Svobodná matka Callie (Carrie Coon) se se svými dvěma dětmi Trevorem (Finn Wolfhard) a Phoebe (Mckenna Grace) přestěhuje na maloměsto, kde společně objeví svoje spojení s původními krotiteli duchů a tajemný odkaz, který po sobě zanechal otec Callie a dědeček Trevora a Phoebe – Egon Spangler…..
S třetími Krotiteli duchů se otálelo tak dlouho, že svět nakonec jeden z nich opustil. V roce 2014 představitel Egona Spanglera Harold Ramis opustil svět, což pro fanoušky Krotitelé duchů víceméně znamenal konec naději o tom, že se Bill Murray, Dan Aykroyd, Ernie Hudson a právě Ramis znovu objeví jako ikoničtí Krotitelé duchů. Novou krev sérii se nepodařilo ani v roce 2016 rebootu s ryze ženským obsazením a vypadalo to, že je značka Krotitelů duchů minimálně na nějakou dobu mrtvá. Režisér původních dvou Krotitelů důchů Ivan Reitman má ovšem velmi šikovného syna Jasona. A právě Jason Reitman se po filmech Juno či Lítám v tom chopil nových Krotitelů duchů, kteří definitivně vrátili staré matadory do hry a navíc byl film věnován zesnulému Ramisovi. Reitman poté dopředu sliboval, že film bude splněným snem pro fanoušky. Je tomu ve finále skutečně tak?
Předně se sluší říct, že noví Krotitelé duchů nejsou příběhem starých známých hrdinů. Sice se ve filmu objeví, příběh ovšem sází na představení nové generace. Konkrétně i právě vnoučat Egona Spanglera. Představitelky Egonovy vnučky Phoebe Mckenna Grace je přitom vizualizací stylizovaná právě do podoby jejího dědečka a ve své roli předvádí, že jde o šikovnou mladou herečku. Stěžejní roli zde poté sehrává i Carrie Coon jako Callie, dcera Egona. Právě i zapojení těchto postav a Ramisova přítomnost i přes jeho odchod dává Ramisovi tu nejlepší možnou poklonu a dokazuje, že Krotitelé duchů bez něj nikdy nebudou kompletní. A i proto bylo alespoň jistým způsobem nutné ducha Egona/Ramise ve filmu zachovat.
Krotitelé duchů: Odkaz snadno připomenou takové Stranger Things, vzdáleně možná i první díl To Andyho Muschiettiho. Pro samotného Jasona Reitmana byl ovšem i díky odkazu jeho otce tento film osobní a podařilo se mu atmosférou přiblížit k původním filmům. I krom návratu starých tváří je navíc ve filmu přítomno mnoho dalších prvků, které v průběhu jen dál a dál vyvolávají pocit nostalgie a mají daleko k ryzímu fanouškovskému servisu. V jistých bodech se jde možná až příliš za hranu, přesto Reitman alespoň většinu času zná míru.
Krotitelům duchů: Odkaz ubližuje slabší první polovina, která pochopitelně musí tak trochu sloužit jako rozjezd. Právě rozjezd zpočátku filmu podráží nohy. Divákovi je od začátku jasné, že tohle nebude sociální drama o matce s dvěma dětmi a čerstvě bez domova. Jenomže právě i zde lze použít srovnání s původními Krotiteli duchů, kdy jsme též museli čekat než se Venkman, Stantz a Spengler vrhnou do akce a přesto to nejen netrvalo dlouho, ale především i bez oněch duchů dokáži postavy tak nějak sami přirůst divákům k srdci. Což je i právě u Odkazu zpočátku tak trochu těžké.
Náčrtů pro nějaké to drama, které by Reitman mohl natočit tu je vlastně dost. Zmíněná matka finančně na dně, dcera outsider, syn zažívající letní lásku a stín otce, který chyběl v životě své dcery. Jenomže zrovna tohle vše člověk nechce v momentě, kdy jde na Krotitelé duchů. A jak je zpočátku tempo pomalé, v druhé polovině zase Reitman jede příliš dopředu a vše se vlastně zdá tak trochu snadné. Což je opět v porovnání s původními filmy tak trochu škoda. Přesto má v druhé polovině ovšem člověk skutečně ten pocit, že Reitman skutečně natočil film, kterým vzdává lásku klasikám svého otce. Když totiž dojde na návrat ke kořenům, vytočení čísla 1-800-555-2368 a příjezd staré gardy dost možná přímo z koncertu Duo Jamaha, ta kapka slzy z nostalgie se nabízí více než snadno. A to ještě Reitman nevybalí ten největší trumf.
Dá se přitom argumentovat, že se noví Krotitelé duchů skutečně prohrabují v odpadkovém koši příliš hluboko a nesází tak trochu na vlastní atrakce. Nový strašák Muncher je v podstatě variace na Slimera, obr Marshmallow je zde poté zastoupen armádou minidvojníků. To je ovšem součást onoho možná až příliš přehnané snahy o jistou formu fanouškovského servisu. Pochválit se ovšem musí rozhodně to, že Jason Reitman svůj první větší film zvládl a v blockbusterových vodách si je očividně víceméně jistý. V rámci akce či měřítka tomu sice chybí nějaký moment, který by diváka vyloženě posadil na zadek, zrovna na tohle ten film ovšem očividně nesázel.
Všichni herci jsou fajn, jen u Paula Rudda je škoda, že je v podstatě degradován na humornou postavičku, která má být spíše vtipná kvůli své dětinskosti. Reitman si je pochopitelně v osobních momentech jistější než u těch velkolepých a tak scény, kdy se řeší minulost rodiny, vztahy a podobné záležitosti fungují. U toho filmu jde výrazně pociťovat sentiment v tom kladném i negativním slova smyslu. V tom negativním v tom smyslu, že mohl vzniknout lepší film, který by celou franšízu skutečně dokázal nakopnout pro celou novou generaci diváků a to se tak úplně nestalo. V tom kladném ovšem v tom, že vlastně dodal opravdu solidní nostalgickou záležitost, která ikonické momenty cituje s úctou. A dokáže připomenout, proč jsou Krotitelé duchů dodnes tak kultovní záležitostí. Reitman tak v tomhle ohledu skutečně dokázal vzdát slušnou poctu svému otci, film vyloženě hodný své existence z toho ovšem vlastně úplně nevylezl.
Krotitelé duchů: Odkaz jsou ve finále neurážející dobrodružství, které funguje především jako připomínka toho, proč lidé milují původní Krotitelé duchů. I kvůli počátečnímu pomalému tempu je těžké Odkazu podlehnout, druhá polovina ovšem začne se vším pracovat mnohem lépe a především skutečně připraví půdu pro kapesníčky nostalgie. A jakmile Reitmanův film vystrčí svůj hlavní triumf, člověk definitivně může pojít k pocitu, že tohle jsou ti nejlepší Krotitelé duchů III, které svět v aktuálních podmínkách potřeboval. Těžko říct, zda má tahle franšíza do budoucna skutečně potenciál, Odkaz má ovšem šanci s odstupem fungovat alespoň jako solidní dodatek…..
Photo © Columbia Pictures Corporation
