Debbie (Reese Witherspoon) řeší každodenní starosti matky v Los Angeles a Peter (Ashton Kutcher) si naplno užívá New York. Když si ale tihle nejlepší kamarádi prohodí na týden role, všechno je rázem jinak….
V oblasti kinematografie je romantických komedií jako rybiček v oceánu, to dle očekávání vede k faktu, že dochází k využívání stokrát ohraných konceptů, díky tomu je ve výsledku dnes obdivuhodné přijít s romantickou komedií, kterou by šlo označit za výjimečnou. Scenáristka Aline Brosh McKenna se ve své biografii může pochlubit scénářem k po letech stále funkční komedii Ďábel nosí Pradu, U tebe nebo u mě? se poté též zároveň jedná o její režijní debut. Přechod scénáristů k režii je vždy zajímavé sledovat, kdy se občas ukáže, že člověk se zkušenostmi především za psacím strojem má i jiné tvůrčí nadání. U tebe nebo u mě? ovšem v součtu spíš do této kolonky spadat nebude.
U tebe nebo u mě? po celou dobu zůstává v komfortní zóně, kdy se dá vývoj zápletky po celou dobu velmi snadno očekávat, nejspíš každý dokáže odhadnout, že dojde k návratu jistých citů, výměna donutí obě hlavní postavy si něco uvědomit. Opět tak může nastat pocit, že jde o komedii, kterou sepsala nějaká funkčnější umělá inteligence, která splňuje své zadání, fanynky Ashtona Kutchera nejspíš uspokojí, zároveň nejde o film, který by byl k nesnesení. Je jen v součtu víceméně nezajímavý.
Za úspěch se dá brát klíčový casting, kdy mezi Kutcherem i Witherspoon funguje chemie, jen je v průběhu těžké věřit pevnění pout. Obě postavy spolu stráví minimum času, paradoxně v nich city vybuduje vzdálenost, právě tomuto klíčení je ovšem v těžké v průběhu uvěřit. Budování vzájemného vztahu je až nevěrohodné, stejně tak působí podivně komplikovaný vztah dvou hlavních postav, který spolu 20 let udržují. Člověk nemusí být zrovna Jan Vojtko, aby mu postavy připadali jako z jiného světa, o to těžší je následně s nimi v nějaké formě nějak soucítit a fandit jim. Vztah diváka k filmu tak může být víceméně trpký, při vzpomínání na Ďábel nosí Pradu absence kreativity prakticky zamrzí, svou roli v tom ovšem jistě sehrál i režisér David Frankel. McKenna servíruje rutinní a ničím neatraktivní režii, o to více se umocňuje pocit, že jde o projekt z pásové výroby, který má jen v období Valentýna uspokojit svou danou a prakticky nenáročnou cílovku. Mise je splněna, jde se dál, z tohoto principu mezitím jen zamrzí.
Už nyní dochází ke srovnávání se Samotáři v Seattlu, kteří i po 30 letech svůj účel splní o poznání lépe. I proto, že v něm Tom Hanks a Meg Ryan předvádí něco, co by se dalo nazvat zajímavým herectvím. Držitelka Oscara Reese Witherspoon opět chvílemi dostává příležitost předvést své komediální nadání, Ashton Kutcher bohužel i tentokrát působí víceméně prkenně, svůj nejvýraznější výkon z Osudového doteku v tomto případě nevidí ani z rychlíku. Už úvodní scéna a náčrt koncepce může působit jako odstrašující případ toho, jak nebudovat romantickou komedii s podobným konceptem. Postavy zůstávají pouze snesitelné, ale jsou pořád neskutečně ploché. Když už to nefunguje po romantické stránce, člověk by čekal alespoň nějaký ten slušný humor. Ani ten ovšem servírován není, ve finále je snadné uvažovat nad tím, zda i tohle není na standardy cílovky jednoduše málo.
Další originální film z dílny Netflixu, na který se rychle zapomene, v tomto případě naprostým právem. U tebe nebo u mě? vlastně ničím nějak extra neuráží, už od počátku ovšem selhává v tom, aby sama o sobě fungovala. Další zbytečný projekt, který se snad až odmítá snažit….
