Pořad Dobré ráno to nemá jednoduché. Je to ranní show, jejímž posláním je připravit diváky do nastávajícího dne pomocí dobré nálady. Každý ho zná, ale málokdo na něj soustředěně kouká. Pro několik šťastlivců bývá tento pořad odrazový můstek k další kariéře a pro většinu hrob… Když na Špilberku zhasne noční osvětlení, rozsvítí se v režijní místnosti studia České televize na druhé straně města červené světýlko a společně s ním se rozzáří i oči ostříleného televizního režiséra Mirka Kurše (Jan Kolařík). Se svou televizní rodinou, vlastní už dávno nemá, každý sudý týden bojuje o přízeň vstávajících diváků, kteří spouštějí své televizní přijímače, aby zahnali ranní chmury. Že rána nejsou vždycky dobrá, to ví Mirek, milovník piva a žen, moc dobře. Přes nepřízeň techniky, lidského faktoru, přírodních i hromadných katastrof chce ale všem těm, kteří to potřebují, společně s moderátorkou Radkou (Zuzana Zlatohlávková) a jejím kolegou Cyrilem (Ondřej Kokorský) pravidelně naživo popřát – Dobré ráno, Brno!
Okresní přebor, Čtvrtá hvězda, Trpaslík, MOST! Výčet dosavadní seriálové tvorby režiséra a scenáristy Jana Prušinovského, kterou čerstvě doplňuje též Dobré ráno, Brno! Prušinovský na nápad na seriál přišel v momentě, kdy byl sám hostem ranního vysílání pořadu Dobré ráno, rozhlédl se kolem sebe, a na fungování ranního vysílání ho napadlo vymyslet pořád. Člověk tedy nějak tak automaticky očekává tvůrčí nadsázku, drobné satirické rýpání, kreativitu, alespoň lehké pokusy o sociálno, svěží zábavu, jednoduše takové ty trademarky, které člověka nejen se seriálovou tvorbou Prušinovského už diváky něco krapet pojí. Především Okresní přebor a MOST! zvládají i po letech u diváků rezonovat, s Dobré ráno, Brno! to ovšem nejspíš bude krapet těžší.
Neznamená to ovšem, že by Prušinovský tentokrát musel vyloženě zklamat. Jeho tvorbu sice už nějaký pátek spojují nějaké ty prvky, svěžesti ovšem prospívá fakt, že se Prušinovský vždy ke své další tvorbě snaží přistupovat krapet jinak. Dobré ráno, Brno! v tomto případě často připomíná seriál Zkáza Dejvického divadla. V tomto seriálu hráli herci z Dejvického divadla sami sebe, kdy se nebáli sami ze sebe utahovat a výsledek byl kopou zábavy, ve které šlo možná najít i menší nadsazený náhled do hereckého života. V Dobré ráno, Brno! sice nehrají skuteční moderátoři Dobré ráno, Zuzana Zlatohlávková i Ondřej Kokorský ovšem snadno typově připomenou skutečnou moderátorskou dvojici – Ondřeje Blaha a Soňu Beranovou. A právě zde přichází na řadu moment, kdy Prušinovský na pozadí Dobrého rána, Brna! rozjíždí různé bizarní situace s více či méně bizarními postavičkami.
Již první dva díly zvládnou nalákat, aby přitom diváka nezbavili pocitu, že na pořádnou divočinu ještě přijde. A v tomto ohledu možná může zbytek seriálu zaostat za očekáváními. Více či méně známí skuteční hosté si sice ze sebe zvládnou udělat srandu (Jiří Pavlica a Jiří Surůvka vládnou), Prušinovskému v nejlepších momentech pořád za psacím strojem ve spolupráci s Tomášem Holečkem nechybí schopnost jít za čáru a často až zkoušet divákou trpělivost, přeci jen ovšem Dobré ráno, Brno! boduje spíše na humorné barikádě, kdy ovšem tentokrát Prušinovský krapet zaostává v schopnosti pracovat s emocemi.
