Ve špinavé umývárně se proberou z bezvědomí fotograf Adam (Leigh Whannell) a doktor Lawrence Gordon (Cary Elwes). Oba jsou připoutaní k potrubí a nemají tušení, jak se zde ocitli. Z pásek, které u sebe najdou, se dozvědí, že se stali oběťmi Skládačkového vraha……
Na samotném startu byli dva přátelé z Austrálie. Díky hlavám Jamese Wana a Leigha Whannella vznikl námět o člověku, který byl tak moc zhnusený lidmi, kteří si neváží svého života, že se rozhodl pro to, že je začne dávat do pastí, kde budou muset prokázat, že si života skutečně váží. Už na samotném papíře velice zajímavá a mrazivá látka, která byla definitivně odklepnuta po úspěchu krátkometrážního filmu z roku 2003. Za málo peněz vznikl 9-minutový film, který producenty definitivně namotivoval k tomu, že si Wan jako režisér a Whannell jako scenárista zaslouží celovečerní verzi. A to i přesto, že šlo pořád o relativně malé peníze.
James Wan sice tehdy mohl pracovat pouze s rozpočtem ve výši 1, 2 milionu dolarů, přesto ovšem dokázal, že by mohl v Hollywoodu v následujících letech předvést velké věci. Z Wana se vyklubal nejen mistr napětí a vizuálně hravý filmař, ale také kreativní autor, který za milion dolarů natočil film, kterému by člověk tak malý rozpočet vůbec netipoval. První Saw je přitom ukázkovým divácky vděčným hororem, přitom všem je ovšem skutečně vidět, že tvůrci netočí hororovou slátaninu. Naopak se na zajímavém námětu postavil progresivní a intenzivní zážitek, který je skutečně nepříjemný. Ovšem zcela úmyslně.
Limity přitom na natáčení byli – tvůrci si například nemohli vytvářet umělá těla a vytvořili tak pouhé jediné pro ukázku spáleného těla. Tvůrci nemohli rozhazovat peníze okolo a je to vidět i v jistých menších kontinuálních chybách, kterých si ovšem nejspíš na druhou stranu nepozorný divák dost možná ani vůbec nevšimne. Přesto ovšem platí, že je Saw sice filmem za milion, vůbec by se ovšem divák nebál tipovat, že stál o nějakých 10 milionů dolarů víc. A to především právě díky šikulovi Wanovi, který nejen přišel s výtečným vizuálním podáním, ale především skutečně dokázal pracovat s atmosférou, přijít s výtečnými sekvencemi a i jeho šikovné ruce jsou ve finále jedním z hlavních důvodů, proč pokračování Saw kvalit svého praotce nedosáhli.
Wan měl přitom štěstí i na herce. Neplatí to ovšem o všech. Takové herectví Leigha Whannella má (především v jedné stěžejní scéně) bezpochyby mezery a i když nebylo v krátkém filmu Saw překážkou, v celovečerním Saw jsou v roli Adama limity jeho herectví přece jen tak trochu více očividné. Jenomže pak je tu Cary Elwes, který se výtečně hodí do role chladného doktora Lawrence Gordona. Danny Glover se po Smrtonosné zbrani 4 vrátil do role policisty, přesto se ovšem jeho David Tapp rozhodně nedá s Rogerem Murtaughem srovnávat. Michael Emerson jako Zep Hindle, Ken Leung jako Sing nebo Shawnee Smith v čestné roličce Amandy jsou i v tomhle ohledu castingové trefy do černého. Wan navíc dokáže pracovat s postavami, dostatečně je vykreslit a především se mu nadále funkčně daří to, že jsou jeho postavy do velké míry nadále zahalené tajemstvím a díky tomu funguje i hra s detektivní zápletkou.
Už v době svého vydání se první Saw dočkalo srovnání s filmem Sedm a do jisté míry to funguje. Ovšem ne kvůli tomu, že by k sobě režijní pojetí Finchera a Wana mělo dvakrát blízko. Stejně jako v případě Sedm se totiž prvnímu Saw nadále funkčně daří budovat ono napětí a mysteriózno. Vyplatí se přitom i pozorovat každý libovolný detail, největší úkaz kvalit prvního Saw tkví ale v tom, že ani po prvním zhlédnutí a odhalení všech těch zvratů nepřestává ta chytrá hra s divákem fungovat. Na rozdíl od svých pokračování se navíc prvnímu Saw nedá vyloženě nadávat do torture porna, protože právě ona snaha o realistické trpění při zkouškách Skládačkového vraha jen dodává ten správný nepříjemný pocit, který tvůrci očividně zamýšleli. Sám Wan a Whannell se několikrát vyjádřili, že byl Saw inspirovanými jejich nočními můrami a tenhle film dost pravděpodobně moc divákům též způsobil nepříjemné spaní. I to dokazuje, že má tenhle horor neskutečný přesah a že se na samotném počátku série ještě nepracovalo pouze s nestydatým násilím a snahou o sofistikované zvraty.
Dokonalý je i soundtrack Charlieho Clousera, který se stal ikonickým už i díky závěrečné „ Hello Zepp „. Wanův vizuální styl prostě nemá chybu a scénáři se skutečně daří mít ten pravý přesah. Jen je škoda, že je přeci jen plný menších či větších logických děr a limity v rozpočtu jsou přeci jen místy vidět. V jistém ohledu možná snaha mixovat psychologický horor s detektivním thrillerem dohromady funguje tak trochu napůl. Dost možná šlo ze samotného námětu vytěžit ještě o poznání něco víc a především šlo více vytěžit samotnou myšlenku. Snadno může spousta lidí argumentovat, že je to násilí v jistých místech bezúčelné. Jenže je ten film zároveň i po mnoha letech důkazem hned několika věcí: Horor může být divácký vděčný a zároveň přinést něco navíc, šikovný a hravý režisér dokáže z filmu vytěžit mnoho a především i za málo peněz se dá udělat hodně muziky. V tomhle případě tedy hodně silné podívané. První Saw je nejen objevem talentu Jamese Wana, ale do jisté míry též pochopitelný hororový milník, který ani po letech ze své výjimečnosti neztratil téměř nic. Což se o jeho pokračováních prostě bohužel říct nedá.
Série Saw dalšími díly v podstatě zničila sama sebe – Ať už kvůli snaze být ještě brutálnější, snaze přijít ještě s více nečekanými a sofistikovanými zvraty a především neuvědomění si toho, že onen WAU moment prvního SAW prostě zopakovat nešlo. V roce 2004 vznikl zásadní thriller, přičemž jeho výjimečnost dokazuje i to, že se film původně plánovaný pro vydání čistě na DVD dočkal tak nadšených reakcí, že se dočkal uvedení v kinech, stal se megahitem a položil základ pro dodnes trvající hororovou franšízu, která do dnešního dne v kinech dohromady vydělala téměř 1 miliardu dolarů. A nic z toho by prostě nebylo možné bez dvojice Wan/Whannell…..
Trailer:
Verdikt: 4 z 5
Photo © Lions Gate Films Inc.