Doma ve schránce však objeví další slepou mapu s vyznačeným domem. Rozhodne se ho tedy najít a v tomto domě se začne odvíjet klasický příběh Fausta a pekelného Mefista…
Dílo Jana Švankmajera je pro diváka pravděpodobně velmi snadno rozpoznatelné. Výtvarník, animátor a filmový režisér a scenárista. To vše lze přiřadit k tomuto konkrétnímu umělci. Dlouholetý autor krátkých filmů jako Jídlo nebo Konec stalinismu v Čechách nakonec natočil i celovečerní filmy. Na jeho celovečerní debut Něco na Alence pak v roce 1994 navázal film Lekce Faust, kde byl Petr Čepek tak skvělý, že za svůj výkon získal Českého lva. Je jen smutné, že se ocenění nedožil a zemřel v roce 1994 ve věku 54 let pár dní před premiérou filmu.
Lekce Faust je inspirována mýtem o Faustovi, vědci, který podepsal smlouvu s ďáblem. Při tvorbě scénáře pak Švankmajer čerpal z různých zdrojů: Johanna Wolfganga Goetha a opery Charlese Gounoda. Klasický mýtus pak obohatil o moderní prostředí a především o svůj vizuální styl. Lekce Faust tak kombinuje hraný film se stop motion animací, loutkami a pixelací. Vznikla tak neuvěřitelně osobitá, funkčně děsivá a především očividně surrealistická záležitost, která by svému tvůrci udělala docela slušný obrázek.
Lekce Faust je právem považována za jeden z nejvýjimečnějších českých filmů od pádu komunismu. A to nejen díky naprosto skvělému Petru Čepkovi, kdy zejména jeho hlasový projev v několika rolích má tu neuvěřitelnou sílu. Je příkladem toho, že je možné vzít mnohokrát zpracovanou legendu a přesto díky specifickému podání vytvořit zcela výjimečnou záležitost. Správné mrazení při sledování filmu není způsobeno jen lehce nepříjemným vizuálem, ale také díky neuvěřitelně silnému zvukovému zpracování, kdy zvuk funguje tak, že husinu dokáže nahnat téměř sekundový zvuk. A Lekce Faust si nejen bere základ ze své předlohy, ale rozšiřuje ji i do moderního světa a přidává k ní další téma – manipulaci a také to, že člověk v té manipulaci pravděpodobně není sám. A hned po jeho pádu se může vydat další nešťastník, který se podobnému osudu nevyhne.
Ve Faustově lekci se střídají herci a loutky, stop motion animace a pixely, a přesto je tu jistá konzistence. Švankmajer se chopil původní legendy o Faustovi a základní kameny povídky převedl do svého specifického podání. Náhodný kolemjdoucí se v podstatě stává loutkou ve hře, v níž se má stát novým Faustem. Neuvěřitelně propracovanou vizuální prezentací společně vzniká opravdu atraktivní záležitost, která je do jisté míry i opravdu trochu děsivá a může snadno navnadit na pocit, že hlavní myšlenka byla divákovi doručena.
Po druhém zhlédnutí lze do jisté míry pochybovat o tom, že Lekce Faust po prvním zhlédnutí ztrácí naprostou jedinečnost, která by filmu zůstala i po několika dalších zhlédnutích. I přes hodinu a půl nemusí být tempo nejideálnější. A použití loutek je někdy až příliš podivné. Nicméně takto výjimečných českých filmů byste za posledních 30 let našli asi jen pár, a to hlavně díky práci samotného Švankmajera. Přestože Petr Čepek opustil svět českého filmu ve svých 54 letech, rozloučil se s ním tím nejlepším způsobem během Lekce Faust …
Celý film ke zhlédnutí zde:
Verdikt: 4 z 5
Photo © Bontonfilm