Lynsey (Jennifer Lawrence) pracovala v Afghánistánu pro americké armádní inženýrské sbory, když její vozidlo narazilo na výbušninu, která jí poranila tělo a mozek. Po náročné rehabilitaci se Lynsey vrací domů do New Orleansu, kde přijímá práci uklízečky bazénů, zatímco čeká, až jí bude schválena žádost o převelení. Lynsey se zde seznámí s Jamesem (Brian Tyree Henry), dobromyslným mechanikem, s nímž naváže pouto, které se postupně mění z nezávazného na složitější. Stejně jako Lynsey, i James se snaží zotavit z těžkých zranění, fyzických i psychických. Každý z nich nachází útěchu u toho druhého, ale jak se jejich přátelství rozvíjí, Lynsey je nucena pochybovat o tom, zda má v sobě tolik síly, aby dokázala dávat a přijímat lásku….
Teprve 32-letá herečka Jennifer Lawrence se již za uplynulou dekádu stala herečkou s velmi širokým hereckým rozsahem. Již ve věku 22 let získala Oscara za svůj výkon ve filmu Terapie láskou, skrze série X-Men a Hunger Games měla zkušenost i s velkolepou blockbusterovou produkcí, sama herečka ovšem v budoucích letech hodlá preferovat účast v menších filmech jako například v čerstvém zdánlivě minimalistickém dramatu Mosty, které slouží jako celovečerní debut režisérky Lili Neugebauer. Téma PTSD a pátrání po smyslu své existence ve finále vede k jednomu z nejsilnějších filmových zážitků letošního roku.
Mosty jsou silným a psychicky nepříjemným zážitkem, který jen umocňuje herecký výkon Jennifer Lawrence, který prozatím patří mezi ty nejsilnější v rámci celé její kariéry. Lynsey v podání Lawrence se izoluje od společnosti a často je zamlklá, Lawrence tak dost času ve svém výkonu sází na mimiku a řeč těla, z jejího výkonu přitom srší procítěnost a především se tu sází na show, don’t tell. Výkon Jennifer Lawrence tak zvládne bez problémů udržet diváckou pozornost, kdy to celé funguje na principu sledování a tápání po rozpoložení hlavní hrdinky, která se pokouší normálně fungovat, psychické a fyzické šrámy jsou ovšem pořád velmi výrazné.
Brian Tyree Henry má poté příležitost představit se zde ve vážnější poloze a i se vztahem mezi jeho Jamesem a Lynsey se pracuje velmi zajímavě a svěže. Stejně jako Lynsey si James prošel bolestivým momentem a po vzoru Lynsey se tak nějak snaží posunout. Dvě pošramocené duše tak nalézají nové přátelství, sdílejí navzájem intimní problémy a snaží se vzájemně pomoct s vymítáním vnitřních démonů. Obě postavy tak sdílí smutek i bolest, vzájemná chemie Lawrence a Henryho poté přispívá k ještě větší emocionální síle. Henry dostává příležitost předvést, že krom komediálního nadání umí prodat i vážnou postavu a prodat její vnitřní bolest.
Scénář tria Luke Goebel, Otessa Moshfegh a Elizabeth Sanders poté působí lidsky skrze autenticky působící zachycení osoby trpící traumatem, kdy to celé do velké míry funguje na bázi vtahujícího portrétu, kdy je tvůrčí uchopení Neugebauer intimní, kdy se snaží vykreslit izolování hlavní hrdinky od společnosti, v táhlých záběrech nechává vyniknout mimický talent Lawrence. Samotný film poté trvá pouze 92 minut a přesto působí komplexněji a působivěji, než kdejaké dvouapůlhodinové drama. Mosty fungují jako skutečně nepříjemné autentické drama, které s tématem traumatu pracuje krapet jinak a do nitra hlavní hrdinky se film dostává právě skrze pozorování hlavní hrdinky, kdy sejde na každém jejím gestu.
Je to jedna velká naturalistická podívaná, kdy v průběhu vyprávění sejde na každém detailu a menší zdrženlivost vlastně adekvátně sedí k celému filmu. Mosty nesází na emocionální okázalost, přesto si k divákovi velmi snadno najdou cestu a dostat se mu pod kůži. Psychologický boj s traumatem je drásavou, ovšem výtečně realizovanou podívanou, která je ve finále nejlepší přesně tím, že jde proti očekáváním a s tématem post-traumatu skutečně pracuje svěže a přesto působivě i silně.
Mosty jsou dílem, které předvádí jeden z nejsilnějších scénářů, jeden z nejsilnějších hereckých výkonů a jedno z nejsilnějších režijních uchopení roku. Jennifer Lawrence tu potvrzuje status jedné z nejnadanějších hereček své generace a vyvolává naději, že i do budoucna bude mít Lawrence správný čuch na scénáře a šikovné tvůrce, kteří nutně nemusí mít dvakrát bohaté zkušenosti. Nejpříjemnější je totiž právě fakt, že za tak bravurní silnou sondou stojí celovečerní debutantka Lila Neugebauer, která ovšem ve výsledku dodala jeden z nejsilnějších filmů roku….
