Už po premiéře Spider-Man: Daleko od domova lákal ředitel Marvel Studios Kevin Feige na to, že třetí sólové dobrodružství Spider-Mana v podání Toma Hollanda bude něco v rámci filmů se Spider-Manem něco dosud nevídaného. Lákala na to právě i po-titulková scéna, která identitu Spider-Mana po konfrontaci s Mysteriem odhalila světu a život Petera Parkera a jeho nejbližších se tak lusknutím prstů objevil v ohrožení. Už to by vystačilo na speciální Spider-Manovo dobrodružství, Marvel ovšem nastavenou laťku posunul o kus dál. Spider-Man se tak setkává s multivesmírem a Spider-Manovými protivníky z filmů s Tobey Maguirem a Andrew Garfieldem v hlavních rolích.
Hrátky s multivesmírem už sice naťukl seriálový Loki a především animovaný seriál What If…?, teprve Spider-Man: Bez domova ovšem multivesmír představí divákům seriály nepolíbenými. Jde ovšem o mnohem víc. Spider-Man: Bez domova není pouze vyvrcholením trilogie s Tomem Hollandem. Jde o vyvrcholení všech hraných filmů se Spider-Manem, které vznikli od roku 2002. A to nejen díky návratu starých zaporáků, ale především i díky tomu, že se se Hollandův Spider-Man vydává ve stopách Spider-Manů Maguiera a Garfielda.
Ztvárnění Spider-Mana Tomem Hollandem bylo celkově přijato kladně, nejvíc výtek ovšem vždy směřovalo k faktu, že se Marvel pokouší ze Spider-Mana udělat učedníka Iron Mana a následně nástupce Iron Mana. Právě Bez domova ovšem vyšlapává cestičku k tomu, aby se Hollandův Spider-Man stal ideálním Spider-Manem, který již nebude potřebovat pomoct Iron Mana, Doctora Strange či jiných Avengers.
Scénář v tomhle ohledu bere do úvahy, že je Peter Parker pořád dospívající chlapec, po svých dvou předchozích sólovkách a bokovkách s Avengers ovšem došel k různým poučením. Peter Parker/Spider-Man chybuje a chybuje i v Bez domova. I jeho chyby a následné snahy o nápravu z něj ovšem dělají toho ideálního superhrdinu. Spider-Man si nadále prochází vývojem a Bez domova v součtu skutečně dokáže fungovat jako solidní zakončení jedné kapitoly.
Rozebírat Spider-Man: Bez domova je jinak velmi obtížné. Nejen díky spoilerům, ale také díky tomu, že mluvit o tom po první projekci je strašně obtížné a člověk by potřeboval alespoň další dvě, aby si vše dokázal srovnat v hlavě. Nic ovšem nezkazí toto prohlášení: Kdo se bál, že se ho Spider-Man: Bez domova již nemá čím překvapit, mýlí se.
Po částečně experimentálních Eternals by člověk mohl snadno očekávat sázku na jistotu, ta ovšem překvapivě nedorazí. Jon Watts jako režisér pořád dokáže nabídnout solidní balancování mezi akcí, humorem a emocionálními momenty, děj Bez domova se ovšem neubíhá prvoplánovým směrem, který by člověk očekával. A je to dobře i díky návratům starých známých.
Vidět po letech na plátně znovu Willema Dafoea jako Green Goblina či Alfreda Molinu jako Doctora Octopuse je prostě splněný sen, jehož splnění by pár let nazpátek nečekal nikdo. V rámci hraného média pochopitelně nemůže být Bez domova s multivesmírem tak hravě jako animovaná pecka Spider-Man: Paralelní světy, právě návrat starých známých ovšem dělá svoje.
Takovému Electrovi v podání Jamieho Foxxe dělá Bez domova lepší službu než Amazing Spider-Man 2, nejdůležitější je ovšem fakt, že se záporáci skutečně vrací z míst, kde byli viděni naposledy. Nepřichází tak o charakterní vývoj a můžou směle navazovat. Platí to jak o Doctoru Octopusovi v podání Alfreda Moliny, tak Green Goblinovi v podání Willema Dafoea, který si po dvou dekádách dokázal zopakování role očividně náležitě užít. Je to neskutečný pocit po letech ty známé tváře v ikonických rolích vidět a potenciál multivesmíru naťukává solidně.
Stěžejní je na tomto místě zmínit i Michaela Giacchina. Tento fenomenální skladatel pochopitelně krom nových skladeb oprašuje hudební motivy z Homecoming a Daleko od domova, záporákům ovšem vrací jejich známé hudební motivy z původních filmů. Slyšet po letech znělky Doctora Octopuse a Green Goblina prostě nastavuje husinu. Je jen škoda, že se nevrací Electrova dupstepová znělka z Amazing Spider-Man 2 od Hanse Zimmera.
Bez domova v tomto ohledu prakticky funguje na modelu Avengers: Endgame. Bez znalosti původních filmů se Spider-Manem si film pořád dokáže užít jako vrcholný blockbuster, právě znalost pozadí ovšem při sledování snadno vyvolá nostalgické pocity.
Celkově je Spider-Man: Bez domova silnými emocemi prolezlý film. Emoce ovlivňuje zmíněné navázání na závěr předchozího filmu, návrat velmi starých tváří i právě ono chybování Petera Parkera. Tom Holland v tomto filmu předvádí nejsilnější výkon ve své kariéře a dokazuje, že byl pro tuhle roli skvělou volbou. Když si člověk vzpomene na události Homecoming a Daleko od domova, Bez domova mu skutečně utvoří funkční mozaiku s brilantní hrdinskou cestou, kde si hlavní hrdina na jejím konci skutečně sáhne na dno.
Je to divoká horská dráha, která rozhodně není bez chyb a v některých momentech se může zdát, že dramaturg využíval své práva na dovolenou. Co ovšem mohlo skončit jako sázka na jistotu ve finále skutečně předvádí šňůru kreativních nápadů, které je radost pozorovat, následně je vstřebávat a jednoduše vlhnout blahem. Ať už v momentech, kdy díky přítomnosti Doctora Strange dojde na hrátky se zrcadlovou dimenzí nebo dojde na finále, které je pocitově až nepopsatelné v tom nejlepším slova smyslu.
Spider-Man: Bez domova je nejlepší Spider-Man film všech dob, který Spider-Mana v podání Toma Hollanda představuje na vrcholu. V čemž tkví možná paradoxně problém, protože se snadno nabízí otázka, zda jde aktuálně nastavená laťka ještě výš posouvat. Jisté ovšem je, že Marvel k Vánocům všem milovníkům Spider-Mana nadělil brilantní oslavu uplynulých 20 let, která zároveň Spider-Mana posouvá k světlým zítřkům……..
Verdikt: 90 %
Photo © Marvel Studios
