Bobby Dagen (Sean Patrick Flanery) napsal román pojednávající o jeho přežití hry Skládačkového vraha (Tobin Bell). Z Bobbyho se stala legenda, která se ovšem musí popasovat s nepříjemným tajemstvím. Skládačkův nástupce Hoffman (Costas Mandylor) je totiž stále naživu a při síle…
Saw 7 to od začátku nemělo jednoduché: Na samotném počátku měl sedmý díl režírovat David Hackl, režisér Saw 5 a po sedmičce měl hned dorazit díl osmý. Plány na osmý díl ovšem byli zrušené v momentě, kdy Saw 6 velmi zaostalo za očekáváními a v kinech vydělalo pouze 68 milionů dolarů, nejméně z celé série. V závěru byli tedy scénáře k Saw 7 a Saw 8 spojené do jednoho, přičemž tvůrci slibovali, že Saw 7 zodpoví veškeré otázky, které si fandové pokládali od prvního dílu. Na začátku roku 2010 ovšem došlo k zásadní změně. Studio se zbavilo Davida Hackla jako režiséra a vynutilo si návrat Kevina Greuterta, režiséra šestého dílu a střihače prvních pěti dílů. Greuterta to tehdy mrzelo, protože měl natáčet Paranormal Activity 2, kvůli smlouvě ovšem musel natočit Saw 7. Na závěr poté Greutert 2 týdny před začátkem natáčení upravil značnou část scénáře od dvojice Patrick Melton/Marcus Dunstan. A byl to velký problém, protože se najednou muselo měnit herci, lokace a různé další produkční záležitosti.
Posledním rozhodnutím poté bylo, že Saw 7 bude kompletně natočené na digitální 3D kameru. Kameramana předchozích šesti filmů Davida Armostronga nahradil Brian Gedge (šlo o jeho první a poslední celovečerní film v kariéře, kde sloužil jako hlavní kameraman) a zprávy o (tehdejším) záběru série Saw nepůsobili dvakrát optimistickým dojmem.
Saw 7 mělo být velké finále, proto je na tom filmu velmi zajímavé to, že vůbec nepůsobí jako film, který má něco zakončit. Působí to jednoduše jako další díl Saw s další sérií nebezpečných pastí a zároveň zápletkou, která navazuje na konec šestého dílu. Mark Hoffman se definitivně stává sociopatem, který si jde pro svou pomstu. A ve finále Saw 7 zcela určitě patří mezi nejslabší díly série.
Už z pohledu samotného vizuálu je něco špatně. V roce 2010 sice mohli 3D efekty působit sebevíc cool, z dnešního pohledu (a navíc ve 2D) je ovšem obrazová stránka jednoduše ošklivá s hnusným filtrem. Když se přitom člověk podívá na trailer a vidí záběry bez dodatečně přidaného 3D, nepůsobí to tolik špatně. Jenomže finální obraz vypadá vyloženě ošklivě a to tím způsobem, že při sledování si člověk rád vzpomene na Armstronga.
Saw 7 má ovšem velmi fajn tempo, kdy se v podstatě pořád něco děje, jde se rychle na věc a ať už se řeší linka s finální sérii pastí Skládačkového vraha nebo linka s Hoffmanovou pomstou, skutečně se zde něco děje. Sem tam se objeví nějaká známá tvář, sem tam pomrknutí na předchozí díly a ve finále alespoň ten závěr slouží jako symbolická tečka za tehdejším koncem série.
Hlavní postavu Bobbyho Dagena ztvárnil Sean Patrick Flanery, který je sympatický a samotná zápletka o člověku, který lhala o přítomnosti na pasti Skládačkového vraha, aby si pro něj spravedlnost došla zní zajímavě. Sem tam sice opět dojde k lehkému narušení původní filozofie Johna Kramera, pasti jsou v jistých momentech směšnější a směšnější a celé to pořád smrdí nastavenou kaší, pořád je to ovšem po celou dobu snesitelné.
Saw 7 sice místo zodpovězení na všechny otázky naopak otevírá otázky nové, přesto na něco ovšem skutečně odpovídá. A i přesto, že při tomto vysvětlování musí divák tak trochu přimhouřit oči, v jistých podmínkách to do sebe přeci jen slušně zapadá. Dost možná by to celé dávalo o poznání větší smysl, kdyby už tehdy kromě sedmého filmu vznik i film osmý a dva scénáře nebyli vmáčknuté do jednoho. Otázka ovšem je jak o moc.
Greutert se sice vrátil tak trochu proti své vůli, přesto na to vyloženě nekašlal a dodal relativně slušné uchopení, které mu série Saw v rámci možností nabízí. Charlie Clouser opět dodal stylový soundtrack a novou variaci ikonické „ Hello Zepp „, skutečně se přijde se zajímavými nevyužitými nápady (setkávání přeživších), dorazí další nečekaný twist a pak to skončí. Saw tehdy v roce 2010 skončilo neurážejícím způsobem, přesto se nešlo zbavit ponětí, že je sedm filmů jednoduše moc. A to ještě nikdo nevěděl, že za pár let Saw skutečně čeká návrat.
Sérii Saw jde určitě v jisté míře obdivovat. Každý rok vznikal mezi lety 2004-2010 jeden film, přitom si filmy udrželi relativně slušnou řemeslnou stránku a k vyložené hororové pohromě nemá blízko nejspíš ani jeden film. Přesto se určitě mělo končit o poznání dříve. Po Saw 3? Dost možná spíše už na samotném počátku. James Wan a Leigh Whannell tehdy dodali zásadní thriller, který se díky úspěchu dočkal pochopitelných pokračování, kvantita se ovšem přeci jen začala míchat s kvalitou. Přesto má k těm legendárním příšerným hororovým pokračováním každý díl Sawu daleko a i díky tomu se na sérii Saw dá vzpomínat snesitelně. A navíc je maraton celé série se zásobami piva velmi zajímavou kolektivní záležitostí……
Trailer:
Verdikt: 3 z 5
Photo © Lionsgate