Linda (Anne Hathaway) a Paxton (Chiwetel Ejiofor) zažívají vztahovou krizi během koronavirové pandemie v Londýně. Současně se jim naskytne příležitost ukrást diamant v hodnotě 3 milionů liber z obchodního centra…
COVID-19 do velké míry ovlivnil i realizaci celovečerních filmů, přesto během pandemie došlo nejen k natočení a vydání mnoha filmů, ale zároveň se někteří inspirovali i přímo pandemií a dokonce film stihli realizovat velmi rychle. V tomhle případě to platí právě o snímku Locked Down. Režisér Doug Liman stihl dle scénáře Stevena Knighta na podzim za pouhých 18 dní celý film natočit a natočil tak snímek, který pojednává o manželské krizi, která probíhá zrovna během pandemie COVID-19 a celé to skončí pokusem o krádež diamantu v hodnotě 3 milionů liber. Jak to vlastně celé funguje?
To je velmi dobrá otázka, která má navíc velmi jednoduchou odpověď- Nefunguje! Limanův nový film je totiž jednoduše bizardní. Ať už samotným příběhem a vyloženě topornými dialogy, podivnými hereckými kreacemi nebo absencí čehokoliv zajímavého. Celé to vlastně působí jako divadelní hra, která ovšem obsahuje hovory přes Zoom, obsahuje momenty z pandemií zasaženého Londýna a obsahuje závěrečnou heist pasáž. Celé to ale jednoduše nefunguje a právě heist pasáž je tou vyloženě nejnudnější v historii kinematografie. Jenomže problém dost možná tkví v tom, že sám Liman nevěděl jak se scénářem pracovat. Ten film je totiž i přes veškeré snahy o emocionálně silné momenty, humorné momenty nebo nějaké napětí vyloženě emocionálně prázdný, přičemž naštěstí alespoň celkem rychle uteče.
Casting se mohl pochlubit zajímavou hereckou skvadrou- Anne Hathaway, Chiwetel Ejiofor, Ben Kingsley, Ben Stiller, Lucy Boynton, nebo Mindy Kaling. Jenomže háček je v tom, že Kingsley, Stiller, Boynton či Kaling ve filmu (každý jednotlivě) nezůstanou více než 5-10 minut a film se tak opírá především o Hathaway a Ejiofora. Dva talentovaní herci se celou dobu snaží, jenomže nohy jim podtrhává právě scénář, který oba hází do vírů těch velmi křečovitých dialogů, ještě křečovitějších momentů, které se pokouší o humorné odlehčení a následně i umělohmotná snaha o vykřesání nějakých těch emocí, přičemž se celou dobu zapomíná na to zásadní- Těm dvěma manželům chybí jakákoliv manželská chemie a už vůbec se nepodaří prodat dojem, že jsou v nějaké krizi. A jinak právě Kingsley a Stiller na Zoomu/Skypeu působí tak znuděně, že jsou jejich camea spíše bolestivou podívanou. Tak aspoň, že jich tam v téhle formě není tolik.
Už když začne Ejioforův Paxton na začátku filmu mluvit jako idiot, začnete si říkat, že Knight při psaní jel na těch správných medikamentech. Během filmu se ale dozvíme, že je Paxton něco jako básník a ta podivná sleď slov, které padají z jeho úst jsou tak pokusem o umění. Celý tenhle aspekt je navíc následně využit i to, že Paxton kvůli svému trestnímu záznamu z minulosti dostane nové jméno. A jak, že se jmenuje? Edgar Allan Poe! (opravdu komediální zlato pane Knight, hahaha). A to jsem skoro zapomněl na to, že Ejiofor a Hathaway z nějakého důvodu často chodí na veřejnou ulici, přičemž tam oba vyřvávají. Pravděpodobně jde o nějakou formu vyřvání se, mnoho lidí by to ale začalo považovat za jistou formu psychické poruchy. A vlastně si velmi často říkáte, že Knight snad fakt napsal postavy z jiného světa. V tom nejhorším smyslu.
Přitom jsou ale i ostatní detaily ohledně postav jedno- Paxton má záznam v trestním rejstříku, ovšem je to úplně jedno. Na postavy Hathaway Lindu zase padá zodpovědnost ohledně toho, že jakožto CEO módní společnosti musí kvůli pandemii snížit zaměstnanecké stavy a vyrovnat se s tím, že jí pozice CEO lehce přerůstá přes hlavu, celé je to ovšem jedno. Do toho všeho sem tam zavolají Paxtonův nevlastní bratr David a jeho žena Maria a….. správně, je to úplně jedno! U Knighta už ze začátku filmu umírá něco jako funkční kreativní psaní, schopnost vymyslet elementy zápletky, které budou podstatné a utáhnou celovečerní film. Jenomže celou dobu selhává. A pak navíc dojde na závěrečnou pasáž s krádeží, která nejen splňuje podmínky pro nejnudnější heist movie všech dob, ale zároveň je celý závěr Locked Down tak stupidní, že to celé fakt působí jako pokus o nějaký závěr ve kterém se alespoň něco děje. Jenomže nejenom, že je finále vlastně úplně o ničem, ale zároveň mu vyloženě chybí nějaká kreativita. Kreativa, kterou je tak proslulý Liman u svých předchozích filmů Agent bez minulosti, Pan a paní Smithovi nebo Na hraně zítřka. Těžko se dá poté uvěřit tomu, že právě někdo jako Liman mohl natočit něco jako Locked Down. Film, který by možná v hlavní večerní nabídce stanice BBC jako televizní film neurazil, ambice ale měli tvůrci bezpochyby větší. A selhali.
John Powell alespoň dodává soundtrack, který se celkem pěkně poslouchá a některé vizuální nápady jsou v rámci možnosti celkem zajímavé. Třeba úvodní scéna s ježkem, jejíž smysl ale vlastně zůstává celkem záhadou. Celkově ale zamrzí, že Liman, který stojí za filmy jako a tyto filmy jsou plné výborných kreativních nápadů natočí tak vyloženě nezáživnou podívanou, která se navíc nemůže opřít o ten dobrý scénář a díky tomuto faktu ani o kdovíjak dobré herecké výkony.
Nechci Locked Down vyloženě nadávat, celou dobu je ovšem poznat, že to celé bylo natočené sepsané a natočené příliš zrychleně. Postrádá jakékoliv emoce, z potencionálu ohledně zasazení do doby pandemie COVID-19 nevykřesá vůbec nic a celkově je jeho pokus o to být zároveň komedií, romantickým dramatem a heist movie neskutečně bolestivý, protože ani v jediné téhle oblasti film nefunguje. Navíc je celkem možné, že jakýkoliv by divák by vymyslel více zajímavých nápadů než Liman a Knight dohromady, ti bohužel natočili absolutně nezajímavou a skutečně vyloženě topornou záležitost. A už nikdy nechci vidět Chiwetela Ejiofora v havajské košili! Limanův nejhorší film.
Trailer:
Verdikt: 2 z 5
Photo © Warner Bros