Již téměř 200 let každé Vánoce dochází ke snaze vánočních duchů o vykoupení lidských duší, Duch přítomných Vánoc (Will Ferrell) ovšem rychle pochopí, že jsou vůči novému terči Clintovi Briggsovi (Ryan Reynolds) nutné nové praktiky….
Vánoční koleda Charlese Dickense je pravděpodobně jedním z nejznámějších literárních příběhů všech dob, který se spolu s tímto statusem již dočkal spousty různých adaptací. Často poté k novým adaptacím dochází během blížících se vánočních svátků, kdy se snadno může zdát, že již Vánoční koledu nejde zpracovat nějakým svěžím způsobem. Jenže kreativitě se meze neklamou, i proto novinka režiséra Seana Anderse vlastně zvládne překvapit. Film, kterou Anders napsal spolu s Johnem Morrisem, který již s Andersem spolupracoval na dvojici filmů Táta je doma, se sice opírá o Dickensův zdrojový materiál, muzikálová komedie s Willem Ferrelem a Ryanem Reynoldsem ovšem ve finále funguje spíše jako sequel. A výsledkem je minimálně zajímavá podívaná.
Za motivy původní Vánoční koledy od Dickense by šlo označit to, jak minulost ovlivňuje budoucnost, sílu rodinných pout, odpuštění či sociální odtažitost a do velké míry se dá při sledování Spirited vlastně věřit tomu, že si tvůrci důležitost motivů původního díla uvědomili a některé z nich dokázali poměrně schopně zasadit i do Spirted. Trojice duchů, která kdysi navštívila Ebenezera Scroogea (či Ebenezera, Vydřigroše), je ve skutečnosti součástí tajné organizace, která každé Vánoce striktně usiluje o vykoupení duše jednoho smrtelníka, kterým byl kdysi právě Scrooge. Organizaci velí sám Jacob Marley (či Jakub Vodral) z původního příběhu, samotné Dickensovo dílo je v realitě Spirited známé jako ve skutečném světě a dochází i k jednomu zásadnímu odhalení, které zvládne na původní dílo vrhnout trochu jiné světlo a přitom jedno z Dickensových vrcholných děl nezneuctít.
Do velké míry se tu variuje kostra původního příběhu, která je jen proložena muzikálovými čísly a jistými body zápletky navíc. Výsledná muzikálová čísla nevypadají nejvelkolepěji a po vzoru celého filmu vlastně působí poměrně laciným dojmem, Ryan Reynolds jako nástupce Ebenezera Scrooge, Will Ferrell jako Duch přítomných vánoc a Octavia Spencer jako Clintova (nový Scrooge) asistentka Kimberly zvládnou v muzikálových číslech zazářit. Bohužel jde o ten případ, kdy si nejde muzikálové výstupy naplno užít a jde u nich je pociťovat, že zbytečné prodlužují délku filmu o několik minut.
Ryan Reynolds tu opět hraje především na komediální notu, jeho postava je ovšem tentokrát krapet komplexnější a Reynolds tak dostává možnost předvést se v krapet vážnějším světle, Will Ferrell je poté v roli Ducha přítomných vánoc též velmi zábavný a i zde má jeho postava nějaké ty vrstvy navíc. U Spirited se právě u těchto dvou postav projevuje, že je vlastně škoda, že se Spirited na jednu stranu snaží jet po vzoru Dickensovy Vánoční koledy na vážnou notu a na druhou stranu chce jet po komediální vlně a z Vánoční koledy jako takové si chvílemi utahovat, kdy toto přeskakování není dvakrát vyvážené.
Spirited je přesto většinu času velmi zábavnou podívanou, ze které trčí poměrná hravost. Spirited se též daří vystavět vánoční atmosféru, i když je poté snadné zoufat si nad tím, že celá muzikálová forma je v případě tohoto námětu krapet navíc, minimálně muzikálové scény jsou důležitou součástí samotného vývoje postav i příběhů a minimálně choreografie dokáže většinu času udělat solidní dojem. Sean Anders jako doposud režisér rutinních komedií dokáže sem tam přijít s nějakým zajímavým řemeslným nápadem a skutečně se minimálně musí ocenit, že i když se tu v podstatě pořád adaptuje Vánoční koleda, jde se na to pořád krapet jinak.
Ze Spirited nová vánoční klasika nebude, je to ovšem minimálně dostatečně zábavný výplach, který má své světlé momenty a na Vánoční koledu navazuje hravým a poměrně šikovným způsobem. Zamrzí nerozhodné přeskakování mezi vážnější a odlehčenější vodou, kdy Spirited rázem působí jako dílo dvou tvůrců, kteří se zoufale nebyli schopni rozhodnout, jaký nádech má vlastně Spirited mít. Nejen díky chemii Ryana Reynoldse a Willem Farrelem a poměrně zajímavou prací s jejich postavami vlastně Spirited minimálně za vidění stojí….