Po dvanácti letech ve vězení se Eddie Palmer (Justin Timberlake), bývalá středoškolská fotbalová hvězda, vrací domů a chce opět začít žít. Zanedlouho překvapivě naváže pouto se Samem (Ryder Allen), nezapadajícím chlapcem z problémové rodiny. Eddieho minulost však začne jeho nový život a rodinu ohrožovat.
Zpěvák Justin Timberlake se časem kromě pěvecké kariéry pustil do herecké kategorie. Objevil se tak ve snímcích jako V řetězech, Sociální síť, V nitru Llewyna Davise nebo Kolo zázraků kde dokázal předvést, že v sobě jistou formu hereckého talentu bezpochyby má. Posledních pár let ovšem Timberlake hereckou kariéru zanedbával, přičemž se do výraznější role dostal až teď v rámci snímku Palmer. Režijní novinka Fishera Stevense, která je natočena dle scénáře Cheryla Guerriera je příběhem vykoupení, kde se čerstvě propuštěný trestanec musí ze začátku proti své vůli postarat o chlapce, který je matkou zanedbáván takovým způsobem, že je matka schopná na velmi dlouhou dobu zmizet a navíc si tento chlapec hraje s panenkami, rád se líčí a nosí dámské šaty.
Palmer je tak v zásadě příběhem o tom, že se muž na kterého se okolí kvůli jeho trestné minulostí dívá skrz prsty musí postarat o chlapce na kterého se okolí naopak dívá skrz prsty kvůli jeho neobvyklosti. Malý Sam tak v Palmerovi poprvé v životě získává otcovskou figuru a Timberlakeův Palmer se tak naopak dočkává jisté formy vykoupení a potenciálně nového začátku. Palmer navíc postupně svůj vztah k Samovi změní a z menšího břemene se tak stává chlapec, který Palmera bere jako svého tátu. To ale není vše- Film čerpá z toho, že je zasazen do tak trochu buranského městečka ve státě Wisconsin, Palmer se dočkává různých předsudků kvůli své minulosti a spousta lidí mu nevěří, že je schopen se o mladého chlapce postarat a být mu tím správným vzorem. A možná je toho na jeden film až příliš.
Velký plus tkví v tom, že zde Justin Timberlake předvádí nejsilnější herecký výkon ve své herecké kariéře. Jeho Palmer působí jako člověk, který toho hodně prožil a Timberlake tohoto muže velmi přesvědčivě ztvárňuje. Každá jeho poloha je v Palmerovi neskutečně uvěřitelná emocionálně vyhrocené momenty se Timberlakeovi daří uhrát na dřeň. Dosavadní diskuze o tom, zda v sobě Timberlake má něco co by se dalo nazvat hereckým talentem může po Palmerovi odvanout vítr a snad Timberlake dostane v budoucnosti takto výrazných rolí ještě dost.
Pochvalit se musí i mladý Ryder Allen- Jeho Sam je velmi zvláštní dítě a díky své vášni pro panenky, víly a růžovou barvu se často stává terčem posměšků i vyložené šikany. Allen je typ hereckého talentu, který kinematografie potřebuje. Veškeré emocionální momenty totiž dokáže uvěřitelně uhrát, jeho postupně budovaný vztah s Palmerem je uvěřitelný a tenhle chlapec by se ještě teoreticky mohl někdy předvést. V Palmerovi je totiž jednoduše super.
I vedlejší obsazení je fajn- Juno Temple je v roli Samovy matky, která je závislá na drogách tak uvěřitelná a navíc má vizáž, které dá divákovi zabrat v tom ohledu, aby vůbec Temple rozpoznali. Alisha Wainwright je ve filmu také neskutečně fajn a jako Samova učitelka, která se začíná s Palmerem sbližovat je jedním z nejlepších prvků filmu. I Jane Squibb je své menší roli Palmerovy babičky bravurní a zamrzí, že právě ona se nedočká většího prostoru.
