Kryštof mezi mnichy uprchl nejen pro víru k Bohu, ale i před konflikty s otcem a politickými poměry po únorovém puči. Vedle mnišského života je také jedním z posledních článků řetězu, který převádí pronásledované komunistickým režimem přes hranice do Německa. Při jednom z nočních návratů z hranice je svědkem brutálního zásahu policejních složek proti skupince studentů a téže noci je zlikvidováno i společenství mnichů, s nímž žije. Místo, do něhož vkládal své naděje i víru, je zničené. Kryštofův zoufalý útěk od hranic je místopisem tehdejšího Československa, útěkem rozvrácenou „odsunutou“ krajinou i marným hledáním internovaných bratří. V situaci bezradného štvance se mu dostane pomoci ve statku Johany na okraji pošumavské vesnice. Její rodina odmítla kolektivizaci – otec spáchal sebevraždu, bratr byl poslán do dolů. Johana ukryje Kryštofa ve stodole, ale ve chvíli, kdy oba vnímají naději a vzájemnou blízkost, jsou svědky brutálního zabrání jejího hospodářství. Mají poslední šanci, že přejdou přes ještě nezadrátovanou hranici…
Zdeněk Jiráský obdržel dekádu nazpátek Českého lva za nejlepší režii za snímek Poupata. Po snímku V Tichu a televizním filmu Bůh s námi – od defenestrace k Bílé hoře se jeho dalším celovečerním filmem poté stává snímek Kryštof, jenž pojednává o událostech Akce K. Proslulá nezákonná likvidace klášterů je další nemilou tečkou na pozadí Železné opony, která by jistě mohla sloužit k silnému snímku. Nikdy není dost připomínat si nemilé události minulosti a aspoň občas si říct, že dnes je alespoň v něčem líp. Z Kryštofa člověk odejde zasažen, ovšem především právě díky faktu, že jde o zpracování skutečných tragických událostí. Film sám o sobě by chtěl jistě diváka zasáhnout na pravém místě, tak snadné to ovšem není.
Kryštof měl rozhodně potenciál být neskutečně silným zážitkem. Jenomže celou dobu tak trochu klouže po povrchu. K postavám se těžko hledá vztah, protože se o nich člověk dozví pramálo v pouhých náznacích. Například se v průběhu útěku hlavní hrdina setkává se svým otcem. Je naznačeno, že se nerozešli v dobrém a je také naznačeno proč. Jenomže tohle setkání po delší době nakonec nikam nevede. Stejně jako v podstatě celé putování dvou hlavních hrdinů při snaze zmizet přes hranice. Dva hrdinové potkají spousty postav, ze setkání ovšem nic nikam nevede.
Obstojně se pracuje s atmosférou. Uvědomělý člověk si jasně uvědomí, co Kryštofa a Cyrila čeká, z prohlídky dokladů ve vlaku tak slušně mrazí. Je jen škoda, že Kryštof nemá jasně danou atmosféru, spousta scén skutečně nikam nevede a v součtu celé putování působí strašně zmatečně. V nedávném Nabarveném ptáčeti též hlavní hrdina navštěvoval různé zastávky a potkával zde různá individua, většinou ovšem z oněch kapitolek šlo ovšem něco vypíchnout, setkávání s různými postavami mělo nějaký smysl. V Kryštofovi nic takového není.
Film se delší dobu odkládal kvůli nedostatku financí. Nakonec na jeho realizaci došlo, ve filmu je ovšem částečně poznat, že těch peněz pořád nebylo dost. To ovšem neznamená, že by dobová výprava či kostýmy byli špatné. I na kameru umělce MCC se kouká hezky, výjimkou je snad akční scéna na hranicích, která je natočena tak roztěkaně, že v ní prakticky nic není vidět. Tvůrčí záměr? Dost pravděpodobné, přesto ovšem zamrzí, že se z tohoto zásadního momentu ve filmu nedokázalo vytáhnout více. Na moment na hranicích poté navazuje jeden stěžejní moment, který částečně otřese morálním kompasem hlavního hrdiny i přesto, že daný čin není jeho chyba.
V tomto ohledu se vyskytuje jeden stěžejní problém. Postavu Kryštofa jde těžko definovat. Což neznamená, že by Mikuláš Bukovjan ve své roli nebyl v rámci možností solidní. Jde spíše o to, že se ze začátku Kryštof vykresluje jako prosťáček, který by si na místě mohl podat ruku s takovým Forrestem Gumpem. Postupem času se ovšem Kryštof začíná vykreslovat tak trochu jinak, přeskakuje tak mezi oním prosťáčkem a dostatečně uvědomělým chlapcem. Dostatečnou oporou je mu alespoň postava Cyrila v podání Davida Uzsáka. Mezi těmito dvěma hlavními hrdiny je snadné vykreslit jasné paralely, které z nich dělají dvojici, která se doplňuje. Bukovjan i Uzsák jsou sami o sobě fajn, scénář jim ovšem moc nepomáhá.
Film by chtěl stěžejně vyprávět o Akci K, následcích a především o těžké době. V několika momentech se ovšem film od tohoto odvrací a pokouší se skutečně vydat trochu jiným směrem, čímž přichází o to stěžejní. Ve vykreslování jednotlivých postav je poté poznat, že jsou ty postavy vlastně tak trochu černobílé. Jiráský dokáže v první polovině zaujmout, po scéně v kině to ovšem celé definitivně působí uspěchaně a a v součtu bez žádné dohry. A nepříliš povedené postsynchrony a fakt, že je někdy postavám těžké rozumět tomu též dvakrát neprospívá.
Film o těžkých časech za dob železné opony vzniklo dost, spousty z nich má přitom větší tah na branku než Kryštof. Určitě to mělo potenciál a v součtu to má dost kladných aspektů, ve finále si ovšem v mnoha momentech sám podráží nohy. Je to obrovská škoda, protože se na Kryštofa nedá vyloženě nadávat…….
Verdikt: 50 %
Photo © ALEF FILM & MEDIA, Fulfilm / Zuzana Ricotti, 2019
