V nitru norské hory procitl prastarý troll a nesourodá parta hrdinů musí spojit síly a zastavit ho dřív, než stačí zpustošit všechno kolem….
Šikovný norský filmař Roar Uthaug si dveře do Hollywoodu otevřel rebootem videoherní adaptace Tomb Raider, svým dalším filmem se ovšem vrátil do Norska. Konkrétně se rozhodl vsadit na místní folklor a představit krapet jiný monster film. Uthaug poté námět na film, kde začne Norsko pustošit obávaný trol, držel v hlavě přes dvě dekády a ve výsledku natočil krapet jiný monster film, kde tentokrát hrozbou není Godzilla ani Kong, nýbrž jejich evropský bratránek. A pak je záleží na tom, zda sama o sobě tato evropská verze klasických monster filmů obstojí.
Samotný Uthaug jistě inspiraci známými monster filmy nezapře, kdy se mu velkolepost daří prodat i v produkčně omezených produkčních kulisách a s tím omezeným počtem velkolepých scén. U Trola je prakticky nemožné ignorovat okaté pomrkávání ke známým klasikám podobného zaměření a pravé ono pomrkávání dělá Trola krapet sympatičtější záležitostí. I proto, že se Uthaug nebojí pracovat s diváckým očekáváním, zároveň se snaží dodat podívanou, která obstojí v konfrontaci se všemi známými monster klasikami a přitom všem být krapet svěží. Minimálně ve snaze v náhlém setkání se zdánlivě neexistující bytostí působit realistickým způsobem.
Samotné stěžejní lidské postavy zvládnou působit propracovaným způsobem, kdy navíc dává smysl, že Uthaugovi nápad na tento film v hlavě trčel dvě dekády, kdy skutečně působí jako film, který se pokouší vzdávat poctu podobným filmům na sklonku 20. a 21. století. I proto především v druhé polovině zamrzí zdánlivý nedostatek kreativity, kdy je sice vidět, že Uthauga baví si s konceptem pracovat a to i přes fakt, že se tu nepeče ryzí hollywoodský blockbuster. Občas nechybí nějaké ty zajímavé nápady, herci nezvládají v rámci jednorozměrných postav zklamat a tvůrci si ze zdánlivě jednoduchým konceptem zvládnou v rámci jednotlivých scén zdárně vyhrát. Stačí to ovšem samo o sobě?
Trol sám o sobě jistě zvládne splnit očekávání a dodat norský blockbuster, který vedle hollywoodské konkurence nezvládne dvakrát zakopávat a to i přes fakt, že je na něm vidět, že se na něm neutratil dvěstěmilionový rozpočet. Je přitom zjevné, že tvůrci neberou Trola dvakrát vážně, nikdy se ovšem zavedenému žánru monster filmů nevysmívají. I když poté inspirace norským folklorem svádí k nějaké té kreativitě, výsledek dvakrát nepřekvapí a obstojí jen jako neurážející podívaná, kdy je ovšem těžké si na ní po týdnu vzpomínat.
Uthaug je sice nadále řemeslný šikula, při sledování Trola by bylo ovšem snadné označit ho jen za slušného rutinéra, který umí pracovat s titulním monstrem i jednotlivými atrakcemi, k chvalozpěvům ovšem chybí mnoho. Pobaví fakt, že se tu odkazuje ke zmíněnému severskému folklóru, samotný Trol vypadá obstojně a snadno se dá věřit tomu, že by Uthaug svým uchopením naznačené sequely utáhnout mohl. Na druhou stranu ovšem dvakrát chybí motivace doufat v nejbližší realizaci, protože se tu v součtu servíruje jen obstojný zábavný biják.
Trol by zároveň chtěl být unikátním blockbusterem ze severských kulis, do velké míry se ovšem snaží kopírovat hollywoodské propriety a výsledek je na pováženou. Roar Uthaug rozhodně naservíroval dostatečně zábavný blockbuster, který na to jde sice chvílemi krapet jinak, dost času ovšem příliš sází na hollywoodský recept a příliš nejde svou cestou. I díky tomu tak ve výsledku zbude pouze úctyhodná blockbusterová porce, která své konzumenti neurazí, zároveň ovšem nevyvolá motivaci k tomu upřednostnit jí před více úctyhodnými předchůdci….
