Osamělý vědec Augustine Lofthouse (George Clooney/ve flashbackách Ethan Peck) v Arktidě spěchá upozornit astronauty, kteří se vracejí z vesmírné mise, na záhadnou celosvětovou katastrofu…
Herecká hvězda a příležitostný režisér George Clooney si v poslední době hodně vybírá, čemu věnuje svůj čas a dává to smysl, protože například v roce 2018 se Clooney stal nejlépe placeným hercem roku, když si díky prodeji tequily Casamigos došel pro 239 milionů dolarů. Clooney se ale nakonec po 4 letech vrátil před kameru a zároveň se u snímku The Midnight Sky, který je adaptován dle předlohy Lily Brooks-Daltonové chopil i režie. O této knize se povídalo, že je do velké míry filozofická a velká akční sci-fi teda v zásadě přijít neměla. Přesto má Clooneyho novinka rozpočet 100 milionů dolarů a díky faktu, že film vznikl pod záštitou Netflixu ho aktuálně má šanci vidět velký počet domácností. Je ovšem otázka zda za to Clooneyho novinka vyloženě stojí.
Clooney se ještě nedávno pozastavil nad faktem, že společně s Tenetem Christophera Nolana je The Midnight Sky jediný originální blockbuster, který letos dorazí. Je poté velmi úsměvné označit The Midnight Sky za blockbuster, protože tohle opravdu není zábavný film, který by v kině sloužil jako atrakce, při které by se dobře baštil popcorn s colou. Pokud náhodou čtete zápletku a čekáte akční a napínavý survival, budete překvapeni. Clooneyho novinka je totiž v zásadě poklidná, což ve finále platí i v tom ohledu, že herečtí představitelé hrají bez jakékoliv pořádné energie, což má následně za následek i to, že jim totální zoufalost pramenící z aktuální apokalyptické situace prostě nevěříte. A to je jeden ze zásadních problémů.
Z The Midnight Sky AKA Půlnočního nebe jdou cítit ambice a pocit, že někdo chtěl skutečně natočit další filmovou sci-fi jako v posledních letech například Gravitace, Interstellar, Příchozí nebo Ad Astra. Podotýkám, že jsem knižní předlohu nečetl a těžko tak můžu posoudit, zda jde tedy o ideální zpracování. Musím ale říct, že dle ohlasů jsem od The Midnight Sky čekal trochu více skutečně filozofické dílo a vlastně se pozastavuji nad tím, že by něco jako The Midnight Sky mělo být filozofickým dílem. Z toho filmu jsem totiž vůbec nic takového po celou dobu necítil.
Clooney se vůbec poprvé ujmul filmu, který vyžaduje využití vizuálních efektů a právě fakt, že něco takového dělal poprvé ho omlouvá, že ty vizuální efekty nejsou dokonalé a většinou jsem vlastně kroutil hlavou nad tím, že tohle údajně mělo stát 100 milionů dolarů. Zvláště, když jsem měl chvílema dokonce i pocit, že koukám na trochu dražší epizodu Star Trek: Discovery.
Pořád ale platí, že Clooney nechtěl natočit velký film a zajímalo ho spíše ta dramatická stránka o osamělém vědci, který se pokouší spasit poslední naději lidstva, která měla to štěstí, že přežila ve vesmíru. Clooney je poté zároveň jediný, kterému veškeré ty emocionální výlevy a herecké úsilí věříte, což se bohužel nedá říct o zbytku obsazení. Felicity Jones, Kyle Chandler, David Oyelowo nebo Demián Bichir jsou velmi dobří herci, právě zde mi ale všichni přišli v takové slabší formě a vždycky jsem chtěl radši trávit čas s Clooneyho Augustinem než posádkou lodi Æther.
Tahle sci-fi má problém i s dramaturgickou stavbou, časté přeskakování do flashbacků s mladým Augustinem, které následně závěrečný zvrat propálí dávno dopředu a emocionálně ho navíc neprodá tolik, jak to šlo. Snaha o emocionální dopad nefunguje i díky tomu, že vám v zásadě na těch postavách nezáleží.
Alexandre Desplat alespoň vytvořil svůj další výrazný soundtrack, který geniálně padne k tomu co se děje na plátně a kameraman Martin Rube zvládl natočit několik velmi překrásných záběrů (přesto si ale stojím za tím, že nějak vizuálně dokonalý tento film není) a Clooney pořád celou dobu působí jako zručný člověk za kamerou, kterého přece jen zajímá ta komornější stránka tohohle snímku než ta velkolepá.
Byl to právě Clooney, který si zahrál jednu z hlavních rolí v Cuarónově Gravitaci a čekal bych, že během natáčení Cuarónovy pecky něco odkoukal. To se ale bohužel nestalo a The Midnight Sky je tak určitě promrhaný potenciál. Pořád jde vidět, že se na něm hodně lidí nadřelo, Clooney v hlavní roli je famózní a některé aspekty především ohledně té snahy udělat spíše náročnější záležitost jsou mi na tomhle filmu sympatické. Clooney ale zároveň pořád natočil zvláštní kombinaci velkého snímku, který chce být zároveň komorní a snahu o kombinaci komorního a velkolepého stylu nedokázal úspěšně propojit v jeden ucelený celek. Díky faktu, že se celý film odehrává na dvou místech v zásadě natočil dva odlišné filmy, které dle mého názoru souběžně nefungují a Clooneyho One Man Show, která by sázela jenom na něj jak se snaží dorozumět s nějakou vesmírnou lodí a zároveň bojuje se svou nevyléčitelnou nemocí a neodkladnou smrtí (mohlo by z toho vzejít něco na způsob Vše je ztraceno s Robertem Redfordem v hlavní roli) bych rozhodně viděl radši než tenhle nevyvážený výsledek.
Clooney za ta léta v herecké branži od různých režisérů jako jsou bratři Coeni, Alfonso Cuáron, Steven Soderbergh, Wolfgang Petersen nebo Jason Reitman očividně odkoukal hodně a The Midnight Sky se tak může rozhodně pochlubit očividně dost silnou režijní rukou. Zároveň je to ale tak nevyvážená záležitost a očividně promrhaná šance, že je velmi těžké přijít Clooneyho herecké a režijní novince na chuť. Překvapivě to velmi rychle utíká a vzhledem k aktuální světové situaci jde v podstatě o ideální vánoční film pro tenhle rok, zároveň ale výsledek skutečně tak trochu zamrzí. Clooneyho v následujících letech rozhodně více před kamerou a klidně i za ní, snad ale u lepších projektů.
Trailer:
Verdikt: 3 z 5
Photo © Netflix
