Perseus (Sam Worthington) – syn boha vychovávaný člověkem – neuspěje v záchraně své rodiny před Hádem (Ralph Fiennes), pomstychtivým bohem podsvětí. Když už nemá co ztratit, rozhodne se pro nebezpečnou misi, jejímž cílem je zničit Hada dřív, než se jemu podaří zničit Dia (Liam Neeson) a rozpoutat peklo na zemi. Perseus se spolu s dalšími neohroženými bojovníky vydává na nebezpečnou cestu hluboko do zakázaných světů. Musí se utkat s pekelnými… démony a hrůzostrašnými příšerami. Zvítězí pouze, pokud přijme svou moc a sílu jako bůh a vzepře se svému osudu a půjde svou vlastní cestou…..
Pojem filmový remake se čím dál tím častěji stává nenáviděným slovem a nedá se tomu ve finále divit, protože se u většiny remakeů nedá úplně říct, že by si obhájili svou existenci a v těch lepších případech jsou většinou pouze navíc, jindy naopak velmi špatné a haní odkaz původního snímku. V tomhle ohledu patří mezi nejoblíbenější filmové předělávky Sedm statečných (zde ovšem zase tolik lidí netuší, že jde o remake Sedmi samurajů), Zjizvená tvář s Al Pacinem (Ani zde většina lidí neví, že jde o remake), Pravdivé lži (stejný případ aneb ani zde lidé nevědí, že jde o remake), Dannyho parťáci od Stevena Sodenbergha (dá se říct, že i zde jde o stejný případ) nebo Opravdová kuráž od bratrů Coenů (zde už by lidé tušit měli). Zbytek filmových remakeů je většinou právě v tom lepším případě považován za nadbytečný a v tom horším za nenáviděný. To ovšem zároveň neplatí, že i ty méně chválené předělávky nemůžou mít své fanoušky a stejně tak jako u každého filmu platí, že každý film se může někomu líbit a naopak někomu líbit. A když se tu takhle bavíme o pojmu remake tak za mně je ten remake, který si podle mně nejen dokáže obhájit svou existenci ale zároveň dokonce dokáže originál předělat Souboj titánů z roku 2010!
Předtím než budu označen za nesvéprávného člověka s tím nejhorším možným názorem na světě by bylo slušné nechat si můj názor ospravedlnit- Souboj Titánů z roku 1981 je dodnes slušný dobrodružný film, který ale dle mně zestárl a především dle mně působí z několika hledisek k popukání a dokonce mám pocit, že to rozhodně není jenom zubem času ale faktem, že ten film byl takový vždy. Souboj Titánů z roku 1983 dodnes neztratil nic na několika zapamatovatelných momentech a též slušnou atmosférou v těchto momentech, zároveň s ním mám ale dodnes problém kvůli prací s postavami, několika vyloženě vtipným momentům, které ale zcela jasně vtipné být neměli a především co se týče toho, že mi v příběhu pouhá ,, love story ve slepé uličce´´ skutečně nestačila (jisté zestárnutí efektu zde neberu do úvahy, protože ve své době měli tyto efekty neskutečnou úroveň a třeba původní Kraken dodnes má své kouzlo). Přesto vždy ale budu fanoušek spíše novějšího Souboje Titánů a zcela vysvětlím proč.
Zatímco v původním Souboji Titánů hnala Persea láska, která dle mně nebyla úplně dobře vedena (i když dle samotné řecké mytologie to byla láska na první pohled jako tomu bylo u většiny řeckých bájí), zde je Perseova motivace zcela jiná a dle mně zajímavější- Perseus se nevydává zničit bolí vůli kvůli citům k Andromedě ale kvůli nenávisti bohům po zavraždění své rodiny a motivaci, že zničením Krakena zničí i velkou část Hádovy moci. Tahle motivace je dle mně nejen zajímavější ale i smysluplnější. Sam Worthington mi v tomhle případě taky sedne jako zajímavější a především sympatičtější hrdina.
Nový Souboj Titánů byl drahý a je to na něm vidět. Angažování Louise Letteriera na post režiséra sice mohlo být v době oznámení bráno jako těžká sázka na nejistotu, ve finále si ale stojím za tím, že Letterier skutečně nabídl obrovský výpravný spektákl, který je drsný, brutální a na poměry blockbusteru se snaží jít celkem výrazně i do morku kostí důležitým postavám.
Sam Worthington je možná sympaťák, na post parádního herce ale tohle samo o sobě nestačí a i když je Worthington dle mně jako Perseus super volba, své limity rozhodně má. Proto jsem rád, že mu v Souboji Titánů sekunduje postava Draca v podání Madse Mikkelsena, který je dle mně ve finále také tou nejlepší změnou oproti původnímu Souboji Titánů! K charakteru Draca se hledá snadno cesta už jen díky větě, která ve od něj ve filmu zazní- Teprve, až plivnu do tváře bohům, tak poté se usměji. Souboj Titánů pracuje s faktem, že si Perseus odmítá přiznat svůj polobožský původ a i přes fakt, že mu tatík Zeus posílá na jeho výpravě dary je zásadně odmítá. Perseus bohy nenávidí a pořád se drží své lidské části. Postava Draca též bohy nenávidí, uvědomuje si ale, že tato výprava za záchranou princezny může vyjít pouze v případě, že Perseus svůj polobožský potenciál využije na jedničku. Už jen kvůli tomu jsou scény jako jejich šermířský trénink nebo menší dialogová roztržka (Udělám to ale jako člověk/ Ty ale nejsi jenom člověk!) silné momenty. Draco si ve finále mimochodem pro sebe ukradne i svůj finální moment a je to ve finále vlastně ten charakter u kterého by si člověk dokázal představit spin-off. Fenomenální Mads Mikkelsen na to totiž má snad skutečně vždy! A stejně tak bych rovnou nadělil i minimálně minisérii džinovi Suliemanovi.
