Učitel Tomáš Majer (Tomáš Magnusek) je propuštěn z vězení na amnestii. K sobě do domu si ho bere jeho spolužák ze základní školy Ivan (Zdeněk Godla), jenž žije v romském ghettě. Majer nemá nikoho z rodiny. Nikdo mu nezbyl, a tak nabídku Ivana vítá. Ivan Majerovi sdělí, že se mu rozhodl pomoci především z důvodu, že potřebuje znovu otevřít školu, na které dříve Majer učil a chvíli ji vedl. Ivan žijící v ghettě zná problémy své komunity a ví, že zrušení jejich oblíbené školy jim neprospělo. Majer začíná oslovovat své bývalé kolegy a především žáky, aby mu pomohli. Řada jeho žáků má také svoje děti. S nimi zažívá řadu komických situací. Netuší ovšem, že ho stále sleduje Vilém Dostál (Jiří Krampol), nejstarší z mafiánské rodiny, který ví, že Majer byl propuštěn a rozhodne se pomstít svého syna i vnuka….
Názory na sérii Bastardi se různí. Mnozí je označují za jednu z nejhorších věcí, která kdy vzešla z české kinematografie, v jistých kruzích se naopak skutečně dočkaly kultovního statusu. Tak to i vnímá i tvůrce celé série Tomáš Magnusek, který sérii svým celovečerním režijním debutem zdánlivě uzavřel v roce 2012 v podobě třetího filmu. Pokus o seriál z roku 2014 (který do velké míry sázel na vyprávění skrze flashbacky z předchozích tří filmů) s dnešním odstupem působí jako brutální slepá ulička, kdy to vypadalo, že je příběhům Tomáše Majera definitivně konec. Jenže po 11 letech se série Bastardi vrací do kin. Tomáš Magnusek se i tentokrát chopil režie a scénáře, podtitul Reparát má poté do jisté míry reprezentovat reparát, o který se Magnusek skrze čtvrtý film pokouší. Dle slibů měl být čtvrtý díl více komediální, tomu snadno napovídala i účast Zdeňka Godly. Oživit lukrativní značku vždy dává alespoň trochu smysl, úspěch seriálu MOST! poté ukázal, že je o sociální problematiku spojenou i s romským obyvatelstvem zájem. Největším nepřítelem Tomáše Magnuska ovšem nadále zůstává Tomáš Magnusek.
Jedno se Tomáši Magnuskovi upřít nedá. Splnil si svůj sen, jako herec v podobě důkazu jménem Shoky & Morthy: Poslední velká akce zraje, i u jeho tvůrčí tvorby byl cítit minimální, ale alespoň nějaký progres. Sám Magnusek ovšem naznačuje, že hodlá minimálně na nějakou dobu scenáristice, režírování a produkování po ambiciózních chystaných Ležácích dát sbohem. Něco dle svých slov dokázal sám sobě, Bastardi poté i skrze napojení na jeho skutečný příběh a kooperaci s jeho bývalými žáky pro něj zůstávají srdeční látkou. Právě i v tomto zvládl Tomáš Magnusek rozdělit společnost. Bastardi dle něj nastavují zrcadlo realitě, mnohými je ovšem Magnusek obviňován ze skrytého rasismu. Každá mince přitom má dvě strany, pravdou ovšem zůstává, že série Bastardi jako celek do velké míry nedostává svým údajným ambicím. Sám Magnusek s odstupem času vnímá sérii Bastardi jako tu sérii, která lépe funguje jako komedie, kdy je ovšem diskutabilní, zda je skutečně vtipné sledovat drzé a násilné děti. Druhý a třetí film se poté utopily ve snaze vydat se cestou až kriminálních thrillerů, kdy to především v druhém filmu brutálně nefungovalo (ve třetím jen o ždibec víc). Čtvrtí Bastardi by se tak očividně rádi vrátily ke kořenům, ani tady ovšem pšenka nekvete.
Tomáš Magnusek je člověk, který často čerpá ze svých historek, historky ze svého života poté přenáší do svých děl. Zasazení těchto skutečných historek je tedy pochybné, Bastardi 4 přitom alespoň ovšem usilují o splnění svých slibovaných komediálních ambic, kdy se ovšem opět objevuje častá otázka spočívající v tom, zda je krutá realita vtipná a zda salvy reakcí od diváků v sálech neprovádí přesný opak toho, o co se tvůrci dle všeho snaží. Jde o problém, který tuto sérii provází již od počátku. První díl se sice může točit kolem brutálního znásilnění, které vyústí ve smrt, může probíhat psychická i fyzická šikana profesorů, po 13 letech ovšem fanoušci Bastardů neřeší depresivní základy ze skutečného světa, spíše citují hlášky s diskutabilní hladinou humoru.