Scénář tak na první pohled může těžit ze silných postav. Problém je ovšem takový, že se snaží dát některým postavám podkres, který je ve finále tak trochu nevyužitý. Jeden Palmerův kamarád je alkoholik, který má problémy v komunikaci se synem a je tak trochu xenofob, další Palmerův kamarád je zase policista, který ovšem svému otci náčelníkovi zatajuje jednu důležitou informaci. A pak je tu samotný Palmer- Ten se dostane z vězení a musí se postavit na vlastní nohy. Nikdo ho kvůli jeho minulosti nechce nikde přijmout, jeho babička si taky není úplně jistá, zda se mu dá zcela důvěřovat, Palmer přitom kryl své přátelé a trpí tak z pocitu, že se tak jeho přátelé mají na rozdíl od něj dobře (nebo spíš lépe) a nikdo z nich ho za 12 let ve vězení nenavštívil. A musí si i zvyknout na to, že už není ve vězení. Samotný scénář poté zapojí naprosto bravurní moment, kdy si Palmer po vyčištění zubu hodlá odnést ručník a kartáček do pokoje než si uvědomí, že už není ve věznici a dělat to nemusí. A až poté přijde celá ta linka s možná podivným, možná autistickým klukem, které dá Palmerovi nový impuls do života.
V tom scénáři je toho dost možná prostě moc a filmu se ve finále nedaří vytřískat zase tak moc z mnoha linek. Snaží se přitom nahlédnout do duše bývalého trestance, duše zvláštního kluka, vystihnout atmosféru státu Wisconsin a celé to skloubit. Palmer ale ve finále působí jako dva filmy v jednom, které souběžně vlastně fungují hodně obtížně. A především je menší problém v tom, že Palmer vlastně jede na jistotu.
Jsou momenty, které vyloženě řvou o to, aby v nich divák buďto brečel nebo se smál. Jenomže právě v tom tkví dost možná i problém- Palmer přeskakuje mezi sociálním dramatem a feel-good rodinným filmem a celé to dohromady působí tak trochu zvláštně. Z dramatu o tom, že je bývalý trestanec rád, že aspoň může uklízet záchody ve škole se stane částečný americký remake Koljy, kde je místo Zdeňka Svěráka Justin Timberlake, který celou dobu fuckuje, chlastá pivo a přitom všem si uvědomuje, že má toho kluka vlastně rád. A většina těch emocionálních momentů fakt funguje. Celé je to ovšem tak trochu podivný slepenec.
Těžko se dá Palmerovi vlastně vyčíst, že se vydává jasně naznačeným směrem. Pasáže, které jsou dojemné jsou dojemné, pasáže, které mají být milé jsou milé. Menší problém ale též shledávám v tom, že jsou některé myšlenky tak trochu vytracené do ztracena a že scénář postupně dává divákovi tak trochu matoucí indicie, které se navzájem vylučují a divák tak musí volit stravitelnější variantu. Dává různé indicie o tom, že je Sam buďto špatně vychovaný nebo vyloženě špatný, Palmer přitom všem mění názor nad tím, zda je nebo není v pořádku, že má prostě chlapec rád holčičí věci a oblečení a do toho jsou vlastně veškeré ty předsudky okolí, konfrontace s jeho přáteli nebo dumaní nad činem, který Palmera dostal do vězení tak trochu zbytečné. A je to celé tak trochu škoda.
Palmer je ale v zásadě fajn film. Řemeslně natočený celkem slušně, hudba Tamar-Kaliho, která většinu času sází na housle je celkem příjemná a vizuální stránka kameramana Tobiase A. Schliesslera je docela fajn. Palmer tak trpí především promrhaným potenciálem po stránce scénáře, nadbytkem dějových linek a chvílemi možná tak trochu zbytečném podkopávání vlastního příběhu. Minimálně ty herecké výkony ale určitě stojí za to a samotný konec naznačuje, že to celé přece jen mělo nějaký smysl a oba hlavní hrdinové si prošli nějakým vývojem. A minimálně v tomhle ohledu je to neskutečně potěšující…….
Trailer:
Photo © Apple TV+