Liam Neeson a Ralph Fiennes také fungují jako bratrské duo Zeus a Hádes a především Fiennes má šanci se v roli boha podsvětí skutečně vyřádit. Stejně tak se velmi postupně ale zdařile buduje postupný vztah mezi Perseem a Diem, který se poté slušně dovede v sequelu jménem Hněv Titánů. A to samé se dá říct i o vztahu Dia a Háda.
Souboj Titánů ale především skutečně slouží jako to co by měl a krom lehkých vážnějších témat skutečně funguje jako parádní akční film- Celá akční scéna se škorpióny je tak skvělá jak by měla být a dokáže se do ní i zdařile zapojit postava Ió v podání Gemmy Arterton (oproti Mikkelsenově Dracovi méně povedená změna, přesto má svou roli a a o Arterton se v rámci jejich hereckých schopností nedá říct vlastně nic ošklivého). Souboj s Medúsou je tak neuvěřitelný jak by měl být a i když má původní souboj s Medúsou z původního filmu svou slušnou až hororovou atmosféru, tahle vyloženě akční sekvence dle mého názoru rozhodně stojí za to a upřímně jsem jí viděl několikrát. I finální let na Pegasovi křížený s honičkou s furiemi. I scéna se Styžskými čarodějnicemi má dle mně skvělou hororovou atmosférou než ta lehce směšná z původního snímku. Finále Souboje Titánů má sice pech v tom, že je legenda o Perseovi dávno známá nejen díky původnímu snímku, přesto to ale nebrání tomu aby byl průběh Souboje Titánů dechberoucí, napínavý a ve svém závěru parádní tečkou, která dodá za těch 100 minut nejen dostačující vývoj pro Persea ale také stylové finále, které skutečně naláká na potencionální další příspěvky do série (i když kdyby nakonec tvůrci použili alternativní konec ve kterém je Perseus postoj k bohům pořád tak radikální tak bych byl možná přece jen spokojenější….).
Souboj Titánů z roku 2010 prostě beru parádní řemeslo a to nejlepší zpracování řecké mytologie všech dob (Trója v režii Wolfganga Petersona je v těsném závěsu). Ve finále jsem vlastně až překvapený do jaké míry je tenhle remake v rámci možností nenáviděn a je mi to líto. Na tento film jsem se totiž při jeho dalších zhlédnutích pokoušel koukat i tak trochu ,, více kriticky´´ a skutečně mi další zhlédnutí dojem z tohohle zpracování nesnížili. Skutečně si totiž stojím za tím, že vše co má Souboj Titánů z roku 2010 je zajímavější a konflikt Persea s tím zůstat člověkem nebo použít svůj polobožský potenciál dle mně prostě funguje stylově.
Hněv Titánů o 2 roky později poté sice tenhle hrdinův konflikt tak trochu sklidil z cesty a stal se spíše především předváděčkou klasického dobrodružného filmu i když platí, že i v Hněvu Titánů se objeví pár zajímavých myšlenek a charakterních postojů se kterými se ale bohužel nepracuje tak moc jako v původním snímku. Celkově jsem doufal , že po závěru nového Souboje Titánů se dočkáme dvou dalších dílů epické fantasy trilogie, která definitivně využije potenciál řecké mytologie a bude čerpat i z jiných pověstí (dvojka nám přece jen nabídla Minotaury, Kyklopy, Chiméry nebo dokonce samotného Krona) a i když je Hněv Titánů jednoznačně slabší, na plánovanou trojku Pomstu Titánů jsem se těšil. Bohužel ale na film nikdy nedošlo, protože Hněv Titánů nevydělal dostatek peněz a definitivně to také vypadá zabil (společně s druhým zpracováním Percyho Jacksona a Herkulem s Dwaynem Johnsonem) jakékoliv ambice pro další příběhy z řecké mytologie (ostatně o zpracování Odyssea se několikrát mluvilo a pořád se nehýbe z místa). A je to škoda, protože Řecká mytologie má po filmařské stránce potenciál. Sice je velmi těžké některé její pasáže pro plátno zpracovat (především úvod s Tartarem, Gáiou a Uranem), přesto si ale stojím za tím, že jestli něco současný Hollywood potřebuje tak je to o 100% více filmů čerpajících z Řecké mytologie než je tomu v současnosti…..
Trailer:
Verdikt: 5 z 5
Foto: Warner Bros. Picture