Mary Daisy Dinkle (Bethany Whitmore/Toni Colette), baculatá osmiletá holčička žijící na předměstí australského Melbourne a Max Horowitz (Philip Seymour Hoffman), velmi obézní čtyřiačtyřicetiletý Žid žijící v pulsujícím New Yorku, trpící Aspergerovým syndromem. Oba se spřátelí pomocí dopisů a začíná jejich cesta neobyčejného přátelství, které musí čelit autismu, taxidermii, psychiatrii, alkoholismu, obezitě, kleptománii, sexuálním rozdílům, důvěře, kopulujícím psům, náboženským rozdílům, agorafobii a mnoha dalším životním překvapením…
Animák, který mě svým vnějškem odrazoval a který rozhodně patří mezi nejzvláštnější animované snímky, které jsem kdy v životě viděl. Důležité je ale zmínit ještě jednu věc- Dětem určitě nepouštět!
Mary a Max je první (a prozatím to tak i zůstává) celovečerní animák tvůrce Adama Elliota, jehož krátké animované snímky jsou hodně specifické, k jejich ne vyloženě hezkému stylu musíte přijít na chuť a přesto by se tyhle animované kraťasy určitě měli dočkat pozornosti. Elliot vytváří tak trochu dospělejší animáky, kde předvádí tak trochu specifický humor, jeho postavy jsou v podstatě jednoduché a především jsou jeho filmy osobní a inspiraci pro ně sbírá kolem sebe a svých známých/blízkých. Jeho kraťasy poté celkově slavili úspěch (došel si pro ceny na Sundance, v Berlinale a dokonce i na Oscarech) a bylo tak otázkou času, než dostane Elliot příležitost natočit svůj první celovečerní animák- Mary a Max.
Mary a Max je jedním z nejoriginálnějších animáků, který upoutá už Elliotovou specifickou animací a zároveň neskutečně silným scénářem. Náhodou 8-letá holčička z Austrálie vyhledá adresu jednoho náhodného muže z New Yorku a pošle mu dopis, aby se ho zeptala zda i v USA se děti rodí z půllitru piva jak se dozvěděla od svého dědečka a to odstartuje jedno velmi zvláštní přátelství dvou věkově odlišných a přesto podobných lidí, kteří se navzájem baví o svých problémech, snaží si navzájem pomoct a žijí ve velmi hnusném světě. Tomu napomáhá i fakt, že Elliott se cíleně snaží animovaný svět očividně vytvořit co nejošklivější svět, aby ještě více zapadl do celé atmosféry filmu.
Přesto máte pocit, že stop-motion animace je na vrcholné možné úrovni a ten fakt, že to celé nevypadá zrovna přikrášlené skutečně jen slouží k tomu, abychom příběh téhle velice zvláštní dvojice, co nejvíce vnímali jejich očima. Pomáhá to i v tom ohledu, že i přes objevené přátelství a snaha o zlepšení vlastních životů k definitivní nápravě zcela nedojde a takové finále rozhodně neskončí klasickým Happy Endem. O to více se tak potvrzuje, že tohle skutečně není pohádka a Elliotův celovečerák je jednoduše točen pro dospělé diváky.
Elliottova animace možná není „ nejhezčí“, s designem postaviček si ale hodně vyhrál. Přece jen mám k jeho stylu animace pár menších výhrad, jde ale jen o detaily, které jinak dokazuji, že Elliott je schopný tvůrce, který navíc točí přesahová animovaná díla. A to neznamená přesahová v podobné formě jako takový Pixar. Spíš přesahová ve své vlastní bublině, kde jde mnohonásobně více za hranu než právě lidé u Pixaru.
Elliotův animák má parádní vizuální nápady, velmi vtipné gagy a občas přece jen bere zpátečku a uvádí věci, které si divák snadno domyslí. Jen mě zamrzelo, že se Mary a Max zrovna dvakrát nevyhnul infantilnějším pasážím, které mi k celému tónu filmu vlastně zase tak nesedli. Těch infantilních přeskoků ale na druhou stranu není zase tak moc.
Pořád jsem se nezbavil pocitu, že by šlo vlastně většinu děje Mary a Max osekat a celé by se to tak možná vešlo do kratší verze, klidně i do 30-minutového kraťasu. Ten specifický styl a humor se mi vlastně někdy v průběhu okoukal a samotná zápletka se vydala trochu jiným směrem, než jsem čekal a není to zrovna dvakrát ideální směr. Vlastně celkově mi přišlo, že po první vydařené polovině Elliotovy trochu došly síly a ukázalo se, že jeho celovečerní debut očividně točil člověk, který neměl dosud s celovečerním animákem zkušenost. Přesto ale jeho animák cením a vzhledem k tehdejšímu finančnímu neúspěchu se dá čekat, že podobných inovativních vyspělých animovaných filmů nebude vznikat v dohledné době tolik. A vlastně mě to i přes ty drobné výhrady mrzí.
Philip Seymour Hoffman, Toni Colette, Eric Bana, Barry Humpries i Bethany Witmore za mikrofonem předvedli famózní výkony, které navíc Elliotovým loutkám dodávají duši. Celý vizuální podání filmu poté možná není na první pohled nejhezčí, k celé atmosféře a tónu filmu ale sedí tak moc, že je jednoduše radost přece jen tenhle animák vidět. A soundtrack Dalea Corneliuse je překrásný!
Důležité je ale skutečně vědět jednu věc- Animovaný kabátek skrývá hodně depresivní podívanou, která není pro každého a je velmi snadné tento animák odsoudit. Jenomže přece jen se v Mary a Max skrývá silně unikátní zážitek, který stojí za vidění. Je to minimálně originální a v mnoha ohledech skutečně zábavné. Zároveň ale skutečně v mnoha ohledech chytré a o to více chvílemi zamrzí skluz k infantilitě. Unikátnost tohohle animáku to ale přeci jen nesmaže.
Trailer:
Verdikt: 4 z 5
Photo © Bioscop