Policista Daniel Rigg (Lyriq Bent) se ocitá ve vražedné pasti Skládačkového vraha (Tobin Bell) a má jen devadesát minut na to, aby své kolegy zachránil před děsivým koncem….
Darren Lynn Bousman sice původně pokládal Saw 3 za svou tečku u série, nakonec se ovšem přesto vrátil i k režii čtvrtého dílu série Saw. Noví scenáristé Patrick Melton a Marcus Dunstan původně měli plán, že by Saw 4 sloužit jako prequel celé série a odehrávat se ještě před událostmi prvního dílu. Producenti série Oren Koules a Mark Burg sice myšlenka na prequel nevoněla, přesto se tato dvojice ujala nejen čtvrtého dílu, ale i scénáře k dalším třem dílům. Saw 4 tak odstartovalo novou kapitolu série, která se tentokrát musela spokojit se scenáristou původních třech dílů Leighem Whannelem pouze na pozici exkluzivního producenta a do jisté míry navedla sérii do vln, kdy už bylo všeho akorát dost.
Saw 4 sice ve finále prequelem série není, přesto v něm ovšem jsou představeny scény, které poodhalují více z minulosti Skládačkového vraha Johna Kramera. Ukáže se, že kromě rakoviny a nenávisti vůči lidem, kteří si neváží života má John ještě tak trochu jiný důvod, který odstartoval jeho řádění a i když se dá polemizovat nad tím, zda už jeho motivace nemá až příliš důvodů, tyto scény z minulosti fungují. Ještě více prokreslují Kramerův charakter, mozaika jeho minulosti najednou dává ještě větší smysl a především se skutečně ukáže, že právě nepříjemná událost v Kramerově životě ho přivedla k zásadní změně v Skládačkového vraha, kterého divák zná z předchozích tří dílů. Do Kramerova života je navíc smysluplným životem zapojena jeho vyvolená Jill v podání Betsy Russell a celkově zamrzí, že těchto scén ve filmu není víc, film skutečně není prequelem a Tobin Bell nemá jako tak trochu jiný John Kramer ve filmu více prostoru. Pár těch scén totiž naznačí, že prequel mohl obstát sám o sobě.
Hlavní zápletka se nicméně odehrává už v době, kdy jsou hry Skládačkového vraha prakticky na denním pořádku. Už samotný úvod naváže na závěr Saw 3 a naznačí, že i přes jisté zakončení na konci první trilogie se bude pokračovat. A potvrdí se to i pár minut po úvodu, kdy se naznačí, že kromě Amandy Youngové měl Kramer dost pravděpodobně ještě jednoho učedníka. O poznání fyzicky zdatnějšího. Saw 4 tak už v samotném úvodu naznačí, že hry Skládačkového vraha mohou i přes závěr předchozího dílu nadále v pořádku probíhat. Jenže právě v rámci Saw 4 je už status nastavované kaše cítit ještě o poznání silněji než v rámci druhého či třetího dílu. V rámci Saw IV se už tak trochu vaří z vody ještě o poznání více, přesto to alespoň zachraňuje Bousmanův vizuální styl, rychlé tempo a především fakt, že se se podaří přijít s minimálně zajímavou zápletkou. Jen se s ní možná nepracuje zase tak vítězně.
Hlavním hrdinou Saw IV je Daniel Rigg, který tak po předchozích dvou dílech zažil povýšení z vedlejší postavy. Právě Rigg se stává dalším terčem Skládačkového vraha. Proč vlastně? Jeho obsese s ochraňováním všech kolem! Saw 4 tak dokazuje, že dostat se na seznam Johna Kramera je prakticky velmi snadné a to i přes to, že kdyby Rigg změnil svůj přístup k životu a začal na všechny kolem sebe kašlat, na Skládačkově seznamu by pravděpodobně skončil stejně. Pravděpodobnější je tak možnost, že si Skládačkový vrah hledá výmluvy proto, aby zastavil policistu s výraznou pověstí, aby po Skládačkovém vrahovi šel. I když jde samozřejmě o pouhou teorii. Pravdou nicméně zůstává, že hlavním cílem Riggových testů je snaha ukázat mu, že prostě nemůže zachránit všechny. A v rámci děje Saw 4 dokonce přichází moment, kdy si to Rigg do jisté míry uvědomuje. Právě tato snaha o character development ovšem tak trochu selhává v závěru, přesto ovšem Lyriq Bent předvádí jako hlavní hrdina solidní práci a tak trochu nevýrazná postava dostává větší prostor. Jen je možná škoda, že ho v budoucnu nedostane ještě o poznání více.
Pochopitelně přichází další řada snah. Snaha o brutálnější pasti, rafinovanější a překvapující zvraty a přitom všem též snaha přijít s něčím tak trochu novým. Přesto už Saw 4 do jisté míry smrdí repetitivním způsobem, i když se dá snadno argumentovat nad tím, že jinak to nejspíš ani nešlo. Kromě hlavní zápletky se ovšem o poznání více sází na flashbacky, které více či méně odůvodňují zápletku všech čtyř dílů. Působí to dojmem, že si někdo na papíře uvědomil, že samotná zápletka s Riggovým testem celovečerní film prostě neutáhne a proto muselo přijít na řadu vysvětlovacích scén, které délku natáhnou. Přesto to díky tempu stejně rychle utíká, diváci se silným žaludkem u Saw IV zažijí velmi zajímavé momenty, kdy mimo jiné dojde i na pitvu a do toho nadále přichází fajn vizuál podpořený kamerou Davida A. Armstronga a mimo jiné soundtrack Charlieho Clousera nadále funguje.
Zamrzí ve finále nevyužití některých postav. Takový Donnie Wahlberg se sice vrací, z jeho Erica Matthewse ovšem už tahle série moc nevymáčkne. Zároveň přichází některé nové postavy, které si ovšem vyloženou pozornost nezaslouží (takový agent Strahm si jí získá až v následujícím díle) a v samotném závěru přijdou hned dva zvraty. Jeden z nich přitom smrdí tou vyloženou snahou o rafinovanost a ten druhý….. dost možná není zase tak pravděpodobný a naznačí, že by se i v následujících dílech dalo se sérii slušně pracovat. Jen už v samotném závěru si jde snadno říct, že nadále natahovaná hra Skládačkového vraha je natahovaná už příliš a to ani nemusí zapnout mozek a uvědomit si, že dojde na spoustu dalších dílů. Bousman přesto ve čtvrtém dílu opustil sérii se ctí (a vrátil se až o několik let později u Saw IX AKA Spirály strachu) a přenechal jí svému nástupci v relativně slušné formě……
Trailer:
Verdikt: 3 z 5
Photo © Hollywood Classic Entertainment