Renton (Ewan McGregor) a jeho skotští přátelé jsou narkomané, jejichž jedinou starostí je sehnat další dávku. Jenže „skutečný život“ smutné protagonisty „semele“ a změní. Někteří nepřežijí, z jiných – jako například právě z Rentona – se stanou „normální“ lidé…
Dannyho Boylea v roce 1996 čekal nelehký úkol. Kniha Trainspotting scenáristy Irvina Welshe byla už před premiérou snímku označovaná jako kniha, kterou prostě nejde za žádných podmínek přenést do filmové podoby. Především kvůli tomu, že kniha samotná je osobitá v tom, že je v podstatě složena z myšlenek hlavních hrdinů a děj knihy se ubíhá právě ve směru myšlenek jejich protagonistů. V té době ještě pořádně neproslavenému Dannymu Boyleovi kdokoliv mohl říct, že jen blázen by se tuhle knihu pokusil zpracovat do funkčního filmového tvaru. A víte co? Ten britský šikula to tehdy dokázal, proslavil kromě sebe i Ewana McGregora a především vytvořil jeden z nejvíce ikonických britských filmů všech dob.
Osobně mi trvalo, než jsem k Trainspottingu vlastně navázal pořádný vztah. Do velké míry jde totiž i tak trochu o nepříjemnou podívanou a jeden z nejsilnějších zážitků, který pojednává o drogové závislosti. Hlavní hrdinové Trainspottingu jsou naprostý hovada a jediný smysl jejich života je prostě dostat další dávku. A filmový Trainspotting si rozhodně nebere servítky a drogovou závislost prodává v tom nejhorším světle, kdy se to navíc neobejde bez něčí úplně zbytečné smrti. Film samotný ale v podstatě o drogách není. Jde o nahlédnutí skupiny složitých přátel na život, který se jim pomalu čím dál tím více rozpadá pod rukami díky závislosti, která jim ale naopak uvědomění si pomalého padání do hlubšího dna nedovolí. Trainspotting je kromě filmu o drogách tak především film o rezignaci nejen ke všem kolem, ale v podstatě i k sobě samému. A o to víc je ta rezignace na místě, když jste chudý a žijete ve městě jako Edinburgh. A přesto jsou hlavní hrdinové pořád vlastně mladí a plní ideálů, přesto ale nejspíš vlastně pořádně furt nepochopili pravý smysl života a zrovna u nich člověk začíná pochybovat o tom, že ho někdy skutečně naleznou.
Příběh Trainspottingu je v podstatě slepencem epizodek života Rentona a jeho přátel, přičemž scénář Johna Hodge neadaptoval veškeré kapitoly, přesto se ovšem divák nemusí bát vykastrované verze. Trainspotting je fungující černá komedie, zároveň ale závislost na drogách prodává v jednom z nejhorších světel v dějinách kinematografie, především v rámci jedné tripové sekvence v ložnici. Jen málokterý film dokáže prodat závislost na heroinu tak skvěle. A s takovou energií.
Boyleův Trainspotting má neskutečný náboj. I díky tomu, že trvá pouze hodinu a půl má naprosto výtečné tempo, kdy se skutečně daří složitou knihovou předlohou převést do slušné filmové podoby. Pochopitelně tu musí dojít na vnitřní monology, ty ale v případě Trainspottingu fungují parádně a skutečně se jim daří postavy a události kolem nich ještě více prodat. Celé je to sice sled různých historek hlavní party, dohromady to ale celé tvoří ucelený celek, kdy veškerý vývoj postav i gradace příběhu funguje skvěle. A především to má šikovného Boylea.
Toho šikovného Boylea, který si umí hrát s vizuálem, umí vézt vyprávění i samotné postavy a především má očividně vizi, jak přesně komplikovanou předlohu Welshe zpracovat. Zkoušení různých tipů záběrů, ideálně zvolená hudební dramaturgie i vnitřní monology, které nepůsobí, že jsou přítomné pouze kvůli nedůvěře v inteligenci diváka. Boyle má již od 90. let neskutečný tvůrčí styl a už 30 let v kuse dokáže výtečně přeskakovat mezi žánry a to i v rámci jediného filmu. Trainspotting tak skutečně funguje jako černá komedie i sociální drama a naprostým právem šlo v době uvedení o jeden z těch filmů, kterým byla odkojena jedna vyrůstající generace a pro mnohé z nich se navíc Trainspotting stal i definičním filmem. I díky ikonickým hereckým výkonům.
Průlomová role Ewana McGregora, kdy v rámci věrného ztvárnění Rentona McGregor nastudoval crack a heroin do nejmenších detailů, setkával se s klienty odvykací kůry a také se naučil, jak uvařit heroin. Dokonce chtěl zajít tak daleko, že heroin sám vyzkouší, nakonec ale od tohohle nápadu opustil. A přesto mu tu trosku člověk prostě věří. McGregor v Trainspottingu předvedl tak úžasný výkon, že mu naprostým právem nakopl kariéru. Jeho vhodný skotský akcent, uvěřitelné ztvárnění závislé trosky a především závěrečná část filmu, která Rentona dovede k solidnímu závěru. McGregorův Renton přitom není vyložený dobrák, sympatickým ztvárněním McGregora si k němu ale divák nachází poznatelně lepší cestu.
A krom McGregora tu jsou pochopitelně další – Ewan Bremner jako ikonický Spud nebo Robert Carlyle jako ještě o poznání více ikonický Franco. Velmi fajn Johnny Lee Miler jako Sick Boy a Kevin McKidd jako Tommy. A také tehdy teprve 19-letá Kelly Macdonald jako věrohodně ztvárněná 14-letá Diane. Tahle herecká skvadra byla prostě v roce 1996 naprosto výtečná a jestli Trainspotting 2 v roce 2017 díky něčemu fungoval, byl to právě alespoň návrat výtečných herců do jejich ikonických rolích.
Trainspotting je ve finiši možná jeden z nejvíce zásadních (nejen) britských filmů 90. let, který obtížně zpracovatelnou předlohu převedl do velmi vydařené filmové podoby. Někde uprostřed jí možná trošku dochází dech před návratem na ty správné koleje, jinak jde ale o výtečně natočenou podívanou, která je navíc doprovázena výtečnými hereckými výkony. Nejen stylová, ale neskutečně přesahová podívaná, co o vám o životě řekne víc, než náhodný Franta z Prostějova……
Trailer:
Verdikt: 4 z 5
Photo © 1996 Miramax