním zásadním průkopníkem se v tomto ohledu stal architekt Jan Kříženecký, jenž sestavil první Český kinematograf, kde se promítali české krátké snímky. Právě Kříženecký tak stojí za vznikem kin u nás a i proto je mu dle samotného názvu dokumentu, který pojednává a vzdává poctu němé éře filmů u nás vzdán dík. I tento samotný televizní dokument tehdejší Československé televize vznikl z velké části díky němu.
Režísér Oleg Reif zmapoval éru lokálních němých kraťasů vzniklých v letech 1898-1929, dal dohromady tudy archivních materiálů složených z dochovaných kraťasů a opřel se o zpovědi dožilých hereckých tváří němého filmu, přičemž někteří z nich jako František Kovářík (legendární Hrbolek z ,, Marečku, podejte mi pero!´´) nebo Svatopluk Beneš poté hravě expandovali i do odvětví mluveného filmu. Z dokumentu Díky, pane Kříženecký sálá především z nostalgie a vyložené nadšenosti zpovědi oněch slavných tváří tehdejší němé doby (Celé zpověď Františka Kováříka chytne za srdíčko).
Z pohledu edukativního možná Reifův dokument není úplně nejbohatší a celou němu éru bere tak trochu zkratkovitě a zhuštěně, přesto ale dokonale dokáže osvětlit, jak výroba filmů tehdy probíhala a jak zásadním krokem si forma kinozážitku prošla.
Moderátor Vladimír Šmeral je ideálním průvodcem tak znamenité historie a tak trochu jsem nepochopil dramaturgické rozhodnutí, že respondenty z pozice moderátora vyslýchá dvojice Jarmila Orlová a Olga Světelská. Šmeral tak ve finále funguje především jako průvodce zákulisí toho jak počáteční český film fungoval: Kulisy přímo z divadla, hudba hrána přímo na místě nebo falešné počasí. Šmeral je opravdu sympatický a jakožto průvodce je trefa do černého, přesto bych byl rád, kdyby mi to tak trochu podivné dramaturgické rozhodnutí někdo vysvětlil.
Většinu času jde vlastně o úsměvné vyprávění starých veteránů němé éry, kteří si říkali jaké to byly časy. A především díky očividné radosti z možnosti vyprávění svých zážitků to zrovna u tohoto dokumentu není na škodu, právě naopak to ještě dodává na efektu. Reif ideálně vhazuje archivní záběry dochovaných němých filmů a nezapomene se přitom na zmínku takových filmů, které jsou dnes pokládány za nedochované a tudíž ztracené.
Tento dokument skutečně není dokumentem o životě Kříženeckého a jeho jméno hraje v názvu projektu jenom proto, že se opravdu stal důležitým člověkem v naší kinematografické historii. Přesto je ale díky tomu nejde zapomenout, kdo se o to všechno u nás zasloužil a především šlo o dobu, kdy se naší filmaři inspirovali i groteskami z Ameriky a vznikli grotesky vypadají vyloženě světově. Tahle němá éra je už dávno za námi, přesto jde ale pořád o zásadní kapitolu naších filmových dějin, kterou rozhodně nelze jen tak ignorovat.
Díky, pane Kříženecký je prostě fajn poctou, která nezapomeneme zmínit počátky takových českých hereckých legend jako Theodor Pištěk nebo Vlasta Burian, významné české tvůrce a především fakt, že stejně jako ve většině ostatních zemí se jenom pár herců dokázalo vyrovnat s nástupem zvukového filmu a konec němé éry znamenal herecký konec i pro ně. Prostě fajn dokument, který z edukativní stránky není světoborný, přesto si ale na tuto památnou éru už v roce 1978 zvládl elegantně posvítit. A i přesto, že jsou aktuálně v roce 2020 česká kina opět zavřená, neuškodí si tak trochu s pomocí tohoto dokumentu připomenout jejich počátky. Stojí to za to!
Pasáž s Františkem Kováříkem:
Verdikt: 4 z 5
Photo © Česká televize