Sestry Samantha (Melissa Barrera) a Tara (Jenna Ortega) Carpenterovi a dvojčata Chad (Mason Gooding) a Mindy (Jasmin Savoy Brown) Meeksovi přežily řádění tajemného vraha ukrytého pod maskou ducha v městečku Woodsboro. Ve snaze zapomenout na tyto tragické události se všichni čtyři přestěhují do New Yorku, aby tam začali nový život. Netrvá to ale dlouho a objeví se nový a ještě brutálnější vrah v masce Ghostface a jejich životy jsou opět v ohrožení…..
Původní Vřískot v roce 1996 znovu nakopl a zároveň nevyhnutelně změnil hororový podžánr slasher. Scénář Kevina Williamsona si pohrával s klišé, sebeuvědomělostí skládal svým slasherovým předchůdcům poctu, stvořil novou hororovou ikonu s názvem Ghostface, kdy se režisér Wes Craven následně vrátil i k režii druhého, třetího a čtvrtého filmu, kdy čtvrtý film zůstal jeho posledním režijním projektem před odchodem na věčnost. Série Vřískot se ovšem před rokem přeci jen vrátila, kdy Cravena na režijní židli pozici vystřídalo duo Radio Silence (Matt Bettinelli-Olpin a Tyler Gillett), kteří se osvědčili jako ideální nástupci Cravena. Právě po roce dochází k realizaci Vřískotu 6 (i Vřískot 2 vznikl rok po premiéře prvního filmu), kdy jen stačilo doufat, že režijní duo opět předvede, že koncept nemusí být zdánlivě vyčerpaný a po utahování si z requelů v minulém filmu dojde opět na tak trochu svěží přístup. To mohlo předznamenat i změna prostředí v podobě New Yorku, sliby o prozatím nejbrutálnějším zabijákovi s maskou Ghostface i fakta, že se nejspíš bude nějak pracovat s odhaleními a následky z minulého filmu. Skutečně ovšem Radio Silence zvládlo důstojně navázat na svůj předchozí projekt?
Je nejspíš nevyhnutelné, že se série Vřískot musí časem stát krapet repetitivní, skloubení mezi utahováním si a skládáním pocty slasherům bude častěji a častěji na hraně, a delší živností se nejspíš série definitivně krapet vyčerpá. A všechno to vlastně o Vřískotu 6 platí tak napůl. Ovšem hned na začátku režijní duo a scénář dua James Vanderbilt a Guy Busick (scenáristé již pátého filmu) ukážou, že si nadále umí hrát s divákem. Série Vřískot je již nyní spojená s nevyhnutelným odkazováním k sama sobě, hned na počátku poté dochází ke zdánlivě svěžímu pojetí, které odkazuje na jeden drobný vtípek z Vřískot 4, zároveň předvádí, že může zdánlivě dojít ke zcela odlišnému hraní s perspektivami. Největší problém úvodu filmu spočívá v tom, že možná nasadí laťku až příliš vysoko. Stejně jako úvod Vřískotu 2 svého času nastavil očekávání až přehnaně vysoko, to samé v podstatě platí o úvodu Vřískotu 6. Jak totiž úvod zdánlivě servíruje v rámci série výrazný kotrmelec, hned krátce po něm dochází k dalšímu kotrmelci pozadu. Menší zátah za ruční brzdu ovšem neznamená, že by tvůrci rázem měli nedostatek nápadů. A v průběhu se ukazuje, že se v rámci série přeci jen s jistými prvky pracuje svěžím způsobem. Pak jen záleží na úvaze nad tím, zda série Vřískot šponováním překvápek a nečekaných scenáristických kliček sobě samotné do budoucna nestahuje smyčku kolem krku.
Nový anonymní držitel masky Ghostface nicméně slibuje své sliby o prozatím nejbrutálnějším zabijákovi, který se pod maskou skrývá, kdy působí dojmem, že se více vyžívá ve fatalitách a svým obětem chce ublížit tím nejbrutálnějším způsobem. Změna prostředí v podobě New York City je svěží, s odkazem původních filmů si Vřískot 6 pohrává poměrně hravým způsobem, kdy je jen opět škoda v tom, že se možná série již skutečně začíná točit v kruhu. A nemusí to znamenat, že by nadále slušně nastavená laťka mohla fungovat i posedmé. Vřískot i pošesté stojí na metahumoru, reflexemi nad pravidla slasherového podžánru, opět se snaží kloubit horor s komediálními prvky, i přes fakt, že by bylo snadné po stránce atmosféry označit Vřískot 6 za dost možná prozatím nejtemnější díl. Zmíněnou snahou o scenáristické kličky je jen možná problém v tom, že série stává více a více překombinovanou i na své standardy, jako výmluva už nestačí, že se pod maskou skrývá šílenec, kdy jsou jeho motivace dost možná za vlasy a vlasy přitaženější, stejně tak je více a více diskutabilní snaha o napojení na širší mytologii. Právě stání na odkazu je dost možná neodlučitelnou součástí i další budoucnosti série Vřískot, Vřískot 6 ovšem dost možná nedostatečně usiluje o krok kupředu. Další díly Vřískotu pochopitelně nemohou být tolik revoluční a zásadní jako původní film, právě vazby na praotce jsou ovšem nejspíš nesmazatelnou Achillovou patou. A i když může Radio Silence předvádět, že práci s atmosférou i vzdávání pocty oblíbenému podžánru zvládají, někam posunout koncept série samotné bude dost možná i nad jejich síly. 
