Rodney Williams (Bill Nighy) je upjatý anglický gentleman, který v roce 1952 zastává stereotypní úřednickou práci v poválečné londýnské okresní radě. Svým mlčenlivým chováním dává pan Williams svým zaměstnancům najevo, že udržení stávajícího stavu spisů je důležitější než pokrok. Jednoho dne se pan Williams dozví od svého lékaře hrozivou diagnózu a brzy se začnou uvolňovat pevně sevřené otěže jeho velmi jednoduchého života. Zjišťujeme, že je vdovec, odcizený svému jedinému synovi Michaelovi (Barney Fishwick), s několika málo přáteli a omezenými zájmy. Williams si uvědomuje, že nestojí tváří v tvář smrti, ale že ji prožívá. A tak, neohrabaným způsobem člověka, který se v těchto věcech nevyzná, začne odkládat práci kvůli novým zážitkům….
Za nejznámější filmy japonského filmaře Akiry Kurosawy jsou všeobecně považované například Rašomón, Sedm samurajů, Yoyimbo nebo Ran, japonská filmařská legenda má ovšem na kontě i jiné filmy. Jako například drama Žít z roku 1952, které i po 70 letech stojí za zhlédnutí nejen díky silnému výkonu Takašiho Šimury a které vycházelo z ruské novely Smrt Ivana Iljiče z roku 1886. Právě po 70 letech vzniká i britský remake, za scénářem britské předělávky poté stojí Japonec Kazuo Ishiguro. V režii jihoafrického režiséra Olivera Hermanuse si poté Žít došlo nejen pro nominaci za nejlepší adaptovaný scénář, ale i první herecká nominace pro hereckého veterána Billyho Nighyho. Herecký bouřlivák možná nepatří mezi největší favority, svým výkonem v Žít ovšem doplňuje silný pětilístek a předvádí jeden z nejvýraznějších výkonů loňského roku.
Britské Žít do velké míry zůstává věrné japonskému originálu, v režii Olivera Hermanuse se poté realizuje funkční dobové drama, které navíc střídá barvy dle aktuálních pocitů ústředního Williamse. Kazuo Ishiguro je původním povoláním spisovatel (mimo jiné i držitel Nobelovy ceny za literaturu), který se sice narodil v Japonsku, většinu svého života ovšem strávil ve Velké Británii. Právě zde se nachází ukázka toho, jak Ishiguro cpí Kurosawův originální film, zároveň ovšem předělávce schopně dodává britský kabát a eleganci. Stejně jako v případě původního filmu jde o uvědomění si toho, že i omezený čas jde nějakým způsobem vytěžit, zasloužit se o to, aby člověk ani ve svých posledních týdnech života nežil nadarmo.
Kurosawův film je o 40 minut delší, britské předělávce by možná k jejím 102 minutám neuškodilo krapet času navíc, kdy si sice Kurosawa – jak bylo u něj zvykem – dával na čas, výsledek ovšem dodal to správné ovoce. Britská variace si tolik nedává na čas a krapet jí to škodí. Jak ovšem zvládl v původním filmu zanechat neskutečný dojem Takaši Šimura, zde svůj herecký koncert předvádí Bill Nighy. Nikdy nebyl hvězdou v pravém slova smyslu, vždy ovšem dokázal zanechat silný dojem a tahat nahoru i slabší filmy se svou účastí. Jeho výkon v Žít je nejsympatičtější v tom, jak je víceméně neokázalý, přesto v jednotlivých projevech emocí působivý. Zvládá ztvárnit někoho, kdo s blížící se smrtí začíná konečně žít v pravém slova smyslu, jedná se v zásadě o komorní příběh, kde se ovšem ve skutečnosti hraje důležitý zápas.
Dobová výprava působí autentickým dojmem, Hermanus působí jako někdo, kdo se regulérně mazlí s obrazovou kompozicí, výsledná práce Jamieho Ramsaye (Hermanusova dvorního kameramana) působí vymazleným dojmem, zmíněná práce s tím, jak barvy filmu prodávají pocity hlavní postavy, v součtu též pomáhá se do příběhu Williamse více vcítit. Jen je v závěru těžké nezbavit se pocitu, že zmíněný delší prostor by britské variaci pomohl, prospělo by to též v rámci většího vcítění do katarze filmu. Film přesto zanechává pozitivní dojem.
Britské Žít je ukázkou toho, jak dělat remake. Zanechávání zdrojové myšlenky, drobná obměna a osobní přístup, zároveň film, který originálnímu filmu Akiry Kurosawy nedělá ostudu. Bill Nighy předvádí dost možná svůj životní výkon, Hermanus splňuje pověst filmaře s vizuálním citem a servíruje funkční sondu, která v součtu zvládá předat myšlenky o tom, co to vlastně znamená žít….
