Radek (Karel Roden) se po téměř dvaceti letech nečekaně vrací do Čech, aby zde kontaktoval jistou Elišku (Denisa Barešová) a jednou provždy se vyrovnal se svou minulostí. V tom mu pomáhá Eva (Barbora Bočková), ambiciózní rozhlasová moderátorka, která jeho příběh dostane do své živě vysílané noční show. Chtěla mít ve vysílání senzační událost, ale k jejímu zděšení a ke zděšení všech posluchačů začne na povrch vyplouvat něco, s čím nikdo nepočítal. Svůj plán připravoval Radek několik let a během jeho vyprávění je do pochmurného příběhu vtažena nejen ona sama, ale i pražská kriminálka a další aktéři dlouho zapomenutých událostí. Začíná napínavý boj o čas a o spravedlnost…
Film Promlčeno mohl původně vypadat zcela jinak. Film totiž nejdříve chystal režisér Mirek Veselý, kromě Karla Rodena si ve filmu měli zahrát také Tereza Voříšková, Norbert Lichý, Zuzana Bydžovská či Sabina Rojková. Kvůli problémům s rozpočtem ovšem musel být film prodán, látky se až následně chopil režisér Robert Sedláček. Ten film s výjimkou Rodena kompletně přeobsadil, upravil scénář a realizoval film, který se po 2 letech odkladů spojený s pandemií COVID-19 konečně dočkal své premiéry. A ambicemi rozhodně nešetří.
Promlčeno konkrétně pracuje s tématikou promlčení případů vražd. V době natáčení filmu se lhůta promlčení stahovala na 20 let od data vraždy, v samotném filmu se poté hraje o čas. Film se odehrává prakticky v reálném čase, stojí poté především na hereckých výkonech. Ovšem velmi povedených hereckých výkonech. Karel Roden, Igor Bareš, Denisa Barešová, Vilma Cibulková či Barbora Bočková jsou ve svých rolích velmi dobří. Igor Bareš například dokazuje, že se na záporné úlohy velmi hodí, Denisa Barešová naopak dokáže, že se o ní jako o jedné z nejlepších lokálních hereček své generace nemluví nadarmo. I díky těmto hereckým výkonům o poznání více funguje atmosféra. V Promlčeno přitom funguje i napětí a to i přesto, že se valná část filmu v podstatě skládá z vyprávění (bez flashbacků) a dialogových konfrontací. Ambicemi přitom Promlčeno skutečně nešetří, přesto jde dost možná o ukousnutí příliš velkého sousta.
Je rozhodně zajímavé sledovat u nás vzniknout takovou neobvyklou žánrovku, která sice není vyloženě vyloženým psychologickým thrillerem, svět korupce a zkažených lidí s obří moci ovšem dokáže prodat o poznání přesvědčivěji, než se u nás pár let nazpátek pokusili například Hranaři či Příběh Kmotra. Klíč totiž není ve velkoleposti, ale právě v tom, že scénář ze začátku dokáže schopně načrtnout motivy ústředních postav. Hlavní hrdina, který se snaží vypořádat s minulostí, ambiciózní moderátorka, která před sebou vidí prozatímní největší případ své kariéry, mladá matka, která skrze finanční přilepšení přijímá nabídku na promluvení si v rádiu, mocný člověk, kterému se rázem začíná drtit led po nohama. Dojem následně mohou kazit jen jednotlivosti. Očividně grandiózně delší roky spřádaný plán přeci jen působí tak trochu zvláštně, postavy jednotlivých postav za pochodu může působit tak trochu zvláštně (a jen v jistých případech skutečně realisticky). I přes funkčně budované napětí a obstojné dějové kotrmelce ovšem nejvíce může zamrzet vyvrcholení, které vlastně ovšem celému Promlčeno tak trochu chybí. Je víceméně bez katarze a to co má představovat vyvrcholení víceméně nekoresponduje s tím, co se v rámci Promlčeno dělo předtím.
Zamrzí to, především i proto, že po stránce řemesla je Promlčeno velmi povedené. Kamera Jana Šustera v jistých momentech dokáže například slušně pracovat s osvětlením, Matouš Outrata poté nepodcenil střih a prostřihávání z rádiového studia do jiných lokalit působí svižně, Promlčeno především nikdy nepůsobí televizním dojmem. Jde o komorní záležitost, přesto svým vyprávěním skutečně dokáže působit v rámci možností velkolepě. Je to až právě závěr, který výsledné dojmy z celého filmu shazuje.
Celý film v podstatě staví na tajemné minulosti ústřední postavy, kterou nám ústřední postava v průběhu sděluje. Hříchy/stíny minulosti, svoje motivace, náznaky svých dalších kroků. Dojde přitom na několik dějových kotrmelců, ty ovšem vždy nejsou vyloženě k prospěchu věci. Podzápletka o policistech, kteří živě poslouchají líčení hlavní postavy vlastně vyznívá do ztracena, o to více ovšem zamrzí vyvrcholení celého příběhu. K samotnému závěru se lze vlastně stavit zcela dvěma odlišnými pohledy na věc, oba vlastně ovšem popírají prakticky vše, co jsme předtím sledovali. Působí to celé jako přesně ten typ zvratu, který se snaží za každou cenu šokovat, aby v závěru vlastně nedával tak úplně smysl.
Nutno dodat, že onen šokující závěr má nejspíš dodat tak definiční pohled na to, že je nespravedlnost všude a že vždycky není tak, jak se to celé zdá, přesto ovšem nadále platí, že Promlčeno díky tomu nedokáže fungovat přesně tak, jak by nejspíš samo chtělo. Chování jednotlivých postav totiž v průběhu začne tak trochu popírat samo sebe, o poznání podivněji poté v součtu vyznívá právě ona ústřední zápletka o tom, že je nutné vše sdělit v živém rádiovém vysílání. I to vybízí k očekávání jistého vyvrcholení a pointy navíc, v tomto případě se ovšem vyplatí očekávání zchladit. Je to přitom skutečně škoda, protože tu bylo slušně našlápnuto k velmi povedenému kriminálnímu thrilleru. A těch nejen u nás vzniká pramálo.
Ambiciózní, v mnoha ohledech zajímavá, v součtu nedopečená podívaná, která stojí především na silných hereckých výkonech a funkční atmosféře. Škoda scénáře, který v průběhu začíná tak trochu podrážet nohy sám sobě a v jistých ohledech příběhové roztěkanosti…