Přístup samotného Magnuska k Bastardům s odstupem času připomíná přístup Tommyho Wiseaua k jeho legendárnímu Room. Wiseau by se vám ještě 20 let nazpátek pokoušel tvrdit, že je Room vážné drama s výrazným přesahem, diváci se ho ovšem k jeho dílu vyjádřili po svém, Wiseau proto najednou začal tvrdit, že je Room komedií a film dopadl dle jeho jasné vize. Na samotném počátku tak skutečně mohl být učitel z Náchoda, který chtěl svým dílem něco říct o stavu školství či sociální problematiky, do cílové čáry ovšem doběhl člověk, který se nechal strhnout převažujícími ohlasy diváků. Magnuskovi komentáře o tom, že Bastardi ukazují tvrdou realitu a ten, kdo jí nezažil, nepochopí jejich plný kontext, tak vlastně nestárnou úplně nejlépe. I přes osobní zkušenosti se poté ostatně nehází všechny házet do jednoho pytle, dost to připomíná situaci s trilogií Slunce, seno, která do velké míry těžila z osobních zkušenosti ze života Zdeňka Trošky na venkově, kdy ovšem není vesnice jako vesnice. Koncept o sociální problematice šel poté každým dalším dílem v rámci původní trilogie na vzdálenější kolej, kdy prostor až zbytečně zaplňovaly pokusy o mafiánské pikle či soudní drama. Sám Magnusek sice s odstupem času vnímá své chyby a nebojí se je veřejně přiznávat, dost možná ovšem dodnes úplně nechápe, kde leží zakopaný pes. Je férové označovat Magnuska za rasistu? Z mnoha důvodů sice nikoliv, samotná série ovšem k těmto nadávkám snadno svádí. Již na začátku bylo možná ideální zamyslet se nad tím, zda někdo skutečně pochopí podstatu příběhu Bastardů a většina na ní neocení spíše pochybnou „komedii“.
Komediální cestou se ostatně Bastardi 4: Reparát vydávají už při diskutabilním odkazu na Jiřího Kajínka, scenáristická klička pochopitelně vrhá otazníky už od samého počátku, kdy by snad ani Miloš „Vogon“ Zeman po dvou flaškách becherovky neudělil milost trojnásobnému vrahovi nezletilých, ať už by člověk vzal do úvahu polehčující okolnosti či demonstrace bojující za Majerovu „Milošt“. Využití Deus ex machiny na samotném počátku už vlastně jasně naznačí, jak k čtvrtým Bastardům přistupovat. A všechny následující nelogičnosti, problémy s vlastní kontinuitou či pochybným tvarem již poté nemají potenciál vyvolávat silnější vrásky.
Jak už to s návraty ke starým sériím po letech bývá, někdo se tu zdánlivě pokouší o nějakou tu nostalgii. Vrací se ostatně kompletně celá skvadra bývalých žáků Tomáše Majera, dochází k citování známých hlášek, návratu starých postav i zdánlivému pokusu se skutečně vrátit na začátek. Jenže už to tak úplně nefunguje. Sázka na vyvolávání nostalgie působí víceméně prvoplánově a prázdně, zakomponování starých známých postav do nového děje je též většinu času pochybné. Největší škoda je to u navrátivších dvojice Jan Přeučil a Jiří Krampol, zrovna skrze jeho Dostála se bohužel navzdory slibům Reparát pořád pokouší o nádech kriminálního thrilleru, kdy to celé minimálně působí dojmem, že Magnusek musel scénář psát scénář při psaní nějakého belgického akčňáku. Kdyby skutečně vyšel původně plánovaný Jean-Claude Van Damme, z celého filmu by vlastně vůbec nevyčuhoval a solidně by do něj zapadal. Jen škoda, že má Van Damme ve smlouvách klauzuli o tom, že odmítá prohrávat souboje, protože by Bastardi 4 mohl zachránit snad jen souboj v bahně mezi Zdeňkem Godlou a Van Dammem. „This Is Cinema!“
Ve scénáři Reparátu se prakticky všichni chovají tak nějak pasivně, díky tomu není ve filmu většinu času cítit žádná hrozba. Majer má podmínky, které očividně porušuje, k nějakým vyhrocenějším konfliktům to ovšem vůbec nesvádí a chování postav se zdánlivě mění z minuty na minutu, dva tábory romské komunity nejsou tolik nesvářené, jak by potencionálně mohlo dojít k jejich vykreslení a snadno odůvodnitelné ideologii obou znepřátelených táborů. Zdánlivou fyzickou hrozbu je snadné zneškodnit pochybnou pohádkou, na kterou by snad neskočil ani nejhloupější obyvatel Chánova. Neexistují žádné překážky, s potencionálně silným traumatem hlavního hrdiny se též pracuje okrajově, Bastardi 4 se poté částečně vracejí k tématu, které nastavily Bastardi 3 – Zda by skutečně mělo dojít k zavírání zvláštních škol a zda jsou na to děti z těchto škol připravené. i to je ovšem vlastně tématem, nad kterým se v Bastardech 4 mávne rukou, nějak výrazněji se ovšem dále nevyvíjí. Vzhledem k pedagogické minulosti Tomáše Magnuska a jeho zkušenostmi se zvláštními školami je to opravdu krapet škoda, kdy se z jeho pohledu na toto dané téma problematiky skutečně mohlo stát zajímavé sociální drama. Právě i to poté nadhazuje odpůrcům Magnuska, kteří mají poté snadnější prostor k tomu diskutovat nad jeho pravými úmysly. Magnusek si poté může snadno pokládat otázku, nad tím, co ho škatulkuje jako rasistu, nechtěně se ovšem očividně zasekává do pastičky.
