Proslulý detektiv Benoit Blanc (Daniel Craig) vyrazí do Řecka rozmotat spletitou záhadu, ve které figuruje jeden miliardář Miles Bron (Edward Norton) a nesourodá parta jeho přátel….
Rian Johnson možná svými Star Wars: Posledním z Jediů rozdělil reakce veřejnosti, svou navazující podívanou Na nože si ovšem Johnson zvládl publikum naklonit spíše na svou stranu. Na první pohled zdánlivá pocta románům Agathy Christie si zvládla fenomenálně vyhrát s klišé klasických detektivek, zvládla je zábavně ohýbat, zvládla si po celou dobu držet své karty šikovně skryté, a šlo především o záležitost s velmi šikovným scénářem, která skutečně zvládala za pochodu mnohokrát diváka tahat za nos. Už tehdy bylo jasné, že by se z detektiva Benoita Blanca mohl potencionálně stát nový Hercule Poirot, především proto, že jeho představitel Daniel Craig působil dojmem, že si roli jižanského detektiva náramně užil. Již delší dobu je známo, že si Netflix za 450 milionů dolarů zaplatil realizaci dvou nových případů Benoita Blanca exkluzivně právě pro Netflix, kdy první z nich nese název Glass Onion. Craiga poté sice tentokrát herecky nedoprovází Chris Evans, Ana de Armas či Jamie Lee Curtis, místo nich tu ovšem dochází na přítomnost Edwarda Nortona, Janelle Monáe či Davea Bautisty. Zvládl ovšem Rian Johnson navázat na svůj detektivní hit?
Primární je fakt, že se Rian Johnson scenáristicky nevyčerpal, respektive nevsadil u Glass Onion na stejného koně jako v případě prvního Na nože. Zápletku druhého Na nože rozehrává pandemie COVID-19, i tentokrát Johnson vsadil na pestrou škálu různorodých charakterů, kdy to stejně jako v případě prvního Na nože působí, že si herci své role náramně užívají. Miles Bron Edwarda Nortona snadno připomene Jeffa Bezose či Elona Muska, Duke Cody Davea Bautisty je aktivistou za mužská práva a populární uživatel platformy Twitch, Kate Hudson hraje bývalou modelku a návrhářku Birdie Jay a Kathryn Hahn se tu představuje jako ambiciózní politička Claire Debella. Už výčet těchto pár postav snadno vybízí očekávání k nějakému tomu satirickému rýpání, které si Johnson po vzoru prvního filmu neodpustí, i tentokrát je to poté celé primárně zábavně.
Už trailerová kampaň navíc chytře pracovala s tím, že nikdy nebylo známo, kdo se vlastně stane novou obětí. Rian Johnson tu tak sází na zcela odlišnou vyprávěcí strukturu, než v případě prvního filmu, i tentokrát se mu daří držet diváka v šachu. Je tak radost pohledět na to, že Glass Onion není sázkou na jistotu, působí jako tvorba někoho přemýšlivého, kterému dochází, že není logické použít stejné ingredience. Johnsonovi se přitom daří i výrazněji vykreslit charakter Benoita Blanca, i druhé Na nože působí natočené velmi šikovnou tvůrčí rukou, kdy jen zamrzí, že češti diváci nebudou mít na rozdíl od amerických diváků štěstí alespoň v limitovaném uvedení v kinech, protože si u Glass Onion i tentokrát Johnson zvládá pohrát i se samotným vizuálem a na velkém plátně by druhé Glass Onion zvládlo obstát ještě o poznání lépe.
Glass Onion má sice problém s pomalejším úvodem, svou délku 140 minut si ovšem ve finále zvládá obhájit i proto, že jakmile dojde na lámání chleba a start nového vyšetřování, i tentokrát je to po celou dobu zábavné. Glass Onion má oproti svému předchůdci jistě větší měřítko, Johnson nezapře, že jsou jeho ambice tentokrát ještě o ždibec vyšší. Je to rozhodně zdravý přístup ve snaze o povýšení hranic svých schopností, které se Johnsonovi navíc zvládne nerozpadnout pod rukama. I jeho druhá detektivka s Benoitem Blancem do velké míry funguje na bázi puzzle, které je zábavné i náročné skládat. Chvílemi možná ve své záhadnosti nemá Glass Onion tak navrch a chvílemi je rozkódování vodítek o ždibec snazší, Johnsonovi scenáristické kroky jsou ovšem i tentokrát neodolatelné. Téměř dvě a půl hodiny se tak ve společnosti Benoita Blanca a nových postav tráví jedna báseň a to nejen v momentě, kdy automaticky musí dojit na Glass Onion od Beatles.
I tentokrát dochází k absurdním momentům, divokým příběhovým obratům i přítomnosti do velké míry opovrženíhodných postav, kdy si herci své figurky očividně užívají. Dave Bautista má opět šanci předvést své komediální nadání, Edward Norton si opět zajistí pozici mezi hereckou špičkou a Janelle Monáe je podobným srdíčkem filmu jako v případě prvního filmu byla Ana de Armas. Po vzoru prvního filmu je též důležitá primární stylizace, která je i tentokrát velmi odlišná a je v ní snadné objevit trocha toho futurismu. Sídlo Milese Brona tak vypadá vizuálně atraktivně, soundtrack Nathana Johnsona (bratrance Riana) je poté výraznější, než soundtrack prvního filmu. Glass Onion se tak dá spíše vyčíst fakt, že jednička možná více drží při sobě a každý herec v ní skutečně dostal příležitost zazářit, kdy přitom počet stěžejních postav dosahoval počtu 12. V Glass Onion je těchto stěžejních postav zhruba 9, Johnson ovšem některým hercům v součtu nedodává tolik prostoru. Někteří herci tak z Glass Onion nevyhnutelně vychází jako ti, kteří si vytáhli kratší sirku, je to přitom škoda, protože herci i tentokrát skutečně dokážou vyvolat dojem, že si své postavy užívají. I tentokrát si ovšem Johnson zvládá utahovat z osob z vyšších vrstev, různé charaktery poté vybízí i k utahování si z dalších různých věcí (aktivista za mužská práva je komediální zlato samo o sobě). I díky Glass Onion je poté snadné věřit, že se Johnson v rámci případů Benoita Blanca nevyčerpal. Snad tento fakt bude moci potvrdit i chystaným třetím případem.
I u Na nože: Glass Onion se Rian Johnson projevuje jako šikovný žonglér, který zvládá pracovat s několika scenáristickými narativy a přitom všem pořád držet diváka v šachu. Na delší debatu by bylo probírání ohledně toho, co v prvním Na nože fungovalo či nefungovalo lépe, Rian Johnson ovšem ukázal, že případy Benoita Blanca mají i do budoucna solidní potenciál. Od Netflixu příjemný vánoční dárek, který téměř zvládá zapomenout na podprůměrné kvality jejich průměrné tvorby….
