Rodina, láska, smrt i katastrofa, která doslova visí ve vzduchu….
Noah Baumbach pomalu aspiruje o pozici jednoho z nejuznávanějších scénáristů své generace, přispěla mu k tomu i nominace za scénář k dramatu Manželská historie se Scarlett Johansson a Adamem Driverem v hlavní roli, už příští rok se poté představí hraná Barbie s Margot Robbie v hlavní roli, kdy se Greta Gerwig mohla spolehnout na scénáristickou pomoc právě svého životního partnera Baumbacha. V dalším režijním a scenáristickém projektu Baumbacha, adaptace románu Bílý šum Dona DeLilla, se v hlavních rolích představí právě Driver a Gerwig, Baumbach poté adaptuje vůbec poprvé ve své kariéře, kdy spoléhá na absurdní román,
Bílý šum DeLilla předchází pověst románu, který nelze adaptovat ve filmové podobě, kdy je původní román vyprávěn v první osobě, do velké míry sází na pocity a myšlenky hlavního hrdiny. Román je sice psán ve formě dialogů, ty jsou ovšem do velké míry filozofické a jen z tohoto doslechu bylo jasné, že před Baumbachem trčí náročný úkol. Vzhledem k jeho aktuální pověsti a postavení by přitom bylo snadné očekávat, že Baumbach bude minimálně bojovat a přesně tímto dojem výsledek působí. Kdyby měl ovšem výslednou adaptaci symbolizovat souboj rybaře a velké ryby, velká ryba nejspíš vyjde jako vítěz.
Netflix po roce a jednom K zemi hleď! v novém vánoční období servíruje další satiru, která na to jde ovšem jinak. Absurdno základního příběhu nakousne už fakt, že je hlavní postava zakladatelem a profesorem studií Adolfa Hitlera, už z toho vzejde pár úsměvných situací a především se po časem ukáže, že se bizarní studia nemusí nutně týkat pouze ambiciózního malíře. Výsledná adaptace je údajně knižní předloze věrná ze zhruba 70%, zhruba v těchto 70% je nejspíš snadné rozeznat, že je adaptování knihy skutečně těžkým oříškem a ani scenárista level Baumbach se jím prokousnout nedokáže. Paradoxně přitom ani není nutné být znalcem původní předlohy, i z pohledu lajka je velmi snadné rozeznat, že se během filmu prezentují věci, které by možná na papíře mohly fungovat, ve filmovém kabátu to ovšem dvakrát nejde.
Dá se snadno odhadnout, že kniha z roku 1985 mohla být satirickým ostrým drapem, v roce 2022 je ovšem tento dráp spíše tupý a Baumbach zdánlivě se žádným nosným upgradem nepřišel. Témata o konzumu či lehkého pokrytectví akademiků přesto dokážou být nosná, výsledek sám o sobě zůstává zajímavý. Audiovizuální podání Baumbacha je výraznější, než v případě Manželské historie, jen si holt možná Baumbach ukousl větší sousto, než mohl sám čekat. V roce 2022 je laťka hloubavých satir přeci jen nastavená krapet vysoko, Bílý šum v tomto ohledu působí jako film, který se v rámci hledaní vlastních pravd skutečně zastavil někde v 80.-90. letech. Zajímavější začne být filmový Bílý šum v 2. polovině, kdy se skutečná tragická událost a její následky pojí s halucinacemi hlavního hrdiny, v reakci obyvatel města na chemické znečištění města jde poté pátrat po zajímavé sociální studii a uvažovat nad tím, že Bílý šum podobnou potencionální katastrofu poměrně věrohodně zpracovává i s nějakým konečně nosným satirickým zářezem navrch.
Baumbach sice svádí boj s Goliášem, jeho ambicím a alespoň jejich částečnému naplnění nelze nefandit. Adam Driver potvrzuje pozici jednoho z nejlepších herců své generace, Greta Gerwig má po delší době opět šanci zazářit v herecké poloze, Don Cheadle tu též dostává dostatečně výraznou roli, snadno se poté dají vychválit i nosní dětští herci. Baumbach občas překvapí nějakým sofistikovaným filmařským nápadem, kamerovými hrátkami i jedním delším táhlým záběrem, který dokazuje, že po režijní stránce Baumbach sympaticky zraje. Zdánlivě ne dvakrát vděčné téma poté zvládne bez problému utéct a 136 minut subjektivně uteče o poznání rychleji. Základní problém totiž netkví v tom, že by jádro příběhu nebylo zajímavé, problém je spíše v tom, že jde skutečně o materiál, ze kterého šlo vyškrábat ty nejlepší kusy a postavit na něm něco nového, svěžejšího a snadněji adaptovatelného. Výsledek je možná alespoň ze zhruba 60-70% věrný předloze, kompromisy jsou ovšem ve finále spíše překážkou.
Už se párkrát v historii stalo, že se román s pověstí neadaptovatelnosti dočkal důstojné či více než důstojné adaptace. A Bílý šum Noaha Baumbacha…. mezi ně patřit nebude. Výsledek sice není rozhodně není tragédií a Baumbach i díky výtečnému obsazení nezvládne potopit solidní základ, adaptovat román s filosofickým přesahem a sázející především na myšlenkové pochody nejde očividně s kompromisy ideálně zpracovat. Dost možná ani bez nich. Výsledek je ovšem dostatečně zajímavý, aby mohlo dojít k zajímavé úvaze nad tím, co by Baumbach udělal například s adaptací Kdo chytá v žitě….
