Během války v Afghánistánu je seržant americké armády John Kinley (Jake Gyllenhaal) zachráněn před zajetím Talibanem svým tlumočníkem Ahmedem (Dar Salim). Po návratu domů zjišťuje, že muž, kterému vděčí za svůj život, zmizel a má na hlavě cenu, která ho vede k zoufalé misi splatit svůj dluh….
Filmař Guy Ritchie je v posledních letech plodnější, než kdykoliv předtím a je to rozhodně dobře. Ritchiemu totiž ani po letech nechybí ten správný filmařský fištrón, střídá různé žánry a přitom prakticky nikdy nechybí jeho energický a divoký přístup k filmařskému umu. Výrazně může v jeho kategorii působit snímek Rozhněvaný muž, který v některých očích mohl připomenout tvorbu Quentina Tarantina S. Craig Zahlera, spíše ovšem tehdy Ritchie natočil vyloženě krutý film o film pomstě, jeho nový film Covenant poté připomene spíše něco, co by natočil Peter Berg. 13. celovečerní Ritchieho film je totiž zasazen do válečného prostředí, vážností má ze všech Ritchieho filmů nejblíže právě k Rozhněvanému muži a i když se v zásadě jedná o buddy movie, k hláškování skutečně není prostor. A Ritchie dokazuje, že se zvládá chopit i nějakého filmu s o poznání vážnější notou.
Jake Gyllenhaal má prostor pro to, aby se paralelně objevil v akční poloze, kterou poslední roky upřednostňuje, zároveň dokazuje svůj herecký talent, kdy zvládá prodávat počáteční Kinleyho dilema ohledně splácení dluhu, zároveň i zarputilost ve snaze dluh za záchranu života splatit. Skvěle se poté doplňuje s Dar Salimem, kdy jeho Ahmeda s Kinleym pojí dost faktorů, Ahmeda vede touha po pomstě a společně s Kinleym tvoří nebezpečné akční duo, které se navzájem respektuje a za pochodu tak servíruje i zajímavé interakce, kdy hodně dělá dynamika tohoto dua.
Je možné krapet na uváženou, zda filmy skutečně řadit na chlapácké a něžného pohlaví, Covenant lze ovšem i přes polemizování nad tímto škatulkováním označit za ten ideální chlapský film. Ritchie dostává prostor pro to si vyhrát s akcí, kamera Eda Wilda přispívá k tomu, aby byla tato akce skutečně jako z první řady a zvládá vyvolávat satisfakci nad úmrtím libovolného nepřítele. Působí to dojmem, že si Ritchie rád vyhrává s libovolnými akčními sekvencemi, dokáže maximum vymačkat z lokací i rozpočtových omezení (55 milionů dolarů). Realistický nádech, kdy se nešetří brutalitou a celé to funguje i ve víceméně minimalistickém měřítku. Na malém prostoru se zvládají prokreslit postavy, smysluplnost jejich motivací i v podstatě nepříliš komplikovaný příběh.
Příliš tak vlastně nesejde na tom, že jde o zaměnitelný příběh a Ritchie možná nejde tak pod kůži, jak by leckdo čekal. I díky akčním vrcholům je totiž Covenant jednoduše radostí, který ukazuje, že Ritchieho skákání mezi žánry doposud nese ovoce a mimo fantasy nebo ryzího akčního thrilleru o pomstě mu skutečně nedělá problém ani válečné peklo. Možná příliš nechrlí své specifické audiovizuální nápady, dost možná by leckdo uvěřil tomu, že jde o další film Petera Berga, kdy jen Mark Wahlberg neměl čas a dorazil místo něj Jake Gyllenhaal. V součtu to ovšem celé skutečně funguje, některé akční pasáže z paměti jen tak nezmizí a své jistě dělá i funkční hudba Christophera Bensteada. Dost možná z toho všeho ve výsledku vznikl nejlepší film, který mohl.
Ritchie opět nešlápl vedle a to i přes fakt, že opět zkouší něco krapet jiného. Nekompromisní válečný thriller, ve kterém funguje chemie dvou ústředních hrdinů i akční pasáže, které fungují i přes fakt, že Ritchie neobjevuje Ameriku a své největší audiovizuální trumfy víceméně skrývá. Přesto spokojenost a náznak toho, že se Ritchie dost možná skutečně nachází v nejlepší možné formě….
