Mandalorian (Pedro Pascal) musí na riskantní cestě přepravit cestujícího se vzácným nákladem…
Režie už celkem 10. dílu prvního hraného seriálu ze světa Star Wars se ujmul Peyton Reed, režisér zodpovědný za komedie Rozchod! nebo Yes Man, ale především jde o režiséra Ant-Mana a jeho pokračování Ant-Man a Wasp. Peyton Reed se tak mohl v roce 2015 u Ant-Mana zdát jako zvláštní volba na režiséra blockbusteru, za ty léta u Marvelu se ale osvědčil a před režii Ant-Mana III dostal možnost zrežírovat právě 10 epizodu tohoto seriálu.
O druhé sérii už showrunner Jon Favreau dopředu tvrdil, že bude představením většího příběhu zasazeného do tohoto světa, kde budou příběhy méně od sebe izolované, vytvoří větší mozaiku držící při sobě a přesto bude mít díky široké skále různých tvůrců každý díl jiný nádech a směsicí nejrůznějších režisérů jako Robert Rodriguez, Jon Favreau nebo právě Peyton Reed vznikne dohromady velmi kreativní celek.
Už Ant-Man měl aspekty komedie, které pramenili z Reedových počátků a povedenou komediální stránkou následně „ trpí“ i tato epizoda. Přesto všechno si ale Mandalorian zároveň ponechává velkolepý look, který by skutečně neurazil ani kdyby byla celá série sestříhaná do podoby celovečerního filmu a vydala by se do kin jako hlavní blockbuster podzimní sezóny. Epizoda začne velmi stylovou úvodní akční sekvencí, která navíc skutečně dokáže, že mezi Mandem a Baby Yodou definitivně vzniká otcovsko-synovský vztah, kdy Din Djarin dokonce v jednom momentu začne skutečně pociťovat, že jde našemu nadále milovanému McGuffinovi o život a nadále se tak úžasně buduje jejich pouto.
Fakt, že budou příběhy méně izolované dokazuje fakt, že se naváže doslova přímo na konec předchozího dílu a Mandalorian se tedy přímo na Tatooine dostane k další misi, která je ale naštěstí zcela něčím novým a nekopíruje předchozí mise z předchozích epizod.
Misty Rosas, která v předchozí sérii sloužila jako figurant Kuiila zde dostává příležitost se (samosebou pod maskou) předvést jako postava Frog Lady, které sice kvůli jejímu jazyku nejde rozumět, ale přesto se stane zajímavou a sympatickou figuru, která je dalším zajímavým parťákem Manda a Dítěte na jednu epizodu.
Opět je tu škála neskutečně fascinujících Easter Eggů: Odkaz na scénu Han Shot First!, další známé rasy z celovečerních Star Wars filmů ale dokonce i na snímky jako Predátor nebo Věc. Zároveň design jedněch potvor je inspirován nevyužitým návrhem pro Impérium vrací úder. Přitom všem jsou to ale opět odkazy, které nutně nebijí do očí a uvědomí si je skutečně jenom divák, který má se světem předaleké galaxie širší povědomí.
Občas má tato epizoda vyloženě hororový nádech a funguje zde napětí. Zároveň jsou akční sekvence skutečně strhující, nápadité a zábavné. Nechybí naháněčka s X-Wingy, klaustrofobická naháněčka skoro jako z Pána prstenů: Návratu krále a především opětovné stylové využití Din Djarinova plamenometu. Zároveň se zde velmi povedeně naváže na události z Chapter 6: The Prisoner a opět se ukáže, že má Din Djarin pod tím brněním skutečně dobré srdce a je za to náležitě spasen ve finále, které naznačuje, že se v další kapitole opět začne tam kde se předtím skončilo. A i díky tomu zatím působí Mandalorian II ještě více filmověji než první série a skutečně se daří držet laťku na maximu. Pořád to neskutečně krásně vypadá, některé shoty by klidně šlo pověsit do rámečku. Ludwig Göransson potvrzuje svůj status jednoho z nejlepších hudebních skladatelů současnosti a prostě celkově se tu opravdu daří budovat pocit, že koukáte na nový příběh ze světa Star Wars a přesto je to celé zase tak trochu jinak. This Is A Way, fakt, že jo!
Verdikt: 5 z 5
Photo © Disney+