Paramount Pictures
Zábavný ovšem Vřískot 6 zůstává právě v momentech metahumoru, kdy rozebírá pravidla franšíz jako takových a že při snaze o prodloužení života nějaké značky dvakrát nemusí sejít na tom, kdo i do budoucna bude její součástí. Vřískot 6 se tak nevyhnutelně vrací k odkazu svých předchůdců, vrací se k nim ovšem smyslným způsobem, který lze s klidným srdcem vnímat i jako takovou oslavu 26-leté historie série. Výsledek pořád působí sofistikovaně, kdy sice Bettinelli-Olpin a Gillett nevytřou zrak tak výrazně jako před rokem, ze zdánlivě rychle spláceného pokračování ovšem zvládá pořád vylézt uvědomělá reflexe nad franšízou, fungující pokračování requelu (kterým byl Vřískot 5) i drobná snaha vymanit se ze stínu a stát na vlastních nohách. To se Vřískotu 6 pořád daří tak trochu napůl, jisté základy tam ovšem jsou. Jestli pátý Vřískot do velké míry stál na základech původního filmu, Vřískot 6 okatě stojí na základech druhého filmu. Logické chování postav je sice i nadále někdy na pováženou, z faktu, že je nové hrací hřiště velkoměsto se vytěží jen pár zajímavých nápadů, právě v pár případech jde ovšem o hravé momenty, kdy Bettinelli-Olpin i Gillett zvládají pracovat s atmosférou velkoměsta a tím, že se hrozba může skrývat prakticky kdykoliv. Pasáž v metru je jedním fantastickým důkazem za všechny.
Vřískot 6 pořád působí dojmem kreativnějšího pokračování, než je tomu v případě většiny hororových sequelů, zároveň u něj po vzoru Vřískotu 5 funguje nostalgie. Neve Campbell se sice poprvé nevrací jako Sidney Prescott, Courteney Cox jako Gale Weathers hraje spíše druhé housle a po zdánlivé charakterní obměně z posledního filmu se více vrací do klasických kolejí, přetrvávající čtveřice z předchozího filmu je ovšem zpět a je fajn. Mason Gooding je jako Chad Meeks-Martin možná krapet navíc (do velké míry plní pozici nového Deweyho), Jasmin Savoy Brown se jako Mindy Meeks-Martin pořád snaží být takovou méně zábavnou variací svého strýce Randyho a Sam Carpenter v podání Melissy Barrery pořád těží spíše z komplikované rodinné historie, než z kdovíjak zajímavého charakteru sama o sobě, Jenna Ortega ovšem po Vřískotu 5 a seriálu Wednesday dokazuje status mladého hereckého talentu, kdy je snadné si přát, aby se novou Sidney stala právě spíše ona. Melissa Barrera je pořád fajn, práce s temným dědictvím jejím postavy se ovšem zdánlivě krapet točí v kruhu a je na pováženou, zda má právě tohle trauma nějaký nosný potenciál i do budoucna série. Velmi mile ovšem překvapí Hayden Panettiere, která se vrací jako Kirby ze čtvrtého Vřískotu, a působí dojmem, že si svůj návrat k herectví po delší pauze užívá. Staré známé tváře dost možná jen krapet zastiňují tváře nové, naopak ovšem platí, že i tentokrát dokáže šestý Vřískot na pár místech překvapit a k ohranému konceptu přicházet se svěžím přístupem. A ve výsledku pořád funguje jako ta lepší záležitost z již téměř 30 let staré franšízy.
Vřískot 6 nejspíš dopadl, jak nejlépe mohl. Zdánlivě rychlokvaškový sequel zvládá přijít s několika svěžími prvky v rámci dosavadní série, chytře pracuje s odkazem svých předchůdců, ukazuje, že Radio Silence jsou nadále bravurní nástupci Wese Cravena (opět zvládají vyvolat pocit, že zhruba takto by šestý Vřískot natočil žijící Craven a přesto si ponechávají i svůj osobní přístup). Vřískot 6 ovšem dost možná ukazuje, že je i přes pár svěžích nápadů a chytrých inovací koncept krapet vyčerpaný. Svůj účel Vřískot 6 plní, dost možná ovšem předznamenává, že se má ve slušně nastavené formě přestat. Minimálně vyvolává pochyby nad tím, zda lze koncept posunout ještě o kus dál. Nebylo by to ovšem poprvé, kdy zvládla série Vřískot mile překvapit….