Mandalorian (Pedro Pascal) a jeho spojenci se vydávají na nebezpečnou záchranu…
Mandalorian: Chapter 16- Finále druhé série se ujmul režisér Peyton Reed, tedy ten samý člověk, který již režíroval Chapter 10: The Passenger. Po vzoru Taika Waititiho tak finále jedné série Mandaloriana dostal na starost člověk, který již točil celovečerní film pro Marvel, přičemž Reed má za sebou oba díly Ant-Mana a měl by režírovat i film třetí. Pro mě upřímně byl Reed na režii finále velmi zvláštní volba i přesto, že jeho epizoda rozhodně nebyla špatná. Od finále druhé série ale prostě a jednoduše očekáváte velké věci a dávalo by tak větší smysl, kdyby se režie finále ujmul třeba Jon Favreau, který režíroval i úvodní díl 2. série. Jenomže ve finále byli ty mírné pochybnosti zcela zbytečné i proto, že Reed ve finále natočil nejlepší epizodu seriálu!
16. díl Mandaloriana se dá označit jediným slovem- Nečekaný! Dle očekávání se vytasí některá velká překvapení, které divák nečeká a především se ukáže, že 2. série je skutečně sevřenější a filmovější. Především je ale The Rescue ukázkou všeho co na Star Wars milujeme. Od začátku je tahle závěrečná epizoda neskutečná akční a emocionální síla, která skutečně vytasí hned několik es z rukávů a ve finále dojme skutečně k slzám. Ukáže se, že celé to budování vztahu otce se synem, kterým seriál strávil 2. série skutečně někam vedlo a Pedro Pascal ze sebe dostává nejvíc za celou dobu seriálu.
Seriál nadále předvádí naprosto skvělé akční sekvence, která navíc obsahují neskutečnou kreativitu. Opět se sypou odkazy, které nejsou vyloženým chrstnutím do obličeje a přesto diváka potěší, opět do toho všeho hraje úžasný soundtrack Ludwiga Göranssona a především je z toho skutečně cítit esence Star Wars. Od úvodní akční sekvence až po po-titulkovou scénu (ano, čtete správně!) je to prostě skvělý.
Finále 2. Mandaloriana opět předvádí dokonalé efekty, skvělou choreografii a epické momenty. Právě ten dojemný závěr ale celý seriál posouvá ještě o kousek dál a funguje sevřeně nejlépe. Finále 2. sezóny totiž překvapivě vyloženě neláká na 3. sérii a spíše uzavírá příběh, který první 2. série představili. Těžko říct jak přesně bude fungovat 3. série, finále 2. série je ale i díky té uzavřenosti a emocionálnímu vyvrcholení zatím rozhodně nejlepší epizodou a jsem nesmírně rád, že se tvůrci rozhodli pro jedno nečekané rozhodnutí a ukázali, že technologie nadále roste nevídaným směrem. A i díky tomu dorazí skutečně nečekané cameo, které ale ještě více utvrdí, že za seriálem stojí někdo kdo Star Wars rozumí a ví jak něco udělat tak aby to fungovalo. Závěr 2. série díky tomu funguje famózně a 2. sérii zakončuje tím nejlepším možným způsobem, který ukáže, že člověk nestárne, protože se v ten správný moment je schopen vrátit do svého dětství. A návrat jednoho ikonického dua je ten čas kdy se prostě vrátíte do dětství a velmi snadno začnete brečet dojetím ještě předtím než dojde k tomu emocionálnímu závěru. Kdo závěr 2. série Mandaloriana dá se suchým okem nemá srdce!
Závěr 2. série Mandaloriana funguje jako totálně uspokojující závěr a přesto dokáže nalákat na další příběhy, které nás bezpochyby čekají. A následně už bude jedno jestli se s Dinem Djarinem vydáme na Mandalore nebo se s Bobou Fettem podíváme na Tatooine. Pokud totiž u kormidla zůstanou šikovní tvůrci tak je vysoce pravděpodobné, že to bude stát za to. Zvláště tak pokud se vrátí Giancarlo Esposito.
Verdikt: 5 z 5
Photo © Disney+