Tom (Harry Styles) je mladý policista, který splňuje vše, co se od něj v Británii 50. let očekává, ale instinktivně cítí touhu po něčem víc. Když ho na letní pláži potká seriózní učitelka Marion (Emma Corrin), okamžitě ji okouzlí a začne mezi nimi jiskřit vztah. Netrvá však dlouho a oba se setkají s Patrickem (David Dawson), noblesním muzejním kurátorem. Rychle se spřátelí, ale v tichosti a v ústraní Patrick vyzve Toma, aby zkoumal svou sexuální identitu, a tím vznikne milostný trojúhelník, který je stejně něžný jako vratký. Tom je rozpolcený mezi vášní k Patrickovi a láskou, kterou chová k Marion, a mladická nespoutanost trojice ustupuje vážnějším konfrontacím….
Filmy o homosexualitě mají v posledních letech zhruba stejný problém jako filmy o rasismu. Filmů s těmito tématy vzniká mnoho, málokterý z nich ovšem zvládne k těmto tématům přidat něco nového a rozšiřujícího. Jde o vážná témata, mnoho filmů se ovšem následně stává zaměnitelnými a samotnému tématu dvakrát mnoho navíc nepřidávají. Můj policista jakožto 3. celovečerní film režiséra Michaela Grandage se přitom již může pochlubit zajímavým případem, kdy vůbec poprvé v historii na Filmovém festivalu v Torontu nebyla cena za nejlepší herecký výkon předaná jednomu konkrétnímu herci, ale rovnou celému obsazení. Jedná se poté o adaptaci stejnojmenné knihy Bethan Roberts, která pojednává o komplikovaném životu homosexuálů v 50. letech 20. století, kdy prim hrála snaha o to udržet tajemství a zůstat tak v bezpečí. Stačí to na ten lepší případ v oblasti filmů o homosexuálech?
Michael Grandage je především v jistých kruzích označován za velmi schopného divadelního režiséra, i proto mu zdánlivě nedělá problém pracovat s herci a navést je tím správným směrem. Nejkomplikovanější je to přitom s představitelem hlavní role Harryho Stylese. Známý zpěvák se již delší dobu snaží o nakopnutí herecké kariéry, po To nic, drahá je ovšem Můj policista letos již druhou ukázkou toho, že i když není těžké objektivně zhodnotit Stylesovi pěvecké kvality, po herecké stránce není Styles nejsilnější. Jeho výkon není vyloženě tragický, poměrně komplexní postavě ovšem dělá spíše medvědí službu. Bravurní výkon ovšem podává David Dawson v roli Patricka, který zvládne své postavě skutečně darovat duši, prodat střídavé emoce a stát se nejvýraznějším členem hereckého obsazení i díky faktu, že Emma Corrin sama v tomto filmu není herecky nejsilnější.
Větší problém poté setrvává v tom, že je Můj policista bohužel vůči tématu homosexuality krapet povrchní. Samotný film je víceméně obsahově fádní, kdy se sice pracuje s komplexním tématem a potencionálně zajímavým romantickým trojúhelníkem, ve výsledku se ovšem filmu nikdy nepodaří jít pod kůži. Ve finále je to celé jen další dvouhodinová sázka na lehkou retro atmosféru, hezky nasvícené herce a fajn řemeslnou stránku, je to ovšem celé k ničemu, když v průběhu filmu vůbec nejde do hloubky a jen klouže po povrchu.
V průběhu sledování to působí dojmem, že postavy vlastně neprochází žádnými výraznými konflikty, děj prostě tak nějak plyne, občas dojde k nějakému tomu výbuchu emocí a nějakým těm smutným pohledům. V průběhu sice dojde k zajímavému vývoji událostí, který otevírá dveře k tomu, aby se film pohnul krapet jiným směrem, této příležitosti se ovšem film nechytne. Samotná kniha Roberts je poměrně chválená, scénář filmové adaptace ovšem působí dojmem scénáře, kterému chybí nějaká dramaturgická konzultace. Pracuje se přitom s motivy jako je homofobie, zakázaná láska či komplikovaný romantický trojúhelník, který vede ke konfliktům, ale opět chybí nějaká snaha dodat tomuto tématu něco nového. Nedochází tu k nějaké zajímavé psychologické sondě a celý námět prostě působí vyčerpaně. Srdceryvných příběhů v rámci LGBTQ komunity je mnoho, mnoho z nich jsou ovšem zaměnitelné a i když utáhnou diskuzi na téma strachu z homofobie, v roce 2022 již málokterý příběh utáhne vlastní film.
Dialogy nejsou kdovíjak strhující, kdy je skutečně těžké říct, jak moc adaptovaný scénář Rona Nyswanera přijmou fanoušci původní knihy. Je to v součtu jen řemeslně neurážející melodrama, kterým ovšem Grandage svou vyhlášenou divadelní pověst na filmovém poli dohnat nezvládne. Alespoň hudba Stevena Pricea se v průběhu filmu poměrně slušně poslouchá, na samotném filmu je poté nejzajímavější dovětek odehrávající se v budoucnosti postav. Opět se tu sice jede na jistotu a především sází na emoce, v součtu je to ovšem fajn. Při vzpomínání na zmíněný Filmový festival v Torontu ovšem začne alespoň do jisté míry dávat smysl ocenění pro celé herecké obsazení, kdy jsou herci ve finále nejsilnější při vzájemných interakcích a především jsou herecky solidně obsazené starší verze hlavních postav.
V součtu bude Můj policista na sebe strhávat pozornost především díky svému tématu a Stylesovi v hlavní roli, přičemž tématu do velké míry dělá výsledný film medvědí službu a popová hvězda musí ještě herecky dozrát. Jinak platí staré známé, že filmů o komplikacích s homosexualitou vzniká víc a víc, téma již ovšem působí krapet vyčerpaně a chvílemi to tak působí dojmem, že stejně jako filmy o rasismu si tyto filmy pletou kvantitu s kvalitou…..
Verdikt: 55%