Seriály Prušinovského jsou vždy především komedií, zvládnou ovšem též pracovat i s postavami a nějakým charakterním vývojem. Zmínění Okresní přebor a MOST! jsou toho jasným důkazem, kdy se MOST! ve svém závěru stal až emocionálním gejzírem, který motiv o tom, že si přátelé pomalu začínají přiznávat svou vzájemnost náklonost, prodal fenomenálně. V Dobré ráno, Brno! podobné ambice neschází. Jádrem by tak být především vztah režiséra Mirka Kurše v podání Jana Kolaříka s jeho dcerou Johanou v podání Beáty Hrnčíříkové, zároveň práce s charakterem moderátorky Radky v podání Zuzany Zlatohlávkové. V obou těchto případech přitom seriál jistě něco boduje, v samotném finále přitom všem úplně nesedne úplně na hrnec. Největší otázky poté může vyvolávat zdánlivě otevřený konec, který je o poznání zvláštnější, kdy je dávno známo, že jsou seriály z Prušinovského tvorby uzavřenou záležitostí a sám Prušinovský není fanouškem natahovaných seriálů (UPDATE: Dle samotného Jana Kolaříka by na 2. sérii nakonec mělo přeci jen dojít).
Přesto zůstává Dobré ráno, Brno! v součtu zábavnou podívanou. Nechybí různé bizarní postavičky jako maskérky, dramaturg s básnickými ambicemi, ambiciózní rosnička, vzdělaný dobrovolný bezdomovec sloužící jako konzultant v mnoha odvětvích a další. Pár nápadů je poté velmi sympatických. Konfrontace mezi brněnskou a ostravskou televizí, která téměř paroduje konfrontace konkurenčních gangů, utahování si z nedostatku kreativní kontroly, definování umělecké činnosti, děsiví fanoušci a další momenty, se kterými se pracuje zajímavě a především zábavně. Humor sice často zkouší hranice a může snadno diváka rozdělit, o to více je z něj ovšem cítit riskantnost a vystrnadění z komfortní zóny. Žádný humor nepobaví každého, Dobré ráno, Brno! jde ovšem v tomto ohledu o poznání dále. Buďto pobaví, nepobaví či divákovi seriál úplně zhnusí. A pak jen sejde na tom, kdo je členem jakého týmu.
Prušinovský má přitom pořád cit na obsazení, kdy nejvýraznější je fantastický Jan Kolařík (po Prušinovského Chybách další ideálně padnoucí role) v roli krapet impulzivního režiséra i Zuzana Zlatohláková, která má v seriálu několik momentů, které dávají této méně známé herečce dostatečný prostor zazářit. Je jen pravda, že všechny postavy úplně zazářit nedokážou, postupně se z nich spíše stává takové nutné křoví. Seriál jde v tomto ohledu v rámci Prušinovského kariéry vnímat jako krapet zajímavý experiment, který zvládá na v průměru poklidné Dobré ráno vrhat zcela nový pohled v případě, že si člověk zvládne připustit, že Prušinovský z těchto bizarních příhod přeci jen někde čerpat musí. V jistých momentech navíc působí dojmem, že Prušinovský úmyslně pokouší hranice snesitelného, což tento seriál dělá ještě o ždibec zajímavější. V součtu se dá na seriál dívat minimálně jako na zajímavý experiment, který si i dost možná kvůli schválně uchopenému finále zvládne diváky poměrně snadno v závěru zhnusit. O to snadnější je poté v jistém ohledu snazší si k tomuto provokativnímu dílu vytvořit nějakou formu vztahu. Česká televize si možná již nějakou dobu se statusem veřejnoprávního média krapet vytírá zadek, rozhodně ji ovšem šlechtí dát zelenou projektu, který si z ní tak okatě zvládá utahovat. I když pochopitelně v míře, která je pořád často v komfortní zóně a na bázi od 1 do 10 pořád někde ve středu.
Dobré ráno, Brno! se možná nezapíše do paměti tolik výrazně jako jiné Prušinovského seriály, dají se v něm ovšem nalézt minimálně zajímavé, zábavné i schopné úryvky, které zvládají tento seriál představit v krapet sympatičtějším světle. Jde o promarněný potenciál, krapet nezřízenou záležitost a možná příliš iracionální seriál? Možná, možná, možná. „Ale je to prdel.“….