Fiktivní biopic pojednává o Alovi Yankovicovi, výstředním hudebníkovi, kdy je jeho biopic dle očekávání stejně nevyzpytatelný jako samotný Yankovic….
Daniel Radcliffe bude navždy spojován především s Harrym Potterem, samotný Radcliffe se ovšem již delší dobu snaží z odkazu chlapce s jizvou na čele ve tvaru blesku vymanit. Dává přednost menším a náročnějším rolím, kdy se mu v uplynulých letech povedlo předvést, že herecky zraje. Nikdo se již na něj ovšem nejspíš dívat stejně po snímku Weird: The Al Yankovic Story. „Weird Al“ Yankovic je specifickou osobností, kdy si právě on sám spolu s režisérem Erikem Appelem napsal scénář ke svému biopicu. A výsledkem je dle očekávání přehnaný příběh jednoho nadaného a výstředního chlapíka, který rozhodně není klasickým hudebním biopicem. Z klasických hudebních biopiců si totiž výsledný film spíše utahuje a sází na na vyprávění, které je stejně šílené jako je nejspíš samotný Al Yankovic.
Weird: The Al Yankovic Story je do velké míry jedna velká celovečerní praštěnost, která Danielu Radcliffeovi dává prostor pro předvedení jeho komediálního nadání. Daniel Radcliffe působí dojmem, že si Ala Yankovice pořádně nastudoval a skrze jeho podání šetrně zachází s komediálním načasováním. Příběh hudebníka, který se proslavil především vytvářením nových textů pro již dávno existující písně, působí v tomto fiktivním podání jako jedna velká za vlasy přitažená fantasmagorie, která celou dobu zavání předem jasnou podivností. Film tak zvládne reflektovat svůj samotný titul, zároveň jde v závalu hudebních biopiců z posledních let jednoduše o příjemný svěží vítr.
Weird: The Al Yankovic Story tak na jednu sice pracuje s klasickými klišé jako je komplikovaný vztah s rodiči či odvrácená strana showbyznysu, přidává k nim ovšem krapet esence Ala Yankovice. Dojde k výskytu mnoha známých osobností (které zde v mnoha případech hrají známé osobnosti), kdy je prominentní především Madonna v podání Evan Rachel Wood, která si roli femme fatale a pokušitelku Yankovice očividně velmi užívá a především je v roli neskutečně zábavná. Právě Madonna v podání Wood dovede zápletku k velmi nečekanému směru, kdy se projeví autorská svoboda a v závěru tak Weird: The Al Yankovic Story skutečně zvládne působit jako film, který Al Yankovic vždy chtěl natočit. Dost možná jen zamrzí, že právě Yankovic ve finále přezpívává písně Radcliffeova Yankovice, samotný Radcliffe by totiž nejspíš zpěv bez problému utáhl.
Po vzoru samotného Yankovice někdy sázka na humor krapet narazí do zdí, jindy ovšem naopak zvládne několik momentů dohnat svou zábavností až k slzám. Samotný film v režii celovečerního debutanta Erica Appela v podstatě nesází na vizuální opulenci a v rámci audiovizuálního pojetí se celý film drží při zemi. Je ovšem očividné, že si tvůrci jdou jasně za svým a servírují tak biopic, který svým sevřením primárně vypovídá o samotném Yankovicovi. Samotný Weird Al tak dokáže svůj charakter přesně vykreslit a to i přes fakt, že o životních zkušenostech Yankovice vypovídá pouze tak napůl.
Na jednu stranu tak vznikl přesně ten film, který fanouškovskou základnu Yankovice může uspokojit. Na druhou stranu možná zamrzí, že se na Yankovice nezaměřil někdo s odstupem, který by se mohl pokusit Yankovice více psychologicky rozebrat jako osobnost. I když je Weird: The Al Yankovic Story primárně fantasmagorií, nějaký ten reálný základ v příběhu je a bylo by tak snadné film pojmout krapet vážněji. Na třetí stranu se ovšem musí ocenit fakt, že si Yankovic za psacím stolem nutně nepodkuřoval sám sobě a chvílemi je tak snadné Radcliffeova Yankovice vnímat sociopata, kdy samotný film ve finále funguje na bázi divoké Yankovicovi fantazie. Výsledek tak v součtu funguje na bázi tripu, ovšem velmi zábavného a skutečně nevyzpytatelného tripu.
Weird: The Al Yankovic Story je skutečně nevyzpytatelný jako Al Yankovic a tím je neskutečně přitažlivý. Tahle fiktivní a za vlasy přitažená pouť Yankovice sází nejen na bravurní podání Daniela Radcliffea, ale především střelenou podívanou, která si z hudebních biopiců spíše utahuje. Bylo by zajímavé vidět na Yankovice odtažitější pohled či alespoň snahu o nějaký psychologický rozbor, Yankovic si ovšem nejspíš očividně napsal film dle svých představ a výsledkem je podivnost v tom nejlepším smyslu…..
