Příběh o tom, jak si jedna z nejpopulárnějších videoher na světě našla cestu k hráčům po celém světě….
Hra Tetris patří mezi nejznámější videohry všech dob, málokdo ovšem ví, že se za ní skrývá zajímavý příběh. Takový ten typ příběhu, který by si zasloužil převedení do filmové podoby. Autor hry Alexey Pajitnov i vydavatel hry Henk Rogers u filmového Tetris v režii Jona S. Bairda fungovali jako konzultanti, kdy sam Rogers prohlásil, že je filmový Tetris hollywoodským filmem, který se vydává krapet vlastním směrem, samotný Rogers ovšem oceňuje, že se výslednému filmu daří vykreslit temnotu Sovětského svazu a sám ho oceňuje jako povedený. A není se čemu dvakrát divit. Filmový Tetris je totiž zábavnou záležitostí, která funguje jako špionážní thriller i téměř jako takový ten typ filmu, který působí příliš absurdně na to, aby byl skutečně založen na skutečných událostech. Jenže je!
Příběh Tetris se odehrává na pozadí Studené války, kdy se výslednému filmu daří schopně pracovat s dobovou atmosférou, která působí až příjemně retro. Na zdánlivě absurdním příběhu o získání práv na jednu videohru se souběžně odehrává strhující souboj odlišných ideologických povah, kdy se samotné Tetris stává až pěšcem na šachovnici, která reflektuje Studenou válku. Výsledkem je skutečně spíše politický thriller opepřen menším testosteronem, výsledkem je zábavný film.
Taron Egerton v roli Henka Rogerse potvrzuje status jednoho z nejlepších herců své generace, začátek filmu poté může snadno evokovat takového Orla Eddieho, kde si Egerton též zahrál hlavní roli, teprve postupem času ovšem film začíná hrát s vážnějšími karty. V zásadě film sleduje konfrontaci paličatého člověka s paličatým systémem, ze zdánlivě absurdního námětu se rázem stává napínavá záležitost, která sice i bez znalosti skutečných událostí chvílemi působí krapet přitažená za vlasy, stačí ovšem sledovat, jak Baird zvládá do vyprávění zasadit i 8-bitové animace a je jasné, že někdo z tohoto potencionálního braku zvládl vymačkat maximum.
Na pozadí skutečných událostí, které se týkaly i Michaila Gorbačova se tak za dobu 2 hodin odvíjí zábavné vyprávění, kdy se například i soundtrack Lorne Balfeho snaží evokovat staré arkádové hry, nechybí pochopitelně ani dobová muzika, které přispívá dobové atmosféře (Holding Out For A Hero v ruštině). Ústup od reálných událostí, které adresoval samotný Rogers, poté přispívá tomu, že tento film skutečně nestojí pouze na vyjednávání o distribuci. I když Tetris v zásadě není adaptací videohry, v součtu je lepším zážitkem, než většina videoherních adaptací.
Největší komplikací je možná to, že Tetris chvílemi jede možná až na příliš vážnou notu a odvázanou formu nezvládá úplně zacementovat. Nemuselo by to přitom znamenat, že by se měl filmový Tetris vydat cestou například absurdnosti Weird: The Al Yankovic Story, právě snaha jet na vážnou notu, která evokuje mnoho vážných thrillerů z období studené války ovšem možná krapet zahazuje fakt, že se Tetris úplně nedrží historických análů a komplikovanou historii globálního úspěchu Tetris pojímá krapet po svém. V součtu ovšem do sebe v závěrečném filmu vše hezky zapadá, je to pořád především zábava, především zručně natočená a především milá ukázka toho, že takový film skutečně může fungovat s tím ideálním přístupem. Méně je někdy přeci jen více.
Tetris Jona S. Bairda mohl skončit jako naprostá fraška, výsledek je ovšem zábavná záležitost, která je v součtu možná až příliš thrillerem ze studené války, zábavnost ovšem v součtu převažuje. Výsledkem je nejspíš ten nejlepší film, který na základě tohoto námětu mohl vzniknout….