I snaha o vybudovaní nějaké milostné linky je napsaná jakoby jí psal stydlivý panic, postavy většinu času působí až dojmem bez duše, kdy alespoň ovšem nejsou výraznější epizody – na rozdíl od těch okrajových – ztvárňované pochybnými existencemi (Karlos Vémola, Adam Kajumi…). Magnusek přeci jen dává znát, že herecky dozrává, nohy mu ovšem podtrhuje jeho vlastní scénář, který navíc zahazuje zajímavě načrtnutý materiál, kdy mohl být Majer v původní trilogii vnímán jako sociopat. Zhruba od konce prvního filmu se jeho pozitivní vztahy s jeho žáky objevily na bodu mrazu, náhle je ovšem Magnusek v kolektivu svých bývalých žáků vnímán skoro jako Učitel národů. Tolik nekonzistence se dá snadno pochopit v případě, kdy se scénáře nového filmu zajeté série chopí někdo, kdo se sérii nemá dosavadní zkušenosti, od začínající a přetrvávající hlavy by ovšem člověk alespoň čekal nějakou péči o sebou samým vytvořený svět. Může sice sázet na přítomnost Zdeňka Godly, jeho Ivan ovšem není nový Franta, nezajímavější na něm je ve finále to, že jeho mobilní vyzvánění tvoří znělka z Pohádky z mechu a kapradí.
Bastardi 4 rozhodně působí o poznání méně amatérským dojmem, než předchozí dva díly. Přeci jen je ovšem výsledná post-produkční stránka zarážející, především při uvážení, že natáčení filmu začalo v březnu 2021. Film se nejspíš stal obětí změn ve scénáři (nejen díky finální absenci JCVD) a přetáček, kdy je to nejvíc poznat v momentě, kdy Magnusek postupně hubne a tloustne. Největším strašákem ovšem není nekonzistentní střih, ale nekonzistentní zvuk. Zvuku je nějakým záhadným způsobem někdy rozumět pouze napůl, nejvíce zarážející je to v momentech, kdy spolu dvě postavy mluví v jedné místnosti. Jedna mluví až šeptavě a je jí sotva rozumět, druhé je rozumět o poznání více. Je až zarážející, že některé pasáže z traileru v ní v samotném traileru o poznání lépe. Alespoň na kameru Pavla Vávry se vyloženě prskat nedá. Pravda, barvy jsou někdy příliš šedivé a nevýrazné, minimálně závěr je ovšem natočen poměrně stylově, kdy samotný závěr shazuje pouze zmíněný nepovedený střih a další zdánlivě thrillerový motiv, který již vyloženě působí sebeparodicky.
Je snad reparátem Tomáše Magnuska snaha o reflexi spojenou s recesí? Je konec definitivním vztyčeným prostředníčkem fanouškům, kteří oběťi kritiků a miláčka diváků nemají nikdy dost? Samotné titulky Bastardů 4 slibují, že se Bastardi možná ještě vrátí, závěrečná pocta zesnulým hereckým tvářím z původní trilogie poté zvládá vyvolat dojem, že je Tomáš Magnusek definitivně nad věcí a za svůj životní vrchol vnímá práci s mnohými legendami. Mnozí budou Tomáše Magnuska nadále vnímat jako Ed Wooda české kinematografie, někteří nadále jako nenápadného rozvraceče společnosti, na barikádě druhé strany mince ovšem pořád bude v jisté formě obdivuhodná a výrazná osobnost. Sny se mají plnit. V jaké formě je sice věc druhá, Magnusek se přesto může nadále označovat jako vítěz.
Bastardi 4: Reparát jsou paradoxně z celé série dost možná nejzajímavější, jako reparát samotný ovšem neobstojí. I tentokrát bude otázky vyvolávat především potencionální rasismus a filmařské schopnosti jejich tvůrce, i podle bouřlivých reakcí v sále se ovšem dá očekávat, že si čtvrtí Bastardi svou cílovku opět snadno najdou. Smyslnost návratu ovšem bude i nadále vyvolávat mnoho otázek….
